Stvořil Bůh krávu a řekl jí:
"Budeš na poli po celý den v úmorném vedru pracovat, vychovávat mladé a dávat mléko člověku. Dám ti na to šedesát let života."
Kráva na to odpověděla:
"Takový tvrdý život je snad až moc dlouhý. Nech mě žít jen dvacet let, zbývajících čtyřicet ti vrátím."
A Bůh souhlasil a bylo to dobré a spravedlivé.
Potom Bůh stvořil psa a řekl mu:
"Budeš sedět celých dvacet let života u dveří domu svého pána a ostražitě štěkat na každého, kdo půjde kolem."
Pes ale protestoval:
"Štěkat na každého celých dvacet let? To je až příliš těžký úděl. Deset let mi stačí, těch zbývajících deset ti vrátím."
A Bůh souhlasil a bylo to dobré a spravedlivé.
Pak stvořil opici a řekl jí:
"Budeš člověka bavit, dělat hlouposti, aby se lidé smáli. Máš na to dvacet let života."
Ale i ta opice byla proti:
"Dvacet let ze sebe dělat blázna? Ani náhodou! Poslyš, Bože, pes ti vrátil deset let, já ti je vrátím také."
A Bůh to uznal, vyhověl jí a bylo to dobré a spravedlivé.
Nakonec, jak je psáno, stvořil člověka a slíbil mu:
"Budeš jen spát, jíst, hrát si, bavit se, milovat se, nic nedělat a celých dvacet let si užívat života."
Člověk ale vykřikl:
"Cože, jen dvacet let? Ne, ne, to nejde! Podívej, Bože, uděláme to takhle. Kráva ti vrátila čtyřicet let, pes deset a opice taky deset. S mými dvaceti to dělá osmdesát let. To už by se mi líbilo, co ty na to? Souhlasíš?"
A Bůh ve své dobrotě souhlasil.
Od té doby člověk prvních dvacet let spí, jí, hraje si, miluje se, užívá si života a prakticky se o nic nestará.
Dalších čtyřicet let dře jako vůl, aby uživil rodinu.
Pak ze sebe deset let dělá šaška pro pobavení vnoučat.
A těch posledních deset let jako starý mrzout ostražitě štěká po všech lidech okolo.
Není divu, že jen malá část lidí i ta poslední léta využije, většina je Bohu vrátí a zemře dřív.
Bůh ale všem jen vyhověl. A je to dobré a spravedlivé.
Tak pěkný den a jestli ještě nejsi ve 3.skupině, nech těch šaškáren a koukej fofrem makat!