Léto je v plném proudu, blíží se polovina prázdnin, Lugnasadh, období dožínek, kdy je třeba vzdát díky Přírodě za dokončovanou sklizeň a začít se pomalu připravovat na příchod podzimu. Vybral jsem pro Vás tři básně amerického básníka, esejisty a cestovatele Garyho Snydera, jednoho z nejvýznamnějších osobností "beat generation" a "proroka" návratu k tradičním hodnotám a ekologicky příznivému způsobu života původních kultur, jež shrnul např. do sbírky esejů "Zemědům" a svých básnickch knih, z nichž nejznámější je asi "Želví ostrov", věnovaný současné Americe, z níž jsou i naše básně. Přeji Vám všem krásné léto...
STRAČÍ PÍSEŇ
Šest ráno
sedím na vykopaném štěrku
pod jalovcem u kolejí Jižní pacifické
nedaleko mezistátní dálnice č. 80
mezi náklaďáky
Kojoti – možná tři
vyjí a ňafají odněkud z vrchu
Straka na větvi
nachýlila hlavu a řekla
„Po tyrkysové modři, bratře,
duše dychtí.
Věř mi, nelhala bych ti
Nadechni se vánku
mezi stromy začal vát
Toho, co nás čeká,
netřeba se bát
Na západních kopcích sníh
zůstává celý rok
Tak si oddechni
a zpomal svůj krok
Peříčko na poli –
Vítr hlaholí –
Po tyrkysové modři, bratře,
duše dychtí.“
MODLITBA ZA VELKOU RODINU
Vděčnost Matce Zemi, plující dnem i nocí –
a její půdě: bohatém jedinečné a sladké
nechť je v našich duších.
Vděčnost Rostlinám, ke slunci obráceným a světlem se měnícím listům
a jemným kořínkům; odolávajícím větru
a dešti; jejich tanci. Který je vzdušným vírem semen
nechť je v našich duších.
Vděčnost Vzduchu, nesoucímu plachtícího rorýse a tichou
sovu za úsvitu. Dechu naší písně
závanu ryzího ducha
nechť je v našich duších.
Vděčnost Divokým tvorům, našim bratrům a sestrám, jež nám předávají
Tajemství, svobodu a zvyky; kteří se s námi dělí o své
mléko; dokonalým, statečným a znalým
nechť je v našich duších.
Vděčnost Vodě: oblakům, jezerům, řekám, ledovcům;
ať už ji zadržují nebo uvolňují; prolévající našimi těly
slaná moře
nechť je v našich duších.
Vděčnost Slunci: oslepující pulzující záři procházející
kmeny stromů, mlhami, zahřívající jeskyně, v nichž
medvědi a hadi spí – jemu, neboť ono nás budí –
nechť je v našich duších.
Vděčnost Nedozírnému nebi
které drží miliardy hvězd – a sahá ještě mnohem dál
a leží mimo všechny síly a myšlenky
a je přitom uvnitř nás –
Prapředku Vesmíru
jehož Ženou je Duše
tak nechť je.
(podle mohawské modlitby)
DĚTEM
Rostoucí kopce, svahy
statistik
leží před námi.
Strmý vzestup
Všeho, do ne-
konečna, zatímco s námi
to jde s kopce.
V příštím století
Nebo v tom přespříštím
prý
budou údolí, louky
kde se budeme moci potkat v míru
přežijeme-li.
Než se vydáte k těm budoucím vrcholům
chci vám říct jen jedno,
vám a vašim dětem.
držte pospolu
učte se květinám
jděte osvíceni
do češtiny přeložil Luboš Snížek