Pokud si myslíte, že tento článek souvisí s článkem Jak dát kočce tabletu, tak se zcela jistě nemýlíte.
Mám doma zvíře. Tedy po většinu času spíše souzvíří, neboť se jedná o kočku domácí a jako každý jedinec tohoto druhu je nevyhnutelně doprovázena dalšími zvířátky, takže čas od času vyvstává nutnost jejich počet zredukovat na přijatelnou míru.
Ještě trochu vysvětlení pro nebiology a pro ty, kteří postrádají možnost těšiti se z radostí, které přináší společný život s kočkou: Jsou dva živočišné druhy, které jsou známy počty svých parazitů a jedním z nich je kočka domácí. Opravdu, naši roztomilí mazlíčci hostí téměř nespočetně druhů nejrůznějších parazitů, přičemž blechy a klíšťata jsou to nejmenší. Má také takové hezké roztoče v uších a pak také plejádu parazitů vnitřních, jako škrkavky, tasemnice a další červi. Zde biologickou odbočku raději ukončím bez dalších podrobností – můžu se vám ještě svěřit, že i já, osoba, která kočky tak miluje, jsem po absolvování zkoušky z parazitologie na žádnou kočku půl roku nesáhla.
Tedy vraťme se k tématu. Poté, co jsem dlouho sbírala odvahu jsem se rozhodla: ano, pořídím odčervovací tablety. Protože ta vodička, co jsme ji měli minule je opravdu třeskutě drahá a stejně si jí většinu olízala, ač mi veterinářka tvrdila, že je to nemožné, že si na lopatky jazykem nedosáhne. Dosáhla si. Pak chodila po bytě a olizovala mi všechno včetně dětí. Takže tabletu. Nuže dobrá. Poslala jsem syna pro tablety a jala se studovat odbornou literaturu. Kromě článku stejného jména zde na Jitřní zemi jsem našla pouze parazitologické a chovatelské odborné věci, takže jsem si tu parazitologii znovu zopakovala – to nemůže být na škodu. Všude se hovořilo o nutnosti odčervování, frekvenci odčervování, co před porodem, co po porodu, co s koťatama, ale nikde žádná praktická rada ohledně detailního průběhu celé operace. Na první pohled by se mohlo zdát, že o žádnou potíž nejde. Pokládat ale ten jediný článek podrobně popisující úskalí celého procesu za cosi, psané pro pouhé pobavení čtenáře by bylo nejspíše zlehčováním celé věci. Pamatuju si, že jsme měli kocoura a s tabletami tam opravdu bývaly nějaké problémy. Nebo vlastně s kocourem, protože asi nepochopil, že zbavit se červíků je pro jeho dobro a trval na tom, že tu velkou žlutou odporně smradlavou věc prostě nespolkne. Ani když jí zabalíme do masa. Ani když nedostane nažrat. Ani když ho budem držet všichni. Prostě zastával v té věci velmi neochvějně velmi konzistentní stanoviska, přesně taková, jaká někteří silně naivní jedinci mezi námi žádají po politicích.
Takže dvě věci můžeme pokládat za jisté: Budeme mít tabletu. Budeme mít problémy. V té chvíli jsem si začala zajišťovat podporu ostatních členů domácnosti. Poté, co jsem byla zcela vážně dotázána na možnost brnění jsem pochopila, že přede mnou leží opravdu náročný úkol. Musela jsem to celé ještě promyslet. Na pošklebování ostatních, co že teda ta tableta jsem klidně odpovídala, že zvíře má mít podle návodu plný žaludek a to zrovna ona nemá a já přeci nemohu za to, že se jí zrovna teď žrát nechce. Nakonec se celá situace ohledně červů stala neúnosnou a začala vyžadovat urychlené řešení. Chladnokrevně jsem rozhodla: Jdeme na to! Za tímto účelem jsem vyhrabala starou tlustou deku na žehlení. Kočka byla zabalena do deky. Kočce byla otevřena tlamka bez ohledu na zuby a další protesty. Tableta byla vhozena co nejdál, tlama pevně zavřena a podržena. Ona pak pohodila hlavou a ke zklamání účastníků, očekávajících nějaké drama s tragickým zakončením bylo po všem. Teda úplně ne, samozřejmě že se urazila. Ale trochu míň, než když jí tenkrát píchali injekci, protože to za dvě hodiny spravila miska žrádla.
Z toho vyplývají rady, připravené jako morální podpora budoucím chovatelům koček: Prostudujte odbornou literaturu a jděte neochvějně za svým cílem. A připravte si misku žrádla.