Historické pozadí „kódu da Vinci“ (3.)

Zápas Gnose a římskokatolického dogmatu

     Římskokatolická církev Gnosi a jakékoliv jiné formy hledání Pravdy odsuzovala a zakazovala, protože hledání Pravdy oslabovalo její dogmatickou doktrinu a vše co souviselo s Gnosí a odporovalo jejím doktrinám považovala za kacířství, neboť to ohrožovalo samu podstatu autority ortodoxní dogmatu křesťanských biskupů. To se časem přeneslo obecně na veškerou vědu, hledající pravdu a nové myšlenky, ať již šlo o astronomi, fyziku, alchymii, mechaniku či medicinské vědy, stejně jako nové myšlenky ve filosofii. Církevní autority smetly veškeré hledání a zkoumání ze stolu, protože jim  jako záminka posloužilo  tvrzení : "Co nebylo řečeno v Bibli je kacířstvím".

   Slovo "kacířství" je v podstatě jen potupné označení používané římskokatolickou církví pro udržení kontroly nad vědomím celé křesťanské společnost a k vytvoření psychózy strachu z neznámého, což spolehlivě funguje dodnes.  Kacířství proto bylo definováno jako studium neznámých oblastí filosofie a vědy, které je v podstatě církvi nebezpečné, neboť přes všechny snahy o zabrzdění vývoje vědomí společnosti, se čas od času podařilo získávat odpovědi na obecné palčivé otázky a návrhy řešení existujících společenských problémů. To ukazovalo, že řešení problémů společnosti leží mimo možnosti jimiž disponuje  Vatikán a doktrina římskokatolické církve, navádělo to k pochybám o platnosti římskokatolického dogmatu a tím i o věrohodnosti „spasitelského“ poslání  a duchovní legitimitě této církve.

   Jedna římská patricijská rodina jménem Pisos, mající úzké vztahy k jednomu z římských císařů, byla jím pověřena přepsat velkou část Bible. Měli instrukce podávat obraz hanebného a nízkce postaveného lidu a zcela vyloučit sebemenší odkaz na jejich pravdivé dědictví jako duchovních bytostí. Sekce vztahující se k reinkarnaci mimozemšťanů, pravdivá informace o původu DNA fyzického těla ve kterém se inkarnovala  bytost Emmanuel  či Jmanuel (Kristus),  skutečný příběh ukřižování a další pozemské peripetie Ježíše v Kašmíru, to vše bylo zcela  odstraněno. Sekce úmluv s apoštoly a dědictví humanity byly zcela změněny do té míry, aby se ve věřících upevnila  otrocká mentalita a poddajnost. Římani se rozhodli zavést používání kříže jako křesťanského symbolu, protože starověcí Židé kříž nazývali „tslav“, což má být lingvistické homonymum pro latinské slovo „esclavo“, znamenající otrok. Po rozpadu Římské říše přišla první vlna křesťanství z východní Evropy, kdežto jižní větev křesťanství  se do střední Evropy rozšířila mnohem později, protože přišla cestou  z Egypta,  přes německé území Římské říše. Pronásledování Sanherinu neunikli ani Ježíšovi Nazareni a to je donutilo nedlouho po událostech Golgoty k odchodu do keltské západní Evropy, kde vytvořili oblast gnostického křesťanství (Galie, Irsko, Skotsko).

 

Mise proroka Issy v Kašmíru

   Pečlivě ukrývané tajemství římskokatolického symbolu kříže ale objevili členové  Prieur de Sion a templáři a to mělo za důsledek  odmítání  kříže jako  symbolu křesťanství. Celý scénář ukřižovaní byl údajně Římany zinscenován, protože nehodlali pro zájmy Sanhedrinu riskovat v Palestině další židovské  povstání. Vzhledem k tomu, že Ježíš měl mnoho stoupenců a jeho veřejná poprava mohla vyvolat rozsáhlé bouře, vytvořil římský místodržící v Palestýně hustou „kouřovou clonu“, která spolehlivě ukryla skutečné události související s údajným ukřižováním Ježíše. Tato kouřová clona působí dodne, protože nikdo nemá spolehlivé informoca o tom, co se opravdu na Golgotě událo a zda objektem byl skutečně Ježíš. Jedna z verzí událostí na Golgotě tvrdí, že Kristus byl před uzkřižováním omámen opiem, nebo farmakem používaným  indickými  fakýry pro vyvolání kataleptického stavu, poté byl z kříže sejmut, ošetřen a když po nějaké době opět nabyl vědomí, byl přes Damašek dopraven do Řecka a přes Persii pak odešel se svým nejstarším synem do severní Indie (Kašmíru). Jeho matka Marie šla s ním, ale cestou onemocněla a před dosažení cíle cesty zemřela. Hrob matky Marie nachází v  Muree (Indii), asi 45 mil od Taxilly.  Je znám pod jménem “Mai-Mari-de-Asthan”, “místo odpočinku matky Marie” (Nazir Ahmad, Khwaja, Jesus in Heaven on Earth., p.361 in Hassain 158-159)   

   Ježíš pak žil pod jménem Issa (Emmanuel) velmi dlouho ve Šrínagaru v provincii Kašmír.

Tělo Issy- Yuz Asapha- Isha Masiha, což jsou pouze jednotlivé verze jména Ježíš, bylo pohřbeno na okraji města Šrínagaru, ve čtvrti Khanyar, v hrobce Roza Bal (obrázek hrobky Roza Bal, obrázek hrobu Ježíše-Yuz Asafa).

Architektura vlastního hrobu se sarkofágem (obrázek sarkofagu) značně připomíná styl židovských náhrobků

a uvnitř jsou otisky Issových nohou v kameni s výraznými stopami vyhojeného poranění hřeby (poslední obrázek).

Někteří badatelé  vážně diskutují o tom, zda má dnes význam uvádět pravdivou historii Issy-Emmanuela, protože to představuje něco podobného jako otevření pověstné Pandořiny skříňky. Bartolomejovo evangelium,  publikované Ahmadiyyovou misí prokazuje, že Isa nezemřel na kříži (popisuje nějaké neobvyklé posuny  hvězd, podobné jaké pozoroval Juda. Kamenný relief stop bosých nohou  Yuz Asapha –Ježíše, umístěný  před jeho hrobkou, však naznačuje vyhojená zranění po ukřižování, takže nejistota o skutečných událostech na Golgotě nadále zůstává (poslední obrázek).

 Jeden  čínský text, uchovávaný v Tibetu (1800) nazvaný "Skleněné zrcadlo",  se zmiňuje o  Yesu, "učiteli a zakladateli náboženství  zrozeného  jakoby zázrakem, prohlášovaného  samotným Spasitelem světa". Text pokračuje ve snaze  ukázat, že Ježíš uznával buddhistické principy. Fida Hassnain a Ahmadiyya identifikoval 21 muslimské historických  kronik psaných v arabštíně  a  v perštině, v nichš se hovoří o životě a smrti Isa (známý jako Yuz Asaph nebo různé odvozeniny  tohoto jména) v Kašmíru.   Jeden  čínský text, uchovávaný v Tibetu (1800) nazvaný "Skleněné zrcadlo",  se zmiňuje o  Yesu, "učiteli a zakladateli náboženství  zrozeného  jakoby zázrakem, prohlášovaného  samotným Spasitelem světa". Text pokračuje ve snaze  ukázat, že Ježíš uznával buddhistické principy. Nejzajímavější odkaz k problému  Issy byl  nalezen v textu kašmírských hinduistů  "Bhavishya Maha Purana" o králi Shalivahanovi (poslední zmínka  je z roku  80 n.l.), který se  setkal s  cizincem jménem  Ishvara Putaram (syn boha), který byl znám i pod jmény Isha Masih (Isha = Issa v arabském = Ježíš; Masih = Mesiáš), a Kanya Garbam (zrozený z panny).      V horách malých Himalájí, je mnoho malých usedlostí ve kterých znají legendy a historky vztahující se k Issovi (Ježíši), který zde žil mnoho let. Tyto příběhy uvádějí, že se dožil věku 117 let a teprve pak se "vzdal svého těla“. Vesničané nevěří on opravdu zemřel. Mnoho lidí ve vzdálených himalajských vesnicích podávalo zprávy o tom, že  vstupuje a vystupuje ze svého hmotného těla podle přání a může doslova provádět takové zázraky, jako stvoření jídla a šatstva přímo ze vzduchu.  

   Jiná   verze událostí Golgoty je dokonce založena na tom, že Ježíš vůbec nebyl ukřižován. Římský místodržící Palestýny si hodlal zachovat tvář vůči římskému císaři, proto prý místo Ježíše nechal popravit jakéhosi židovského zločince aby  tak jasně vymezil Sanhedrinu hranice jeho vlivu. Římané pak Ježíše  tajně deportovali do Řecka, kdežto jeho rodinu odvezl Josef z Arimateje na své lodi do jižní Galie. Tuto verz přijímali templáři, což bylo důvodem, proč neuznávali kříž jako symbol křesťanství, ale květ růže či lotosu, symbolizující  genetický původ Ježíše a jeho družky Marie Magdaleny. Nadále tedy zůstává mnoho tajemství a nejasností provázejících osobnost Ježíše i jeho milované družky Marie Magdalény. Nezbývá, než doufat v objevení nových gnostických manuskriptů.