„Mám ráda tři věci," prohlásila Amanda, když se probrala ze svého prvního dlouhého transu. „Jsou to motýl, kaktus a Nekonečný úlet."
Později vylepšila výčet tak, že obsahoval ještě houby a motocykly.
Jednoho teplého červnového rána se Amanda procházela ve své kaktusové zahradě a narazila tam na starého navažského muže, kreslícího obrazy do písku.
„Co je posláním umělce?" chtěla Amanda slyšet od talentovaného nezvaného návštěvníka.
„Posláním umělce," odvětil Navaho, „je poskytnout druhým to, co jim neposkytuje život."
Amanda otěhotněla při jednom prudkém zahřmění. „Byl to blesk, nebo milenec?" podivovala se někdy polohlasně.
Když se jí narodil syn s elektrizujícíma očima, jehož pojmenovala po skandinávském bohu hromu a války Thorovi, lidé si už nemysleli, že je pošetilá.
Oblečena do žluté sametové tógy, s nabíráním sepnutým v pase zelenými skaraby, s věncem modrých japonských kosatců kolem krku a se svým baculatým děckem přivázaným na zádech, proháněla Amanda svůj motocykl po loukách, kde hledala vzácné můry. Jednoho dlouhého jarního odpoledne narazila na skupinku Cikánů, utábořených pod starou vrbou.
V předtuše, že by mohli být v podobném umění zběhlí, Amanda se jich zeptala: „Neobjasníte mi něco o podstatě mého skutečného bytí?"
„A čím se nám za to odvděčíš?" zeptali se cikáni.
Amanda sklopila dlouhé řasy a sladce se usmála. „Vykouřím vás," řekla.
Návrh byl odsouhlasen. Poté, co popořadě důkladně uspokojila čtyři muže a dvě dívky, Cikáni Amandě řekli: „Ty jsi v podstatě velmi zvídavá žena" a poslali ji pryč.
Tom Robbins: Another Roadside Attraction, Bantam Books, 1991. Česky Další dálniční atrakce, Argo, 1997. ISBN 80-7203-148-1