Náboženství lidová Všechny náboženské směry zde však vykazují velkou podobnost a téměř jednotný ráz. Odráží se v nich etnografické převraty na ostrově, ale i míšení různých etnik. Arijci Indové uctívali Dyaus pitara pod názvem Dyaus asura (Pán nebe), který vládl nejen nad lidmi, ale i nad bohy. Bylo to v době, kdy indo-iránská větev žila ve společných sídlištích s národy indo-evropskými. Stejně jako Jahve, či Ahuramazdah z Avesty i Dyaus Asura je Bohem etickým, strážcem mravnosti a práva. Etnografická záhada Simhalci své tvrzení o arijském původu opírají o pověst o králi Vidžajovi. Nejúplnější znění této legendy najdeme v kronice Mahavamsu a Dipavamso. V Mahavamsu se tvrdí, že Vidžaja přišel na Ceylon ze západu přes Bharukaččhu (nynější Broach). Obě kroniky patrně vycházejí ze stejné předlohy, kterou byl starý komentář k budhistickému kánonu, zvanému Atthakatha nebo Porana. Podle pověsti Vidžaja, který se svým průvodem sedmi set krajanů osídlil Ceylon, byl synem Sthabahua a jeho sestry Sihasivali ( byli dvojčata). Sihabahua vládl v zemi Lálu, v hlavním městě Sihapuře. Matkou obou pak byla princezna Vangu a otcem lev. Vidžajovo potomstvo se nazývá potomstvo lva Simhala (či Sihala). Legenda o lvím původu se objevuje taktéž na východním pobřeží Indie. Pověst o původu rodu Kesari (nynější Orrise), která nese tytéž znaky a archetypy. Můžeme se domnívat, že obě vycházejí ze stejné tradice. To by pak napovídalo, že Ceylon byl osídlen ze severovýchodního pobřeží Indie, z povodí řeky Mahanádí. Tuto myšlenku podporují i výskyty démonů, jejichž jména jsou shodná, přestože pocházení z různých lokalit. Simhalský jazyk nese prvky jazyků arijských a západoindického dialektu. V Simhalských tradicích nalezneme ještě jednu zmínku o osídlení, tentokráte od západu, z Devolu (ztotožňováno s místem tzv. Diu na poloostrově Kathiavade). Ze základu a stavby eposu Mahavamsu je patrné, že cejlonské tradice jsou převzaty jednak od Arijů, kteří v těch dobách měli náboženství založené na svatých védských písmech a od Kmérů, jenž ctili duchy a démony. U Drávirů byl již vyvinut kult velikého boha Mahadeva, jenž později splynul s arijským bohem Rudrou v boha Šivu. Mahadeo (Mahadevah) je v současnosti v celé Indii představován v podobě Joni-Lingamu a je velice důležitou složkou hinduismu. Složky Simhalského náboženství Amulety, talismany a říkadla. Amulety a talismany jsou chápány jako předměty hotové, působící už jen svou přítomností. Říkadlo je však modifikováno tím, kdo jej vyřkne. Výjimku tvoří formule psaná dle předem daných pravidel na určitou látku. Toto použití říkadel je však vcelku pozdní. Kouzla a čáry Ochranná jantra Většinou je upředena ze tří vláken, bavlnu musela sbírat panna, vlákna musí být upředena a skroucena v témže dni, kdy byla na poli sebrána. Očarování (nabití) této nitě se v simhalštině říká NUL-MATURNAVA. Nejdůležitější je však způsob úvazu a počet uzlů. Nitě bývají barveny většinou na žluto Kurkumou, která je sama již ochranným prostředkem proti vlivu démonů. Nejstarším zachovaným dokladem této tradice je zmínka v kronice Mahavamsu, kde se vypravuje, že Upralavanno (tj. Višnuh) uvázal Vidžajovi a jeho druhům ochranné nitě na ruce, aby je uchránil před úklady Kuveni. K výrobě dalších ochranných amuletů se používalo většinou palmových listů. Z této doby se nám žádné památky nedochovaly. Teprve později byly amulety ryty do plechů o rozměru palmového listu z kovů, jimž byla připisována ochranná moc, tj. zlato, stříbro, měď a železo. |
||
Ukázky z rukopisů Mantra: om devam dijo mam ham om om patata prale svaha sjalu deva ba(n)dinu |
||
Rozbor: |
||
Vázat cizí démony psaním | ||
Proti všem nemocem | ||
K obecné ochraně | ||
Čarování (vázání) proti vedru | ||
Proti polednímu démonovi | ||
Prameny: Doc. PHDr. Otakar Pertold: Příspěvky ke studiu Lidových náboženství Ceylonských, Silhamské amulety, talismany a říkadla FF UK, Praha, 1925 Josef Kubalík: Dějiny náboženství, Česká katolická charita, Praha 1984 |
||
Kassandr Kálí
|
||