Z archivu poetických příběhů a básní.
Zavřít oči a tiše naslouchat
nezpochybnitelným stopám Pohybu.
Pohyb je tím nejpůsobivějším tanečníkem jakého si lze představit.
A jak by také ne, když jeho zářící partnerkou je Energie.
Pohyb a Energie.
Energie a Pohyb.
Pod jejich mistrovskými kroky se v rozechvění rodí
ty nejniternější částečky hmoty
i nedohledné galaktické hvězdokupy.
Nekonečné kosmické pláně rozkvétají
v jejich hloubkou provázaném objetí.
Hvězdné louky,
zahrady světel,
fontány paprsků,
erupce jasu,
záblesky zrodů,
zániků, zrodů...
I místa tajemstvím zahalené a neproniknutelné tmy.
A v jedné z těchto vesmírných končin,
v převalujících se mračnech hvězdného prachu,
v poryvech slunečních vichrů,
v dešti meteorů a vírů mlhovin,
lze spatřit Mléčnou dráhu.
Tam v planetární soustavě jménem Sluneční,
na modré planetce jménem Zem,
stojíš človíčku a zapomínáš jméno své,
když žasneš nad kosmickým tancem Energie a Pohybu.
Jejich spojení je pevné a jemné.
Jejich pohyb je plynulý a ladný.
Jejich síla je nevyčerpatelná a věčná.
Každý večer usedáš v hlediště jejich tanečního sálu,
nacházející se mimo prostor a čas.
V průzoru meditace noříš se pod atomy
a profiltrován těmi nejjemnějšími vibracemi
stáváš se svědkem jejich velkolepého představení.
Pohyb, Energie, a jejich tichý pozorovatel.