Ožehavé téma. Tradice většinou radí jasně – ne. Ale jaké tradice? Máme tu naopak tradice, které drogy používaly a používají na duchovní cestě jako samozřejmou součást.
Pro to, abychom o tomto tématu mohli vůbec smysluplně uvažovat a diskutovat je nutné si vymezit, co to ony drogy vlastně jsou. Každý má totiž jinou představu.
Osobně si myslím, že nemá vůbec smyslu hovořit zde o opiátech, barbiturátech atd. Tyto moderní chemické drogy tuším nikomu nic dobrého na cestě poznání nepřinesly. Jedině snad, že pro pár jedinců jedinců byly spouštěčem jejich osobní síly, když se s nimi museli utkat. Pak mohou být nazaplatitelnou zkušeností. Ale až po překonání – nikoliv při jejích používání.
Mám dlouholetou osobní zkušenost s uživateli těchto drog a zde skutečně platí naprosto nekompromisně – ne – nejde o nic jiného než o útěk z bolestné reality bez lásky do reality ještě bolestnější.
Jestli tedy vůbec existují drogy, které mají potenciál nás duchovně rozvíjet, tak jsou to jednoznačně halucinogeny. Jsou to právě ony, které byly a jsou k tomuto účelu používány.
První a zároveň nejznámější drogou, která může mít halucinogenní účinky je konopí. Respektive jeho činné složka – THC. Tato droga je tradičně používána v Indii. Svatí mužové jí tam kouří ve velkém. Osobně však nespatřuji žádný velký potenciál konopí ve smyslu objevování. Stav zahloubání a imaginace, který konopné drogy – marihuana a hašiš – navozují, mě osobně přijde jako mentální onanie. Samotná meditační praxe, alespoň dle mých zkušeností (s marihuanou jsem přestal experimentovat cca před 13-ti lety), je spíše ztížena, protože ochabuje koncentrace. Nemám pocit, že by konopné drogy, mohly být jakkoliv přínosné hledači při jeho pátrání. Tato droga má však určitě velký léčebný potenciál. Analgetický vliv spolu s efektivním potlačením nevolnosti a zvracení je například využíván i terapeuticky při zvládání těchto obtíží u AIDS a chemoterapii nádorových onemocnění. Nutno ještě zmínit, že pravidelné užívání s sebou nese rizika duševních poruch – hlavně různých psychóz, které mohou vyvrcholit schizofrenií a to zvláště u náctiletých.
Skutečnými halucinogeny většinou však myslíme drogy se silným halucinogenním účinkem. Z přírodních jsou neznámější psilocybin (lysohlávky) a meskalin (kaktus Lophophora williamsii - Peyotl), ze syntetických LSD. V současné době se hodně experimentuje také s Ayahuascou.
Pokud zjednoduším, tak mohu hodit do jednoho pytle Psilocybin, meskalin a Ayahuasku a k nim přidat ještě syntetické LSD. Ačkoliv se jejich účinky v detailech liší, mají jedno společné. Při dostatečném množství dokáží skutečně prolomit hranice běžného vnímání a to až do transpersonálních oblastí. Skok ve vědomí může být tak radikální, že zcela převrací náhled na to, co považujeme za realitu. Na těchto drogách si nelze vytvořit fyzickou závislost. Nebezpečí spočívá výhradně v neustání navozeného stavu vědomí, které se může projevit nějakým destruktivním činem – například sebevraždou, nebo předčasným a násilným otevřením nevědomého materiálu, který i po odeznění působení drogy, proniká do vědomí a může způsobit těžké psychické poruchy.
O účincích těchto drog bylo napsáno snad vše, co napsat jde. Za obzvláště přínosnou považuji práci Stanislava Grofa, která by se dle mého měla stát povinnou literaturou pro všechny, kteří se rozhodnout s psychedeliky experimentovat.
Po tomto nezbytném úvodu se tedy dostáváme k jádru věci. Mohou být tyto látky na duchovní cestě prospěšné?
Pomineme-li obecnou úvahu o tom, že prospěšné je naprosto vše s čím se v životě setkáme, nenajdeme jednoznačnou odpověď. Myslím si, že existují dvě zásadní roviny náhledu odkud se na otázku snažíme odpovědět. Za prvé je zde samotné dobrodružství objevování, ta ohromující hra vědomí a za druhé Ticho. Tichem rozumějme onen „stav“, který si představujeme jako konečné rozuzlení, srovnání a poznání – stav Jednoty. Schválně píši, představujeme, protože dokud není tento „stav“ žit, je pouhou představou.
Z hlediska Ticha je používání těchto látek jen dalším posilováním duality. Jenomže z hlediska Ticha je posilování duality jakékoliv dělení na duchovní a neduchovní, na vhodné a nevhodné, na žádoucí a nežádoucí. Na to, co na cestu patří a nepatří. Dalo by se říci, že Ticho nezná otázku ohledně vhodnosti a nevhodnosti používání jak drog, tak různých technik na cestě hledání. Můžeme zde sice filozofovat o tom, že jsme vlastně v jednotě všichni, ale nežijeme toto tvrzení. A tak se účastníme oné hry na hledání, ve které využíváme různých prostředků. A v této hře máme různé stavy vědomí, různá ano a ne, zkrátka dualitu. Proto veškeré následné úvahy, vychází z roviny hledání, nikoliv z roviny Ticha. Čím více se Tichu přiblížíme, tím méně nás budou podobné otázky trápit. Ale nyní zpět, do naší známé hry na schovávanou...
Při používání halucinogenů nám přibude ke všem těm známým stavům vědomí další. Ke stavu bdění, snění, hlubokého spánku beze snů přibude stav navozený pomocí halucinogenů či různých technik. Záměrně píši i technik, protože ty mohou fungovat úplně stejně, i když třeba nemusí být tak radikální. Holotropní dýchání, extatické tance, různá krijajógová cvičení atd. Všechna tato cvičení mohou mít úplně stejné neblahé účinky, jako halucinogeny. Tzn. nezvládnutí navozeného stavu vědomí, a předčasné uvolnění nevědomého materiálu, který pak nekontrolovaně proniká do běžného vědomí. Vím o čem píši. Nejhorší a fatální zásah do energetických center jsem si způsobil zdánlivě nevinnými prostředky. Kombinací silné energie, která mě „nutila“ do různých extrémů – extrémní sporty, pokoušení osudu, bohémský život v kombinaci s usilovným cvičením, jehož účelem bylo tyto energie ovládnout. Vše bylo vedeno „dobrým“ úmyslem. Dnes vím, že tyto energie volaly po kreativním využití a vyjádření. Jejich potlačování mnohaletým cvičením a životem v rozporu vedlo k jejich otočení dovnitř, kde začaly devastovat tělo a to bohužel již nevratně. Proč o tom píši v pojednání o drogách? Protože princip je stejný. Na základě této zkušenosti bych totiž mohl dojít k závěru, že je vlastně jóga špatná. (zde si můžete doplnit libovolné další techniky) . Podobně je tomu i s psychedeliky. Stejně tak, jako v případě výše jmenovaných technik, i ony pracují s ohromnou nevědomou energií, kterou jejich používáním uvolňujeme.
Proto je nesmírně důležité, být k sobě maximálně upřímní a pátrat po svých motivacích. Proč vlastně cvičíme, případně proč si bereme na pomoc nějaké látky?
Tím nechci tvrdit že používání halucinogeních drog a cvičení jsou jedním a totéž. Jen upozorňuji na to, že v obou případech se jedná o práci s energií, která se může obrátit „proti“ nám. Případů lidí končících na psychiatrii po různých seminářích, je více než dost a nemusí se jednat o žádné pochybné mistry. Zkrátka jsme různí, máme různé motivace, různě veliké batohy s povinnou zátěží atd. Zkrátka co je pro jednoho přínosné, může být pro druhého nebezpečné, nebo dokonce destruktivní.
S halucinogeny je to to samé, jen mnohonásobně intenzivnější a snáze dostupnější. Zatímco k tomu, abychom se zhuntovali například krijajogou, potřebujeme většinou dost času, silnou vůli a vynaložení nějaké námahy, houby stačí na podzim nasbírat a zkonzumovat. A proto jsou halucinogeny nebezpečnější, než cvičení. Ale to neznamená, že jsou samy o sobě špatné. Poučný je v tomto ohledu příběh Ram Dassova učitele. Ram Dass byl svého času velkým propagátorem LSD, absolvoval sám stovky tripů a dalších tisíců se účastnil jako průvodce. Jeho indický učitel (Neem Karoli Baba) se ho ptal, co na té medicíně stále vidí. Jednou ho požádal, aby mohl LSD vyzkoušet. Před Ram Dassovýma očima spolykal koňskou dávku LSD. Nestalo se vůbec nic. Ram Dass dával pak tuto storku k dobrému, ale začínal mít pochybnosti. Jak už to tak skuteční učitelé umí, zeptal se ho jednou jeho guru, jestli si náhodou nemyslí, že to byl trik. Že třeba LSD vůbec nepožil. Ram Dass musel s pravdou ven a přiznal se, že ho to napadlo. Jeho učitel se ho zeptal, zda-li má u sebe tedy ještě nějakou tu medicínu. Ram Dass přikývl a ukázal mu svou zásobu. Před jeho očima spolykal velmi pomalu Babadží dávku pro mnoha lidí. Ram Dass pak zažil několik horkých chvil, kdy si myslel, že se právě dopustil vraždy svého gurua :-) Když se Babadží „vrátil“ z tripu řekl mu následující. V podstatě je to dobrá medicína. Vy Američané pracujete s duchovními pojmy, jako se suchými popisy něčeho, o čem máte nějaké představy, ale nežijete jejich obsah. Proto pro vás může být LSD přínosem. Avšak, žák musí být připravený, a jeho motivace musí být čisté a obrácené k bohu. Pak může až na návštěvu ke Kristovi. Ale jen na návštěvu. Vždy se musí vrátit a cestu pak ujít svými vlastními silami. Pomocí drog není možné dosáhnout realizace, ale mohou být dobré.
V tomto příběhu spatřuji zásadní poselství ohledně tohoto tématu. Vždy jsou nejdůležitější motivace, upřímnost, pokora a příprava.
Proto si myslím, že halucinogenní zážitky mohou mít za splnění výše uvedených podmínek motivační potenciál a také mohou vést k pokoře. Protože vedou k sebepřesahujícím náhledům. A konfrontace s něčím, před čím ego musí sklonit hřbet, je zvláště pro naší civilizaci, každopádně přínosná.
Nikdy se však nemohou stát drogy cestou samotnou. Je potřeba střízlivé práce a tvůrčí činnosti. Naše já se chce pozitivně vyjádřit a přispět svým dílem ke hře. Nejde ho – a ani není proč ! – ho zabít či znásilnit. Dáme-li mu prostor, jednou samo bez humbuku a v radosti vtančí do Ticha.
Je potřebné si uvědomit jedno. Opravdu jsme každý jiný a já mohu jen závidět, těm čistým duším kolem sebe, které již nepotřebují na své cestě různé veletoče a žijí svůj skromný a prostý život, oddaný nesobecké službě svému ideálu. Má duše je však nepokojná a zvědavá a zdaleka není jediná :-). Dlouho jsem jí takovou odmítal a až po bolestných zkušenostech ji přijal a začal jí mít takovou rád. Takové duše se velmi pravděpodobně i přes veškerá varování, zkušenostem s halucinogeny nevyhnou. Jako se námořník nevyhne bouři na moři a horolezec nebezpečí pádu. A i ti klidní by měli být připraveni na to, že k nim třeba jednou přijdou jejich děti a budou chtít o tomto tématu něco vědět, nebo se s ním již budou konfrontovat.
Závěrem několik rad pro ty, kteří se i přes vědomí všech rizik rozhodnou s halucinogeny experimentovat.
1.) Ujasněte si své motivace a věnujte patřičnou dobu přípravě. Velmi důležité je momentální rozpoložení. Je naprosto nevhodné vstupovat do neznámých končin své mysli se strachem, oslabením a v nepohodě.
2.) Vězte, že cokoliv si pod pojmem rozšířeného stavu vědomí představujete, není to, co zažijete. Při silné halucinogenní dávce se budete – nebo to co z vás zbude – s něčím, co si prostě představit nejde. Zážitky a poznatky na tomto výletě mohou být velmi znepokojivé. Všechny vaše znalosti a konstrukce vezmou za své.
3.) Z výše uvedeného vyplývá, že je nanejvýš žádoucí, vzít si někoho na pomoc. Ostatně tradičně při zkušenostech s těmito látkami býval vždy přítomen nějaký medicinman. Měl by to být člověk, ke kterému máte důvěru a který má zkušenost se změněným stavem vnímání. Tento člověk je důležitý ze dvou důvodů. Jednak se může stát průvodcem a pomáhat vám na výletě samotném a také může zasáhnout jako zachránce v případné krizi. Ta se může objevit jako přímá součást zážitku, nebo při návratu. A mohou to být vskutku krušné chvilky. V neposlední řadě vám může pomoci při zpracování zážitku. Z halucinogeních výletů se už pár lidí nevrátilo. Nepodceňujte jejich sílu!
4.) Není potřeba a ani není žádoucí více jak jedno sezení za rok! Potenciál zážitku se obnažuje postupně jako skrytá mapa. Pokud máte pocit, že to mohlo být lepší a hlubší a úžasnější, buďte pokorní a buďte rádi, že to takové nebylo!
5.) Začnete-li mít později jakékoliv psychické, či psychosomatické problémy nestyďte se vyhledat pomoc. Viz. nebezpečí popsaná výše. Halucinogenní zážitky také bývají startéry tzv. psychospirituální krize. Naštěstí žijeme v končinách, kde je osvěta na dobré úrovni a máme zde skutečné odborníky na toto téma. Výborným zdrojem informací je http://www.diabasis.cz/
6.) Důkladně zvažte, zda-li vám výše popsaná rizika za to stojí. Jak jsem řekl, halucinogeny za vás rozhodně žádné kroky neudělají. Cestu musíte tak jako tak ujít po svých. Držte se této „myšleno každodenní“ reality. Zde máte možnost postupného vývoje, záchytných bodů, posloupnosti. Máte se zde vždy čeho chytit a poznání je vždy tady – nikoliv někde tam.
7.) Vše co zažijete, je „jen“ hra mysli. ÓM