Nyní se zmiňme o podivuhodné ženě, která věděla tolik, že zůstává rozum stát.
Velkého ohlasu dosáhlo léčitelské umění abatyše Hildegardy z Bingenu. Na rozdíl od Otty z Mendonu nebyla akademicky vzdělaná, ale o to více se zachovalo informací z jejího života i díla. Narodila se roku 1098, zemřela v roce 1179. Celý tvůrčí život prožila v klášteře benediktinských řeholnic. Své stěžejní dílo napsala v latině a nazvala ho prostě „PHYSICA". V jejích spisech je mnoho nesrozumitelných míst, ale na druhé straně zde lze najít mnoho racionálních rad a pokynů, které si zachovaly svou platnost i v toku staletí.
Poněkud tajemně zní například její údaje o tom, že v letech 1100 až 1500 potrvá ženský čas. Pak nastane čtyři sta let mužského času. Z dějin víme, že toto období započalo přibližně narozením Martina Luthera. Byl to čas obdivu hrdinství, bojů a válek. Na naši současnost, tedy léta 1900-2000, předpovídá Hildegarda příchod nového času, který nazývá věkem koně, nemocného a bledého koně. Ptá se: „Co bude z křesťanů, až se svět nakazí?" Co tím zbožná žena mínila? Vysvětlení se nabízí několik, ale přesto tyto prorocké kapitoly považujeme za slabší stránku projevu jinak vynikající léčitelky.
V roce 1900 se profesor latiny na berlínském gymnáziu Paul Kaiser postaral o vydání celého Hildegardina díla. Latinsky psaný soubor vyšel v roce 1902 v lipském nakladatelství Teubner. Později se životu a dílu této léčitelky věnovalo mnoho badatelů. Střízlivostí a přehledem mezi nimi vyniká zejména Dr. med. Gottfried Hertzka, dnes pětasedmdesátiletý lékař (1988) žijící na odpočinku v proslulé Kostnici. Ve svých pracích So heilt Gott, Tak léčí bůh (Christiana Verlag, 1983) a Das Wunder der Hildegard Medizin, Zázraky Hildegardina lékařství (stejné nakladatelství v roce 1983) zveřejnil obsáhlý výbor z léčitelských postupů slavné řeholnice, upravený tak, aby uváděné rady byly použitelné i v moderní přírodoléčebné praxi. Z těchto praxí čerpáme i naše ukázky.
Léčebné úspěchy abatyše Hildegardy církev nejprve dráždily, a kdyby to bylo jen o pár desítek let později, asi by skončila na hranici. Nakonec však církev chytře využila její výsledky ve svůj prospěch a papež Evžen III. oficiálně uznal její léčitelské schopnosti jako „nadpřirozený dar z nebes".
Hned v úvodu své práce Dr. Hertzka upozorňuje, že provedl řadu experimentů a pokusil se o mnohé modifikace či modernizace Hildegardiných procedur, ale nikdy neuspěl. Teprve při absolutním dodržování předpisů a rad dosáhl odpovídajících výsledků, a tak jím provedené zásahy se týkají spíše poopravení archaického jazyka než změn „technologických". Pojďme teď spolu do slavné Klášterní zahrady v Bingenu a nahlédněme trochu pod pokličku Hildegardina léčitelského umění. Pohmožděniny od nejmírnějších forem, které představuje obyčejná modřina, až po těžké zhmoždění tkáně se dají dobře léčit přírodními prostředky - za předpokladu, že nedošlo k porušení kůže či k posunutí nebo dokonce zlomení kosti. Hildegarda doporučovala ošetření kašovitým obkladem z čerstvě strouhaného kořene kostivalu. Při strouhání se uvolňuje sliz, takže není nutno přidávat žádnou vodu. Při velkých bolestech měla Hildegarda po ruce další účinný prostředek - bolehlav (Conium maculatum L.) Je to prostředek z byliny prudce jedovaté, snad proto upadl úplně v zapomnění. Není třeba se však bát, protože se používá výhradně zevně a jen při zcela neporušené kůži. Předpis, jako vždy u Hildegardy, musí být přesně dodržen. List bolehlavu se ohřeje ve vodě, která se ihned potom vylije, aby se jí nemohl nikdo ani omylem napít. Teplé listy se přiloží na pohmožděninu a ováží. Dojde k rychlé úlevě. Po sejmutí obkladu, když list je vysušen přirozeným teplem těla, je třeba obkladový materiál ihned spolehlivě zničit. Při dodržení těchto bezpečnostních pravidel nemůže dojít k otravě.
A co při neklidném spaní? Kdo špatně a neklidně spí, neměl by se s tím jen tak lehce smiřovat. Někdy pomůže psychoterapie, jindy moderní hypnotikum, ale to už je tak trochu „vyhánění čerta ďáblem". Hildegarda měla vždy po ruce účinný prostředek - betoniku neboli bukvici lékařskou (Betonica officinalis L.). Používá se v tomto případě také zevně. Přikládala se čerstvá nebo sušená večer do těsné blízkostí nemocné osoby tak, aby nemocný byl s bylinou v dotyku.
Protože vznikají technické potíže, kde ji vždy honem vzít čerstvou, osvědčila se bylinková poduška. Asi jednu libru sušené natě nacpeme do staré dámské punčochy. Jeden uzel uděláme nahoře, druhý dole a „duše" podušky je hotová. Přesto uděláme samozřejmě ještě návlek, třeba ze lněného plátna. Je celkem jedno, zda na podušce spíme nebo je někde v posteli vedle nás. Nevíme ani, působí-li vůní nebo jestli spolupůsobí jemný prach, který proniká z podušky. Proto by povlak neměl být z příliš husté tkaniny. Účinek je překvapivý, pro mnohé „nevěřící Tomáše" až zázračný. Poduška účinkuje na jednu náplň i několik měsíců.
Záhadná „artritis" pronásledovala lidstvo snad po celou jeho existenci. Název jsme dali do uvozovek, protože pod tímto pojmem dříve rozuměli všechna onemocnění revmatického typu. Ale i tady si Hildegarda věděla rady: když všude všechno bolí, tak pij na lačno víno s mátou kadeřavou (Mentha crispa auct. - lidově „balšán"). Musí to ale být jen tato máta a žádná jiná ať si kdokoliv tvrdí něco jiného. Mátový čaj se smíchá asi ve stejném poměru s dobrým bílým vínem typu ryzlink a toho se pije 2-3 x denně na lačno asi šálek. Nebo do půl šálku vína lze dát i 1 čajovou lžičku mátové tinktury a šálek doplnit vodou a vypít. Tímto jednoduchým postupem lze brzy revmatické škubání a jiné bolesti přivést docela dobře pod kontrolu, což umožní snížit a někdy i zcela vysadit protirevmatické léky, které nejsou zdaleka nevinné a mnohdy mohou poškodit nemocného i v jiném směru.
Nemalou proslulost získala Hildegarda „bingenskou mastí", určenou k ošetřování bolestivých kloubů a podobných stavů, kterým souhrnně říkala „paralysa". Mast obsahovala jeden díl morku z jelena, 2 díly jeleního loje a 4 díly šťávy z čerstvého pelyňku pravého. Vše se rozehřálo na vodní lázni a případně zahustilo roztaveným včelím voskem, popřípadě špetkou pryskyřice z jehličnatých stromů.
Při pásovém oparu radila Hildegarda nanést na vyrážku čistý jablečný nebo i vinný ocet 4 x ve dne a 3 x v noci. Předpovídala rychlou úlevu.
Fenykl podle Hildegardy činil lidi radostné, veselé a dával jim hebkou plet v obličeji a pěknou chůzi, odstraňoval nadýmání a celkově zlepšoval trávení a tím i náladu.
(Některé z Hildegardiných receptů najdete v rubrice Bylinné čaje a přípravky, jako např. vajíčko abatyše Hildegardy, recept na chrapot, nervové sušenky a další.)
Z knihy J. A. Zentrich, J. Jonáš: Věčně zelené naděje, Severočeské nakladatelství a nakladatelství Dialog, Ústí nad Labem 1990.