„Myslím, že vyhraňování se vůči subkulturám nebo národnostním/etnickým skupinám (v USA typicky Asiati jsou pilnější, černoši jsou líní, blondýnky jsou blbé, sportovci mají místo mozku tretry) asi má něco do sebe a musí být kulturně nebo historicky podmíněno. Byl by zázrak, kdyby všechny ty španělské siesty nevedly k totálnímu zlenivění celé Andalusie nebo kdyby dlouhé islandské zimní večery nenavodily nutnost šíleně se opít, protože co jiného dělat v patnáctihodinové tmě,“ napsala před časem z USA i blogerka Kateřina Kadlecová, a i ona udeřila hřebík problému na hlavičku.
Kulturní odlišnosti různých etnických menšin, nebo naprostá odlišnost vnímání reality Evropany či Američany v porovnání s Číňany nebo Křováky, jsou brány jako samozřejmost a přinejmenším etnografický či sociologický fakt. Když ale chce člověk začít pátrat po jejich důvodech, často narazí. Z hlediska současného poznání o tom, jak se mozek neustále přizpůsobuje tomu, co delší dobu dělá, je odlišnost Arabů a Židů logická kulturně, ale ne geograficky (tisíciletí přece žili ve stejných podmínkách). Pokusím se naznačit jednu další a zatím netušenou souvislost.
Americká léčitelka, která celé roky pracovala v jedné nemocnici na příjmu pacientů, a značně tak ulehčovala lékařům (a urychlovala pacientům) stanovení diagnózy (čeští lékaři, zpozorněli jste?), dostala od vděčných vyléčených dárek: zájezd do Londýna, Paříže, Madridu, Egypta a Izraele. A protože vidí „auru“ (jakýsi světelný energetický obal lidského těla, podle které lze vysledovat případné nehomogenity, tedy onemocnění toho kterého orgánu), všimla si, jak tak přejížděla z jedné země (a kultury) do druhé, že se i jakási kolektivní aura jednotlivých národností dosti liší. Je to opět logické, už třeba tím, v jakém podnebí žijí Angličané nebo Španělé, jaká jídla jí Francouzi nebo Arabové v Maroku atd.
Ona sama pak popisovala auru Arabů jako velmi červenou, teplou, plnou vášně a emocí – a jako obrovský protiklad, když přešla hranice s Izraelem, najednou začala převládat ostře žlutá, racionální.
Ani „světlo“ už není, co bývalo, chtělo by se evropsky (pozitivně) postesknout. Mimochodem, právě se na internetu objevila zpráva vědců, kteří objevili nový způsob ničení virů v krvi intenzivním viditelným světlem. A jiní dokáží vložit do neuronu bílkoviny, reagující na světlo, světlem neurony zapínat a vypínat. Jógíni a léčitelé všech dob světlo (např. v meditacích) a jeho léčebné účinky znali a používali a používají běžně.
Zatímco Židé odjakživa kladou důraz na vzdělání a studium (mimochodem, jejich známé pokyvování horní částí trupu a hlavou při memorování posvátných textů je opodstatnělé: tak jako při zpěvu a poslechu hudby, když jdou do mozku kromě akustických signálů také signály z vestibulárního aparátu, samotný proces slyšení je efektivnější a má hlubinnější dopad), a systematicky celé generace trénují spíše levou, racionální mozkovou hemisféru, Arabové jsou skutečně plni emocí a vztahů (tedy spíše v pravé mozkové hemisféře).
Naznačuji, že by to byl zázrak, kdyby Židé nebyli „inteligentnější“ než jiné skupiny obyvatel v jiných zemích (protože v jejich kultuře se trénoval především rozum), a kdyby se Palestinci a Arabové (odjakživa trénovaní na spíše intuitivní vnímání reality) s nimi dokázali snadno „lidsky“ domluvit. Jak by mohli, když vysílají zcela protichůdné emoční a tělesné signály (tak jako když pes vrtí ocasem, aby pozdravil, zatímco když vrtí vodorovně ocasem kočka, je to znamení nejvyššího rozrušení těsně před útokem).
Naznačuji také, že dokud politici nevezmou do úvahy právě tyto „esoterické“ (esoterní = skrytý) charakteristiky jiných národů a národností, nemají šanci jim skutečně relevantně pomoci. A že tak jako by Židé potřebovali přidat emocí a vášně, tak by Arabové potřebovali trochu více levohemisférového studia. Aby se ti první uměli „vcítit“ a ti druzí byli „chytřejší“.
http://www.reflex.cz/Clanek27124.html
http://www.osel.cz/index.php?clanek=2806
http://marek.blog.respekt.cz/c/2351/Svetlo.html