V poslední době pozoruji, že se Vesmír zapříčiňuje o to, aby byly vyrovnány citové dluhy vzniklé v dětství. Ti, kteří měli největší problémy s nesnášenlivostí se svými rodiči, jsou nyní nuceni s nimi žít ve společné domácnosti. Důvod je nasnadě. Odbourat blokády, které nám znemožňují milovat. A to nejen ostatní, ale především sami sebe.
V životě totiž narážíme pouze na partnery, kteří jsou dokonalou kopií toho z rodičů, ke kterému jsme v dětství inklinovali a od kterého jsme současně postrádali lásku a uznání. Od partnerů, které si tak v životě přitahujeme očekáváme, že se od nich, jakožto od našeho suplujícího rodiče, dočkáme tolik postrádané náklonnosti a vřelé náruče. Ale vzhledem k tomu, že je takovýto člověk jen onou věrnou kopií, nedočkáme se uvedeného ani tady.
K bližší specifikaci. Muže, kteří měli v dětství problémy s matkou, většinou v dospělosti přitahují ženy s větším poprsím a pozadím, neboť pro ně představují právě matčin symbol. Ženy, které se setkávaly s nedostatkem citu od otce, převážně přitahují starší muže, než jsou ony samy, od kterých budou chtít být ovládány a opanovány, poněvadž z honby za pohlazením učinili svoji závislost. Jenže chyba lávky, takovýto muži ale většinou milovat vůbec neumějí. Myslím však citově. Fyzicky většinou geniálně.
V disfunkčních manželstvích se mnohdy přesmyknou vztahy na té úrovni, že otec si vytvoří pomyslnou partnerku ze své dcery a žena partnera ze svého syna. Předesílám, nehovořím zde o incestu, pouze o psychologických vazbách. Někdy to dochází tak daleko, že mají děti svého rodiče zapsaného ve své auře takovým způsobem, že to odpuzuje i potencionální skutečné partnery, neboť ti cítí, že je tento objekt již „obsazen“.
Tudíž, ocitneme-li se po létech ve společné domácnosti s daným rodičem, můžeme se již na věc dívat dospělýma očima i když to kolikrát není snadné, protože křivdy vzniklé v dětství jsou hluboce zakořeněny jak ve fyzickém, tak emočním těle. Ukládají se i v podobě tuku na jednotlivých tělesných partiích, a to kupříkladu na bocích, na břiše a na stehnech. To je také důvod, proč nám nepomáhají žádné diety, i když usilovně cvičíme a přitom nejíme.
Pokud nahromaděné problémy neodstraníme v mysli, musí inkriminovaný špek někdo uříznout, abychom se ho zbavili. Ale i tehdy se vytvoří znovu, protože problém nebyl odstraněn ve vědomí, což ale platí i o všech ostatních „odstraňujících“ chirurgických zákrocích.
Vyléčení tkví v odpuštění. V pochopení skutečnosti, že všichni jsme jen oběti obětí. Že naši rodiče se k nám chovali pouze stejným způsobem, jako se k nim chovali jejich rodiče či vychovatelé, takže vlastně jiný model toho, jak by se k sobě lidé měli chovat, ani nikdy nepoznali. Jakmile však toto pochopíme a naučíme se přijmout, uzdravíme se.