Právě i v rozpadajícím se vnějším křesťanství úředních církví se dnes často vyučuje východním praktikám - pod rouškou „Kristus“. Ve skutečnosti se jedná například o buddhistickou zenovou meditaci, o hinduistické techniky jógy nebo jiné východní cesty. V blízkostí Wurzburgu je například klášter, ve kterém se po léta prováděly katolické exercicie (duchovní cvičení s několikadenním odloučením od běžných povinností, praktikovaná pod vedením duchovního exercitátora), zřejmě s cílem oživit návštěvnost věřících. Bylo tam tedy zřízeno velké zenové meditační středisko. Je vedeno dvěma jezuitskými pátery, kteří se nechali po delší dobu školit na východě. To celé je nyní nabízeno pod etiketou „křesťanský“.
Na evangelickém církevním dnu ve Frankfurtu n.M., který se konal před několika lety, bylo možné poznat i zakusit mnoho východních učení, východních praktik a technik - vše pod označením „křesťanský“.
V mnoha lidových školách umění a různých spolcích jsou dnes na programu kurzy jógy. Někteří učitelé jógy již často ani neřeknou, že se jedná o jógu. Nabízejí třeba „jenom“ tělesná cvičení, uvolnění a harmonizaci. To celé se potom často obroubí „křesťansky“ tím, že se prohlásí asi v tomto smyslu: „Existuje pouze jedna síla. Máme všichni jenom jednoho Otce, a je jedno, zda jdeme k Bohu touto či onou cestou. Také Kristus byl dobrý člověk, také On byl mistrem.“ Tímto smíšením východního s křesťanským jsou zaváděni na scestí ti, jež hledají Boha. Neřekne se jim, co se v nitru opravdu děje - možná i proto, že se to často ani neví.
Většina lidí nemá jasno v tom, co to znamená vázat se na pozemského „mistra“ nebo na instituci či skupinu a tím se vzdát vlastní svobody. Mnohokrát podléhá člověk klamu, že to jedno nevylučuje to druhé, že se dá obojí spolu sloučit. Že to je omyl se často teprve pozná, až když je příliš pozdě.
Upoutání na „mistra“ může trvat několik inkarnaci. V jednotlivém případě se dá těžko říci, jak dlouho může trvat. Mistr totiž nedostává za své učení a své činy energie od Boha. Převrstvuje pouze energie, které dostává od lidí. Řekne: „Dal jsem ti energii; nyní mi poskytni protislužbu.“ A potom je možné, že duše jeho žáka opět půjde k inkarnaci, aby poskytla protislužbu „mistrovi“, žijícímu v očistných rovinách onoho světa. Inkarnuje tedy z příkazu bytostí protihráče.
Někteří „mistři“ o sobě říkají: Guru je Bůh, a Bůh je guru - v takovém případě ze sebe „mistr“ sám udělá boha. Kristus však o sobě řekl v následujícím smyslu: „Otec a Já jedno jsme“, a: „Otec je větší než Já“. Modlíme-li se k Otci, potom promlouváme též ke Kristu, neboť Otec a Kristus jedno jsou.
„Mistr“ ale říká: „Mistr je Bůh, a Bůh je mistr“. Podobně též řekl papež Bonifác VIII; „Co jsem jiného než Bůh sám?“
Mnozí věří, že ojediněle existují „mistři“, kteří učí ve skrytu a jsou vjedno s Bohem. Tomu věřil i jeden z našich přátel, který četl cestopisné zprávy o odpovídajících setkáních s „mistry“. On sám cestoval dva roky po území Himaláje, aby se setkal s takovýmito pověstmi opředenými „mistry“, aby jejich prostřednictvím dosáhl toho nejvyššího vedení. Po dlouhém hledání přiznal: „Ani v Evropě, ani v Himaláji, ani v Indii jsem nenašel takového živého „mistra“, který je vjedno s Bohem. Vždy jsem tam cestoval, když mi něco takového bylo řečeno - a on to nebyl.“ Tolik jeho zkušenosti.
Od té doby, kdy před 2000 lety Kristus Svým spasitelským činem do každé duše vložil Svou duchovní sílu, dílčí sílu prasíly, jako oporu a sílu vedoucí zpět (Spasitelská jiskra), je úloha pravých mistrů ukončena. V době před Ježíšem Nazaretským na Zemi praví mistři existovali. Byli to inkarnovaní nebeští poslové světla, kteří působili na Zemi.
Od doby Kristova spasitelského činu je však dílčí síla prasíly, Kristus, tím jediným mistrem. Tyto po spasitelském činu Kristově nadále působící hierarchie takzvaných „mistrů“ všechny vyúsťují do hierarchií sil protikladu Božího, do hierarchií satanství. Jsou to bytosti pádu, neochotné se vrátit, a dále se snažící o rozpuštění stvoření. Neuznávají Krista jako svého Spasitele, ani jako Spoluregenta stvoření. Ačkoli je Vnitřní mistr, Kristus, po 2000 let tím jediným Mistrem lidstva, přesto vyučují protikladné síly prostřednictvím hierarchií duší a lidí, kteří se ve vzpomínce na staré pravé mistry z dob před Ježíšem Nazaretským nazývají i dnes ještě „mistrem“. Jsou proto dnešní takzvaní „mistři“, kteří žijí a působí v rozličných hierarchiích.
Ti praví mistři z doby před Ježíšem Nazaretským, kteří potom vyučovali na onom světě ještě dále, uznali ve vlastním vnímání na základě svého plně rozvinutého vědomí význam spasitelského dění na Golgotě. Od této doby slouží Kristu v Jeho spasitelském úkolu; vedou směrem ke Kristu, Vnitřnímu mistru v každé duši a v každém člověku. Vyučují a působí tedy jako praví duchovní učitelé.
Protože východní náboženství jsou bez Krista, například hinduismus a buddhismus, tedy od Golgoty překonána jsou, ztrácela v minulých dvou tisících letech stále na síle. Žijí a učí již jenom ze vzpomínek a z knižních vědomostí o absolutnu věčného Bytí. Myslí že to, co bylo před spasitelským činem Kristovým, je realitou ještě dnes, totiž možnost vést lidi do absolutna věčného Bytí prostřednictvím pozemských mistrů. Na místo dřívějších pravých mistrů, kteří toho byli schopni, nyní vstoupili takzvaní „mistři“, kteří své žáky mohou nanejvýše dovést do očistných rovin onoho světa nebo do přípravných rovin pro absolutno, nikdy ale do absolutna. Neboť neuznávají opírající dílčí sílu prasíly Boha v Kristu, vedoucí nazpět. Nepřijímají tedy Krista jako cestu, pravdu a život.
Šel-li poutník na cestě do nitra některou východní cestou a přichází-li nyní na prakřesťanskou Vnitřní cestu, může samozřejmě navštěvovat meditační kurz, jenž cestu do nitra připravuje. Měl by však již existovat určitý časový odstup od cvičení dosavadní cesty. Prakřesťanská meditace by žáku chtěla pomoci při zaměření na Boha a Krista v nejhlubším nitru duše. Jestliže žák potom vstoupí na Vnitřní cestu, musí jí kráčet důsledně, zaměřen jedině na Krista ve svém nitru. Jinak se od energetického pole svého dosavadního „mistra“ a jeho mužů v pozadí nebude moci odpojit, protože toto energetické pole se ho pokouší právě tehdy masivně ovlivňovat, aby od něho nadále dostávalo energii.
Nestačí, se s „mistrem“ osobně rozloučit. Je dodatečně nutné zarazit staré komunikace k němu a k tradici, která za ním stojí. To ale znamená, neposílat tam již žádné myšlenky, abychom tak uzavřeli brány dopadu, jimiž se může dít ovlivňování. To mohou být také „hezké“ vzpomínky, touhy, přání, obrazy a knihy. Člověk směřující ke Kristu jim nyní již nesmí věnovat ani jedinou myšlenku. Neboť každá myšlenka je magnet, pomocí kterého může dojít k obnovení telepatických kontaktů s „mistry“ onoho světa nebo také s „mistry“ pozemskými.
Knihy, předměty a vzpomínky z této doby by měly být tehdy odstraněny, jestliže žáku připomínají jeho tehdejší myšlenkový svět nebo jeho tehdejší prožitek. Neboť každou jednotlivou myšlenkou tímto směrem se znovu navazuje - i když často nevědomky - stará komunikace podle principu „vysílání a přijímání“.
Kdo však ví, že je sám chrámem Ducha svatého, že Duch Krista Božího přebývá v jeho nejhlubším nitru, ten také ví, že musí jít každodenně v modlitbě k Tomu, jenž v něm přebývá. Kdo to činí, kdo intenzívně prosí o vnitřní vedení a denně víc a více plní zákony Boží, tomu už nemohou knihy ani nic jiného ublížit. Jakmile však někdo opět kolísá nebo se stává nedbalým, je potom možné, že bývalý „mistrův“ žák je opět uchvácen svým dřívějším myšlenkovým světem a že ten ho opět ovlivňuje.
Žák může kvalitu učení takzvaného „mistra“ vyzkoušet také na plodech. Stačí, aby se jenom podíval na žáky dotyčného „duchovního učitele“, kteří již dlouho jdou jeho cestou. Často chybí těmto lidem energie a jsou letargičtí. Je to tím, že se za každým takovýmto duchovním učitelem nachází silné energetické pole, to znamená duše na onom světě, které mají zájem odebírat žákům pozemského „mistra“ síly. Kdo pro nějakou dobu praktiky takovýchto „mistrů“ provádí, je z tohoto důvodu často pasivní a sotva schopný práce. Octnou-li se někteří žáci těchto takzvaných „mistrů“ v nemocnicích či v ústavech pro duševní léčbu, tak také to něco vypovídá.
Pravý duchovní učitel je ten, který rozvinul aspekty z říše božské moudrosti, kdo tedy je na cestě, aby se stal pravým mudrcem. On může vyložit a vysvětlit jak božské zákony tak i zákonitosti Vnitřní cesty, pokud jím jsou ve svém nitru odkryty a rozvinuty.
Velmi lákavý je slib takzvaných „mistrů“, když říkají v tomto smyslu: „Udělám pro tebe všechno; odejmu ti tvou karmu a přeměním ji.“ Tím se vzbudí u žáků dojem, že „mistr“ by mohl odejmout žáku zatížení duše, tedy jeho karmu, aniž by žák musel vyvíjet vlastní námahu. Proto putují často na východ lidé, kteří jsou zaměřeni na rychlé „osvícení“. Nechtějí sami vyvíjet sílu žít podle zákonů Božích, aby tím svou duši opět uvedli do jejího původního vibračního rozsahu, jenž umožňuje žití ve věčném Bytí. Důvěřují přitom literatuře, která je dnes na východě i na západě velmi rozšířená, a často také takzvaným cestopisům. Věří slibům svého „duchovního učitele“, protože ho pokládají - z nedostatku vlastní možnosti ho vyzkoušet – za duchovně dokonalého. O tom, že musí žák sám vyvíjet námahu, aby se splňováním božských přikázání v denním životě přiblížil Bohu ve svém nitru, o tom mluví tito „duchovní učitelé“ často pouze na okraji nebo vůbec ne. Odkazují místo toho na svědomité provádění cvičení a technik. Tak například v glosáři jedné knihy od Yoganandy stojí psáno: „Jóga: doslovně: 'sjednocení' člověka s jeho stvořitelem pomocí nacvičování vědeckých technik, které vedou k sebeuskutečnění...; jogín: jeden, který provádí jógu... pro jogína je příznačné, že denně svědomitě cvičí vědecké techniky, které ho vedou k poznání boha.“ (Yogananda, Worte des Meisters, str. 122)
Nevědomý žák věří takovýmto výpovědím až příliš rád. Často věří takovíto „duchovní učitelé“ také sami v dokonalosti svého vlastního učení, protože energetické pole z onoho světa, které za nimi působí a poučuje je, nevládne vyšším duchovním věděním.
Žádný „mistr“ nemůže však žádnému žáku odejmout karmu. Také nemůže žádný „mistr“ odpustit žáku hříchy. Hříchy odpouští pouze Bůh skrze Krista, Svého Syna, našeho Spasitele. Proto bylo řečeno: „Nikdo nepřichází k Otci než skrze Mne“. Jedině Kristova síla v nás je schopna přeměňovat duševní zatížení v pozitivní sílu. Toto přeměnění je možné jen tehdy, jestliže žák předtím své chyby poznal, litoval jich, prosil za odpuštění a odpuštění se mu dostalo, napravil co bylo jen možné a především: jestliže poznané chyby již nedělá a místo toho praktikuje zákonné chování. Teprve tehdy, až je to splněno, přemění Kristus to negativní, co mu žák předal, v pozitivní sílu.
V jedné pracovní skupině autogenního tréninku řekl vedoucí, že by měl přístup k duším těch, kteří se tohoto kursu účastní. Takováto výpověď znamená, že se žáci otevřeli pro ovlivňování tímto učitelem, takže tento učitel mohl vkládat instrukce. V takovém případě se jedná o stejnou problematiku jako u východních „mistrů“. Záleží přirozeně na tom, kdo autogenní trénink vede a jak intenzívně se ho žák účastnil. Ale ani zde nesmíme nebezpečí podceňovat, stejně tak nebezpečí být ovlivňován dušemi, stojícími z onoho světa za takovou skupinou či za jeho vedoucí postavou.
Jiný příklad: Jedna žena pouze četla některé odpovídající knihy a potom jenom jednou intenzívně vyvolala duše. Následkem bylo, že se těchto duší již nezbavila. Jedno jediné „vysílání“ tedy vystačilo, aby se navázala komunikace s dušemi.
Příležitostně se stává, že je jóga nabízena jednoduše jako „gymnastika“. Jedna žena se naučila jógová cvičení tímto způsobem v jednom zdravotním spolku. Nikdy se nezabývala duchovním učením jógy, nýbrž dívala se na tyto cviky vždy jen jako na gymnastiku. Učebním hodinám v jejím spolku potom následovalo několik kurzů. Při jednom z těchto víkendových srazů potom jeden učitel „jen tak“ otevřel duchovní centrum v jemnohmotném těle. Následkem toho je, že ještě dnes po mnoha letech kolem sebe vidí obrazy, bytosti a „rozšklebené tváře“.
Víme: Všechno co myslíme, cítíme, mluvíme nebo činíme je komunikace. Každý asi již udělal tu zkušenost, že jeho držení těla má vliv na jeho myšlenky a na to, jak se cítí. Každý pohyb - a tím také každý jógový cvik - je současně „vysílání“. Každý opakovaný nebo rytmický pohyb aktivizuje určité city, pociťování, myšlenky nebo i jednání. Tím začínáme současně „vysílat“ a podle té vibrační frekvence také přijímáme - bud' z tohoto světa nebo z oblastí onoho světa. A tím žák také prostřednictvím jógového cviku navazuje současně spojení s určitými poli energie.