Mistr Dógen napsal knihu, která sestává z 301 koanů. Koany, ještě než vznikla hra zvaná „uhádni správnou odpověď na můj koan“, která je tak populární v určitých zenových kruzích, byly prostě záznamy nějakého dialogu mistra a žáka, nebo dvou žáků a podobně, v určité situaci v reálném životě. Mistr Dógen tyto koany používal k učení druhých, aby ukázal, co to je buddhismus a probuzený stav. Existuje tedy kniha zvaná Shinji Shobogenzo a já jsem měl to štěstí, že jsem se dostal k jejímu anglickému překladu s komentáři dosud žijícího japonského mistra Nishijimy. Než jsem tuto knihu mohl číst, měl jsem často pocit, že rozumět koanům, tomu podivnému způsobu mluvy starých čínských nebo indických mistrů, je sotva možné. Ale pokud si moderní Japonec, který je současně buddhistickým mnichem a učitelem, dá práci a rozluští starobylou japonštinu mistra Dógena, zjistí, že řeč koanů není něco mystického, ale něco zcela reálného.
Rozhodl jsem se přeložit pár koanů do češtiny nejen jako zajímavý, poněkud neznámý pohled na povahu koanů, ale především jako další pokus nahlédnout do samé podstaty buddhismu.
Jako první bych chtěl uvést koan číslo 70 z knihy 2. Shinji Shobogenzo má totiž tři části, zvané knihy.
Ještě než se pustíme do práce, chtěl bych se zmínit o některých termínech, na které nejsme v buddhistické literatuře překládané do češtiny zvyklí. Jeden takový termín je „nebuddhista“. Mistr Dógen tento termín často používal, aby odlišil ty, kteří buď nesprávně chápali podstatu buddhismu a prosazovali své nesprávné chápání na úkor správného chápání, nebo aby označil ty, kteří prostě neměli to štěstí setkat se s pravým učením buddhismu, ale třeba měli zájem ho poznat. Tento termín je zřejmě běžný v sútrách. V době mistra Dógena byl buddhismus už dávno i v Japonsku velmi populární, ale poté, co se Dógen vrátil z Číny, kde dlouho – mezi mnoha pochybnými učiteli - hledal pravého mistra, si uvědomil, že pravý buddhismus se vlastně v Japonsku ještě ani neobjevil. I když lidé, kteří jsou alergičtí na slovo „pravý“ a “správný buddhismus“ a takový slovník jim připomíná inkvizici, Dógen přísně rozlišoval mezi pravým a falešným buddhismem nebo mezi buddhisty a nebuddhisty nikoliv proto, aby ty „nesprávné“ pronásledoval a upaloval, ani proto, aby si budoval nějakou slávu, že on je ten jediný pravý učitel, ale čistě proto, že mu šlo o zachování a živé pokračování v tradici a zkušenosti, kterou založil Gautama Buddha. I když můžeme hlásat toleranci a snášenlivost mezi náboženstvími, tato tolerance by měla být uskutečňována pouze ve smyslu slušného chování, nikoliv ve smyslu „je jedno, co je co, a proto se radujme z té velké samoobsluhy duchovního světa, kde nezáleží na tom, co studujeme, hlavně že nám do toho nikdo nemluví“. Obávám se, že takové hlásání duchovní svobody je neupřímné a povrchní. Dógen byl podle všeho velice zdvořilý, slušný a ohleduplný člověk, na druhou stranu neměl nejmenší slitování s těmi, kdo se mýlili v buddhismu – tato jeho krutost ovšem byla čistě intelektuální a neměla nic společného s nenávistí – naopak byla to velká starost o štěstí lidí, která ho vedla k tak přísnému intelektuálnímu zacházení s těmi, kteří se pletli. Navíc Buddha podle všeho nebyl v tomto ohledu jiný – také neustále rozlišoval, co je a co není jeho učení, co je a co není dharma. Proto někdy v sútrách chválí své žáky – „správně jsi to řekl“ – a jindy kritizuje filozofii nebuddhistů. Další termín, který je v české buddhistické literatuře nezvyklý, ale který se v knize často vyskytuje, je „buddhistický stav“. Protože termín „buddhistický stav“ připomíná něco jako „povodňový stav“ nebo „porodnost“, radši bych použil termín „stav probuzení“. Stav probuzení není nic jiného než stav, kdy je naše realizace, uskutečnění Buddhovy zkušenosti celistvé. Nezaměňujme tento stav s populárním a poněkud znehodnoceným, zneužitým, znásilněným a mnohokrát poplivaným stavem osvícení. Stav osvícení je většinou spojován s nějakými nepochopitelnými extatickými zážitky, kdežto stav probuzení je něco, co zažíváme, když jsme sami sebou v tomto okamžiku.
A nyní se konečně pojďme podívat na koan číslo 70 z knihy 2. Tady je:
Jednoho dne se nějaký nebuddhista zeptal Gautamy Buddhy: „Neptám se na slova. Neptám se na ne-slova.“
Gautama Buddha se ani nepohnul a prostě dál pokračoval v sezení.
Nebuddhista ho pochválil – řekl: „Velká blahovůle a velký soucit Gautamy Buddhy otevřely oblaka mé nevědomosti a umožnily mi, abych vstoupil do pravdy.“ Na to provedl plnou poklonu a odešel.
Pak mistr Ánanda řekl Gautamovi Buddhovi: „Jaký druh pravdy ten nebuddhista uskutečnil, když tě chválil?“
Gautama Buddha řekl: „Je to jako skvělý kůň, který běží, když zahlédne pouhý stín biče.“
Komentář mistra Nishijimy:
Nějaký nebuddhista požádal Gautamu Buddhu o to, co nejsou ani slova, ani ne-slova. Snad naznačoval své přání poznat nejzazší učení buddhismu. Gautama Buddha pochopil, o co nebuddhistovi jde a dál mlčky seděl na svém místě v pozici zazenu. Chování Gautamy Buddhy ukázalo pravdu samotnou, která tkví ve cvičení zazenu. Nebuddhista pochopil Buddhovo chování a pochválil ho za blahovůli a soucit, který umožnil, aby jeho klamné myšlenky odešly a on pochopil pravdu. Potom se prostě plně poklonil a odešel.
Mistr Ánanda (tehdy ještě nikoliv učitel – pozn. překladatele) nechápal tuto situaci, a tak se zeptal Gautamy Buddhy, co se vlastně stalo. Gautama Buddha přirovnal odpověď nebuddhisty ke skvělému koni, který běží, i když vidí pouhý stín jezdcova biče. Tento příběh dává příklad učení o pravdě, která nespoléhá na slova, ale je vyjádřena v samotném aktu zazenu.
Moje poznámka:
Buddha říká, že skvělý kůň nemusí být pobídnut bičem, aby běžel. Podobně skvělý člověk, který má upřímný zájem o buddhismus, nepotřebuje logicky a obšírně vysvětlovat, co je a co není buddhismus. I když studujeme filozofii buddhismu až do smrti a cvičíme zazen až do smrti, neznamená to, že nemůžeme něco hlubokého pochopit už na začátku našeho hledání. Už na začátku našeho hledání můžeme zcela otevřít svou intuici a přijmout učení Buddhy celým tělem a celou myslí. To znamená, že už na začátku našeho hledání můžeme zaujmout pozici zazenu a stát se probuzeným člověkem.