Dokončení rozhovoru se sibiřskou šamankou Ludmilou Karaoolovnou Ojun.
Co vás přivedlo do Čech?
Už jsem tu byla před třemi roky. Bylo to poprvé. Nejprve jsem měla seminář na Slovensku, kam mě pozvala Zora Frešová, která se se mnou seznámila v Tuvě. Dělala jsem na Slovensku obřady, přednášela a pak ještě pokračovala do Čech. V Praze jsem též měla seminář a večer jsem zpívala svou šamanskou píseň v Českém rozhlase v rámci náboženského vysílání. Pak jsem chtěla přijet zase, ale tři roky jsem neměla na cestu finance. Teď jsem tu opět na pozvání, tentokrát občanského sdružení Šamanská jurta, kterou založili zájemci o studium šamanismu. Postavili nedaleko Prahy jurtu a v té teď někdy přespávám. Je to dlouhodobý projekt, zdá se, že přijedu opět na podzim.
Učíte šamanismu nebo ukazujete jenom rituály?
Učím věštění z kamenů a kostí. Dělám rituály k různým svátkům, očistné rituály. Pak na požádání očišťuji domy od negativních sil. Už pár lidí se ke mně obrátilo o pomoc. Pohřebním rituálům se vyhýbám. Jsou příliš náročné. Potřebuji, aby účastníci obřadů brali některé postupy, které se jim zdají nezvyklé, vážně. Párkrát se stalo, že se rozesmáli a rituál se nezdařil. Duchové se urazili.
Jaké to byly postupy, které je rozesmály?
Na konci rituálu každého účastníka přetáhnu po zádech bičem. To je u nás běžnou praxí. Starosti, negativní energie sídlí člověku na zádech. Po úderu bičem se uvolní, člověku je lehčeji. Obvykle udeřím třikrát. Je to pro zdraví.
Jak poznáte, že se rituál nezdařil?
V závěru hodím na zem paličku. Když spadne chlupatou stranou nahoru, obřad nebyl úspěšný, musí se zopakovat. Lze to celkem třikrát. Pokud ani to nepomůže, je výsledek nepříznivý.
Co chcete prostřednictvím seminářů nebo rituálů lidem sdělit?
Nemám předem nic připraveno, co bych sdělovala. Ovšem, kromě postupu, kterého se musím pevně držet. Říkám to, co mi přijde do hlavy, to, co mi sdělí duchové. Šaman byl vždy prostředníkem mezi duchy a lidmi, a to zůstalo.
Proč si myslíte, že vás do Čech vaši nynější přátelé pozvali?
Je tu spousta zájemců o šamanismus. Rozhodli se něčemu naučit nebo už něco umějí a chtějí to porovnat s prací šamanky, která pochází ze země, kde se šamanství zachovalo. Právě proto založili již zmíněné občanské sdružení Šamanská jurta. Osobně ten název považuji za nesmyslný – stejně tak by se k tomu stavěl každý z Tuvy, neboť spojení šamanská jurta nepředstavuje nic, co by v Tuvě existovalo. Ale jak jsem pochopila, je to míněno jako místo pro setkání se šamanismem a tak to také přijímám. Ta činnost má být na principu jakési „šamanské školy“, ale vše je teprve v zárodku…
Připravila Pavlína BRZÁKOVÁ
Autorka je etnoložka a šéfredaktorka časopisu Regenerace
Foto Pavlína Brzáková
Tuva – federativní ruská republika na jihu Sibiře
Tuvinci – jazykově patří do turkitské větve altajské jazykové rodiny. Žijí na jihu Sibiře v republice Tuva, ale také v Mongolsku. Nábožensky jsou šamanisté i lamaisté.