Od čtenáře jsme dostali krásné pohlazení po duši. Děkujeme a rádi zveřejňujeme.
Motto:
" Teď je brána do věčnosti "
Eduard Tomáš
Jarní noc již dávno ukryla krajinu
s rozkvetlými stromy a loukami plných květů
do své sametové tmy.
Peřina mraků definitivně pozhasínala
všechny hvězdy na jarním nebi
a na mé okno
začaly bubnovat kapky deště.
Možná,
že už dávno spíš
a Tvůj spánek střeží
svými kouzly královna Nefertari
z obrázku na zdi Tvého pokoje.
Možná,
že stojíš pod uliční lucernou
s někým Tobě blízkým
a slova šeptaná do ticha noci
pomalu otevírají Tvé dětské srdce.
Kdo ví ?
Na mém stole zatím stoupá kouř z čajové misky
a vytváří pod žlutým světlem lampy
na nepatrný okamžik bizardní tvary.
Vzniknou a ihned mizí.
To mě inspirovalo k tomu,
abych Ti pověděl něco více
o tom,
jak lze žít v Přítomnosti.
Už jsem Ti mnohokráte řekl, že
žít v Pravdě znamená - žít v Přítomnosti.
V bezčasé boží Přítomnosti.
Žít v Pravdě znamená - žít prostě život takový jaký je.
Je to divné,
ale to je vše.
Není třeba dělat nic víc.
Svět kolem sebe zažívej jako Jednotu,
ve které nic nemá svou
nezávislou a samostatnou existenci.
Nauč se
spontánně a hluboce prožívat vše,
co Ti Přítomnost přináší
a zbav se všeho,
co Tě od tohoto způsobu prožívání odvádí.
Neobírej se minulostí, ta už je nenávratně pryč.
Nepřemýšlej o budoucnosti,
jsou to jen Tvá očekávání,
která se nemusí splnit.
Každé nesplněné očekávání vytváří ve Tvé mysli napětí.
Žij proto raději tady a nyní.
Žij obyčejně jako ptáci v korunách stromů ze dne na den.
Toto prosté a obyčejné zažívání světa,
světa takového jaký skutečně je,
nazývej má lásko meditací.
Při práci neočekávej odměnu
a snaž se pracovat jak nejlépe umíš
pro práci samu.
Práci neprováděj automaticky,
ale pozorně a s láskou.
Buď vnitřně tichá
a pokud možno nic vnitřně nekomentuj,
nehodnoť a nevytvářej si žádné kategorie.
Nemysli si, že něco vytváříš,
nech, ať se věci a události spíše stávají.
Ty to jen pozorně sleduj.
Snaž se hluboce procíťovat
všechny pocity a nálady,
které během dne zažíváš.
Při jídle pomalu vychutnávej každé sousto.
Všímej si jeho barvy, vůně a tvaru.
Válej ho po jazyku tak dlouho,
dokud budeš cítit jeho chuť.
Vnímej pozorně všechny své doteky.
Všímej si teploty věcí,
hladkosti povrchu
a jejich tvarů.
Uvědomuj si pocity,
které máš při chůzi,
vždyť každý Tvůj krok je trochu jiný.
Všímej si pocitu, který máš,
když si ráno oblékáš šaty
i jak se v nich během dne cítíš.
Všímej si svého dechu,
jeho spontánní vln.
Pozoruj, jak se nádechem tělo
plní životodárnou energii
a jak s výdechem dochází ke zklidnění.
Až budeš plavat v řece,
prociťuj, jak Tě řeka objímá, laská a chladí.
Zaposlouchej se pozorně
do zvuků bublajícího potoka,
tekoucí řeky
nebo do zvuků větru proháněnícího se ve větvích stromů.
Zaposlouchej se do samotného ticha
uprostřed noci.
Prociťuj jak Tě hladí po tváři
hřejivé sluneční paprsky
a jak Tvou tvář chladí kapky deště.
Snaž se co nejvíce proniknout do hloubky
každého Tvého smyslového vjemu.
Hluboce prožívej své milování.
Všímej si více polibků a dotyků.
Uvědomuj si,
jaké odezvy to vše má
ve Tvém těle a ve Tvé mysli.
Uvědom si,
jak na Tebe působí slova Tvého partnera
a jak vnímáš jeho pohledy.
Pozoruj všechny pocity,
které vyvolává v Tobě stav lásky,
radosti, úzkosti, strachu,
beznaděje
i stav nekonečného štěstí.
Všímej si svých myšlenek,
které samovolně procházejí Tvou myslí
a zaujmi k nim postoj nezúčastněného diváka.
Pozoruj všechny věci a události kolem sebe
a těš se z nich,
z jejich krásy a dokonalosti.
Nechej celý svět na sebe působit.
Abys to dokázala,
musíš dokořán otevřít Tvé srdce.
Procházej lehce Životem
a jenom buď.
Ne někým,
ale prostě jenom buď.
Nic víc.
Časem si uvědomíš,
že při takovém prožívání Přítomnosti
se Tvé myšlení pomalu samovolně zastavuje.
Mizí všechna Tvá přání
a mizí i Tvůj pocit "já" a "mé".
Takové zažívání Přítomnosti
bude neustále prohlubovat Tvé zážitky,
a Ty se budeš stávat stále
citlivější a vnímavější.
Každý i ten sebenepatrnější okamžik bude pro Tebe
plný neuvěřitelných a hlubokých zážitků.
Snaž se proto,
aby celý Tvůj život byl
jednou jedinou nepřerušenou meditací.
Nebuď konající,
buď nástrojem boží Přítomnosti,
buď jen bílým oblakem,
který vítr Života nese kam se mu zamane.
Buď jen bílým oblakem
plujícím svobodně po modré obloze
který mění své tvary
zjevuje se a zase mizí.
Jednou se Ti během tichého prožívání Přítomnosti
bez jakéhokoliv Tvého přičinění
zatřpytí Pravda sama.
Ty zjistíš,
že celý svět je nádherný,
a naprosto dokonalý,
a že vše je takové,
jaké má být.
Jarní noc již dávno ukryla krajinu
s rozkvetlými stromy a loukami plných květů
do své sametové tmy.
Peřina mraků definitivně pozhasínala
všechny hvězdy na jarním nebi
a na mé okno
začaly bubnovat kapky deště.
Možná,
že už dávno spíš
a Tvůj spánek střeží
svými kouzly královna Nefertari
z obrázku na zdi Tvého pokoje.
Možná,
že stojíš pod uliční lucernou
s někým Tobě blízkým
a slova šeptaná do ticha noci
pomalu otevírají Tvé dětské srdce.
Kdo ví?
dr. Eduard Tomáš