Pro ty, kdo mají uši k slyšení, je život symfonie. Ale jen velmi vzácná je bytost, která tu hudbu slyší. Proč? Protože mají plné ruce práce s posloucháním zvuků, které jim jejich naprogramování nasadilo do hlavy. To a ještě něco – jejich lpění.
Lpění je hlavní ničitel života. Abyste slyšeli symfonii, musíte být citlivě naladěni na každý nástroj v orchestru. Oblíbíte-li si pouze bubny, přestanete symfonii slyšet, protože zvuk bubnu přehluší všechny ostatní nástroje. Klidně můžete mít raději bubny než housle či klavír, to ničemu nebrání, neboť to, že dáváte něčemu přednost, ještě neničí vaši schopnost naslouchat i ostatním nástrojům a těšit se z nich. Ale v okamžiku, kdy se vaše preference změní ve lpění, vůči ostatním zvukům znecitlivíte, začnete je podhodnocovat. A navíc vás učiní slepými i vůči tomu vybranému nástroji, protože ho hodnotíte naprosto neúměrně vzhledem k jeho zásluhám.
A teď se podívejte na člověka či věc, na níž lpíte: na někoho či na něco, čemu jste předali moc učinit z vás šťastné či nešťastné bytosti. Sledujte, jak kvůli soustředění se na získání té osoby či věci, závislosti na ní a užívání si jí s odmítavým postojem k ostatním věcem a lidem, jak jste méně citliví ke zbytku světa. Otupěli jste. A mějte tu odvahu si přiznat, jak předsudeční a slepí jste byli ve styku s tím, na čem lpíte.
Když to pochopíte, pocítíte touhu zbavit se veškerého lpění. Ale jak? Odříkání a vyhýbání se jim nepomůže. Pomůže jen porozumění, uvědomění. Pokud vám vaše lpění již přineslo utrpení a bolest, pomůže vám to pochopit.
Pokud jste alespoň jedinkrát v životě ochutnali svobodu a radost ze života, kterou nelpění přináší, také to pomůže. Rovněž pomůže, budete-li si vědomě všímat ostatních nástrojů v orchestru. Ale stejně nic nenahradí vědomí ztráty, kterou utrpíte, když nadceňujete bubny a přestanete poslouchat zbytek orchestru.
Ten den, kdy vás lpění na bubnech opustí, už svému partnerovi neřeknete: „Udělal jsi mne šťastnou.“ Neboť těmito slovy lichotíte jeho egu a v sobě živíte iluzi, že vaše štěstí závisí na partnerovi. Řeknete spíš: „Když jsme se potkali, vyrostlo nám štěstí.“ Vaše štěstí tak zůstane nenarušeno jeho ani vašim egem. A tak se klidně budete moci rozejít bez vzájemného lpění, nebo spolu budete dál, ale to už se budete těšit nikoliv jeden z druhého, ale ze symfonie, která se při vašem setkání zrodila.
A až se dostanete do jiné situace, potkáte někoho nového či změníte místo, nebudou vás zatěžovat staré nevyřešené problémy. A pak ke své radosti objevíte, že i tam symfonie hraje, jen v jiné situaci jinou melodii, a pak zase jinou, a zase jinou.
A budete svůj život prožívat z okamžiku na okamžik, plně zabráni do přítomnosti, nesoucí s sebou ze své minulosti tak málo, že by váš duch prošel i ouškem jehly, souženi obavami z budoucnosti asi tak málo jako ptáci ve vzduchu nebo květiny na louce. Nebudete k nikomu a k ničemu připoutáni, protože již budete umět vychutnávat symfonii života.
Budete milovat život sám celým svým horoucím srdcem a duší a myslí, ze všech sil. Zjistíte, že se pohybujete lehce jako ptáci na obloze, neustále žijící ve věčném Teď.
A ve svém srdci najdete odpověď na otázku: „Mistře, co musím udělat, abych získal věčný život?“