Poznáním toho, co nejste, poznáte sebe sama.

Autor: Ukázka z knihy <@>, Téma: Jóga, Vydáno dne: 20. 08. 2006

Jako u Ramany Maharšiho, je i u Nisargadatty výchozím bodem jeho učení rozlišení mezi osobou a bytostným Středem Samým (v angličtině "the Self"), tj. mezi empirickým osobním já a jeho metafyzickým základem a zdrojem, který zůstává v naší běžné, neosvícené zkušenosti zcela utajen, ač je paradoxně živoucím pozadím, bez něhož by jí nebylo. Mluvě o tomto všepředcházejícím, neobjektivovatelném, na nic jiného neredukovatelném, a tudíž nepodmíněném naprostém Bezprostřednu v srdci všeho prožívání, říká Nisargadatta, že nemůže být popsáno, že je lze naznačit pomocí totální negace. Protože ono je tím, čím v jádru svého bytí jsme, stačí pro začátek vědět, čím v základě nejsme.

Nemusíme vědět, čím jsme. Neboť pokud vědění znamená popis v termínech toho, co je už známo, nemůže být žádného skutečného sebepoznání. Můžete jen říci: Nejsem toto, nejsem ono. Nejste nic vnímatelného ani představitelného. A přece bez vás nemůže být vjemů ani představ. Sám akt uvědomování ukazuje, že nejste předmětem uvědomování.

"Nic z toho, co si předmětně uvědomujete, nejste vy sám", říká jinde Nisargadatta a poukazuje na to, že to vše je v zorném poli vědomí, kdežto my sami - ve svém bytostném základě - jakožto vědomí samo - nejsme to zorné pole a jeho obsahy, nýbrž znatel či "svědek" toho pole a vposledku pak čisté vědomí, jež jako znatel figuruje.

V této souvislosti nás Nisargadatta rovněž poučuje, že to, co nemá žádné ohraničení, nemůže být prožíváno či zakoušeno v běžném smyslu slova. "Můžete tím pouze být, aniž byste to (předmětně) poznával, ale můžete vědět, čím to není. Určitě to není nic, co patří k obsahu vědomí, který je stále v pohybu." Je to totiž vědomí samo jako nepohnutý svědek toho pohybu.

Pociťování vlastní existence - dveře do Skutečna:

Nejsme-li tedy my sami ve svém neobjektivovatelném základě v zorném poli vědomí, nýbrž jsme-li (v této běžně nám skryté hloubi) transcendentálním svědkem toho pole, pak z toho plyne, že v podstatě nejsme osobou, že bytostný Střed Sám, jímž v základě jsme, není ničím jednotlivým. Říkat kupříkladu: Jsem hříšník, jsem ctnostný a podobně, toť tudíž cosi jako metafyzický "hřích". Ztotožňovat se s jednotlivým je veškerý hřích, který existuje. Neosobní je skutečné, osobní se objevuje a mizí. "Jsem" je (v jádře) neosobní Bytí. "Jsem toto" je osoba. Osoba je relativní a čisté Bytí základní.

Ztotožňujete se se svými mentálními tendencemi. Ale nic z toho, co se před vámi objevuje, nemůžete být vy sám. Jen vy můžete říci: "Jsem" - toto prožívání je vám vlastní. Nemůžete se od něho odloučit, ale můžete je udělit čemukoli. Tak kupříkladu říkáte: Jsem mladý, jsem bohatý a podobně. Ale taková ztotožnění jsou zřejmě klamná a způsobují upoutanost.

Poznáním toho, co v základě nejsme, poznáme sami sebe, tj. svůj bytostný Střed Sám. Cesta zpět k sobě samému je tak cestou odmítnutí. Ale ani pociťování vlastní existence - prožívání "Jsem" - není nepřetržité, třebaže je to velmi užitečný ukazatel. Ukazuje, kde máte hledat, nikoli co máte hledat. Jen se na ně dobře podívejte! Až se přesvědčíte, že o sobě samém nemůžete říci vpravdě nic jiného než "Jsem" a že nic z toho, nač lze ukázat, nemůžete být vy sám, nebude už ani tohoto "Jsem" zapotřebí - nepůjde vám už o verbalizaci toho, co jste.¨

Neúnavně přitahuji vaši pozornost k jedinému nezvratnému faktoru - k faktoru bytí. Bytí nepotřebuje žádných důkazů - dokazuje vše ostatní. Pronikneme-li do faktu bytí, manifestujícího se v prožívání "Jsem", a objevíme tak nesmírnost a slávu, do nichž se vchází dveřmi tohoto prožívání, a projdeme-li těmi dveřmi a půjdeme pak dále, bude náš život plný štěstí a světla.

V duchovní praxi se dostavuje stav, kdy mysl jako by nebyla přítomna. Pak se rozplývá i prožívání "Jsem". Neboť bez mysli není žádného "Jsem". Bez mysli není žádného zakoušení v běžném slova smyslu, tj. mentálně podmíněných prožitků, ale ani žádného mentálně podmíněného prožívajícího jedince.

Snažte se vycítit, co znamená být.

Vzhledem k tomu, že naše základní ztotožnění se s jednotlivým, tj. s individuálním tělem a individuální myslí, je klamné, nemůžeme - jak už bylo řečeno - poznat sami sebe, aniž bychom poznali, čím v základě nejsme. Nisargadatta nám proto říká: Studujte vězení, které jste si kolem sebe vybudovali svou nepozorností, nedbalostí. Poznáním toho, co nejste, se od toho oprostíte a zůstanete ve svém přirozeném stavu.

Oddělujte důsledně a vytrvale své "Jsem" od veškerého "tohoto" a "onoho" a snažte se vycítit, co znamená být - jen být, aniž byste byl tím nebo oním" To je jedna z centrálních instrukcí Nisargadattových. Nisargadatta k ní dodává, že všechny naše zvyky této snaze odporují, takže úkol bojovat proti nim je dlouhý a obtížný, ale ujišťuje nás zároveň, že jasné pochopení přitom značně pomáhá. Čím jasněji pochopíme, že na úrovni myšlení můžeme být popsáni jen negativními výrazy, tím rychleji si budeme moci uvědomit neosobní bezmezné Bytí v základu své osobní existence.

 Z knihy Velké osvobození, Základní učení Šrí Nisargadatty Mahárádže, Jiří Navrátil