K zítřejšímu výročí narození Míly Tomášové uveřejňujeme další z básniček Zdenky Novákové, u níž je dobře znát, že z blízkých hlubin stejného zdroje, ve stejném naladění srdce čerpává.
Tak ke mně promlouváš…
Má milá, nečekej na žádné zázraky!
Ponoř se do Ticha mé Duše, nad mraky.
Mám tisíc tváří, však jen jednu uvidíš -
ale pak sebe, věz, už nikdy nespatříš.
Má milá, nehledej už moji podobu.
Já mohu naplnit jen prázdnou nádobu!
Až ego v mém světle se z mysli vypaří
jak rosa na slunci – pak Pravda zazáří.
Má milá, já jsem Bůh, tvořím vesmírný řád.
Ne mne, jen pýchy své se musíš, dítě, bát.
Jen sama sobě jsi vždy byla překážkou
na cestě k domovu, za Krásou, za Láskou.
Má milá, pochop už, že moudrost, jíž hledáš,
přichází jen s Láskou, s níž se mi odevzdáš…
Svou duši toužící, vězněnou ve hmotě –
Nech klidně spočinout v mé tiché prázdnotě…