Jak se nezbláznit

Autor: Převzato <@>, Téma: Duchovno, Zdroj: memento.junweb.cz, Vydáno dne: 15. 11. 2007

Ukázka ze seriálu článků na téma:

33 omylů rozšířených dnes mezi lidmi

Omyly v životě člověka působí bolest, zmatek a bláznění. Společnost takových jedinců se podobá psychiatrické léčebně se vším všudy: musí tam být neustálý dozor, zámky, mříže, tresty, odměny, psychologové, psychiatři a prášky. Také chléb a hry. Občas dojde ke krveprolití, mezitím jsou hádky a usmiřování, lásku střídá nenávist, bujaré veselí smutek, zoufalství a deprese. Je tam jen pár rozumných lidí a jinak celkem samí blázni, jejichž počet časem narůstá. Člověk, který mluví pravdu, dodrží slovo a má trochu soudnosti v hlavě, je v této společnosti šokující výjimkou – je za blázna. Naopak myšlení skutečných bláznů je tu normou.


12. OMYL

Mnozí dnes věří, že za zlo ve světě mohou jen zlí lidé.

Ve skutečnosti za zlo mohou lidé také relativně slušní, schopní a vzdělaní. Ti všichni mohou patřit k zástupu těch, kteří páchají zlo. Je užitečné si uvědomit, že dvěma světovým válkám neveleli bezdomovci, povaleči, prostitutky či pouliční lupiči. Také v nich většinou ani nebojovali, zvlášť když byli zrovna ve vězení. Kdo tedy?

Jací to byli lidé, kteří mají na svědomí přes 100 miliónů mrtvých ve 20. století? Copak Hitler, Stalin, Mao a pár jejich kompliců osobně, vlastníma rukama, zavraždili všechny ty milióny lidí? Oni totiž zdánlivě slušní lidé bez mravních základů a ušlechtilé víry ani netuší, jak rychle se v určité situaci změní ve vrahy, zloděje a podvodníky nebo jejich přisluhovače – stačí příležitost, malá krize či nátlak. Svět je plný lidí, kteří půjdou (ve svých vlastních očích) rovnýma nohama do nebe. Vždyť “nejsou o moc horší” než ti ostatní, nikoho nezabili a “nikdo není dokonalý”. Svět je plný takových lidí – a plný trápení a krve.

Nemá-li člověk pevnou kotvu svého života, neusiluje-li o vznešenou víru a silně motivující dobrý životní program, velmi snadno se stane zločincem nebo se dá zločinci “najmout” – třeba těmi legálními se státní podporou. Lehce pak se zlem spolupracuje – podle platných zákonů – pod hesly: “Nějak se živit musí každý..., když to nebudu dělat já, bude to dělat někdo jiný (a třeba ještě horší)..., mám přece rodinu..., a v tomto postavení (které jsem si zachoval spoluprací se zlem), mohu přece vykonat mnoho dobrého!”

Jsou to staré výmluvy a všechny mají jeden společný jmenovatel: charakter neupevněný v pravdě. Těmto výmluvám se říká “z nouze ctnost” a lidé se jimi ohánějí, aby vysvětlili, proč musí páchat zlo. Ano, skutečně musí – člověk, který si během svého života nevypěstoval ušlechtilou kotvu své duše, opravdu zlo páchat musí. Není vůči němu imunní..................................Více o tom v Komentáři