Robertovy otázky

Autor: Válek Roman <myogen2003@yahoo.com>, Téma: Sebepoznání, Vydáno dne: 08. 01. 2008

Po zveřejnění Bendowy na mém blogu se mě jeden člověk ze Slovenska zeptal v komentářích na několik věcí. Jmenuje se Robert, takže jsem článek pojmenoval Robertovy otázky. 



 

 

... mám niekoľko otázok:
1, prečo si myslíš, že na štúdium zen budhizmu (podľa Dogena = zazenu) je potreba mať ?autentického? učiteľa? Veď čo už viac naozaj dôležitého ti môže povedať, ako vysvetlenie pozície a to že máš zazen pravidelne opakovať?

 


Kdyby v buddhismu nebyli potřeba učitelé, neměli bychom ani takové otázky. Nebo jinak - bez učitele buddhismu bychom nedokázali najít odpově´d na takové otázky. jedním z úkolů učitele buddhismu je snažit se odpovědět na upřímné otázky žáků. Učitelův úkol není jen ukázat pozici a zdůraznit to, že je třeba cvičit znovu a znovu, pravidelně. Buddhismus má tři části: cvičení zazenu, studium filozofie a život sám. Učitel učí nejen zazen, ale také vysvětluje filozofii buddhismu a jak zazen, tak filozofii ukazuje ve vlastním životě, který je založený nejen na pochopení buddhismu intelektuálně, nejen na pravidelném cvičení zazenu, ale především na skutečném konání v každodenním životě a realizaci buddhismu - tedy realizaci probuzení v každodenním životě. Buddhismus není nějaké cvičení, které nikam nevede, je to život sám. Zazen je esence tohoto života.

 

2, z rovnakého dôvodu: aký význam potom má štúdium budhistických textov, Shobogenzo atď? keď jediný dôležitý je zazen a nie je čo viac dosahovať?


Jediný zazen je důležitý - to je formulace vytržená z kontextu. Dogen to myslí tak, že není třeba učit se nazpaměť sútry, dokázat vyjmenovat všechny patriarchy a svaté, dělat dobré skutky, věřit v Boha atd. Zazen je esence. Není třeba k němu žádné jiné cvičení přidávat. Když chce někdo lyžovat, musí si nasadit lyže a jet z kopce po sněhu dolu. Nemusí kromě toho ještě zpívat nějaký hit nebo mít na sobě nejdražší oblečení. Zrovnatak když chce někdo cvičit buddhismus, stačí když bude cvičit zazen, tudíž nemusí ještě k tomu cvičit poklony, zpívat sútry nebo odříkávat mantry. Tak je to myšleno. Přesto spousta škol buddhismu považuje zazen za jednu z mnoha metod a k této metodě přidávají ještě desítky dalších. Dogen to opravuje a učí že zazen sám je jediné cvičení buddhismu, protože všichni předchozí učitelé buddhismu až po Buddhu cvičili zazen.

Význam studia buddhistické filozofie spočívá v tom, že součástí buddhismu je filozofie. Je to služba lidem a současně touha lidí poznat pravdu. Kdybychom byli dobytek, který není schopen mluvit a myslet abstraktně, stačilo by opravdu cvičit zazen a jen mlčet. Ale protože jsme lidé, kteří mají nekonečné množství otázek, buddhistická filozofie se snaží uvést náš zmatek v klid a náš klid v ochotu studovat a ptát se a ochotu vysvětlovat a učit druhé. Kdybych nestudoval buddhismus intelektuálně, ale pouze cvičil zazen, nebyl bych schopen nic říct o významu zazenu a významu buddhistické filozofie. Na druhou stranu pouze intelektuální porozumění nestačí. K němu je ještě třeba přidat vlastní život, který potvrzuje naše pochopení. Pokud ale mnoho z buddhtické filozofie nechápeme, neznamená to, že nemůžeme už te´d žít probuzeně. Neznamená to, že nejsme celí, kompletní lidé. Upřímný buddhista se ale bude snažit postupně studovat buddhistickou filozofii nejen pro své vlastní intelektuální pochopení, ale pro buddhismus sám. Pro buddhismus sám, který je jako filozofie nesmírně komplexní, a současně znovu a znovu ukazuje na naši vlastní každodenní zkušenost. Jsme součástí světa, který je plný zmatků a utrpení a protože spousta lidí nemůže najít cestu k pravdě, Buddha Shakyamuni se rozhodl učit a to , co učil, dnes nazýváme filozofií buddhismu, a to, co cvičil, dnes nazýváme zazen.

 

3, pokiaľ zazenom naozaj nie je čo dosahovať, potom aký je vôbec reálny rozdiel medzi majstrom a návštevníkom, ktorý sedí zazen prvý krát... Obaja sedia zazen, obaja sú rovnako osvietený, pretože predsa samotný zazen je totožný s osvietením?? (V inom článku píšeš: zdá sa, že keď budeme cvičiť zazen, dosiahneme nejakého lepšieho stavu tela a mysle, ale je to len ďalší kus snenia.. V zazene nie je žiaden cieľ.)

Reálný rozdíl mezi mistrem a návštěvníkem, kteří oba cvičí zazen, je pouze ten, který se jeví z vnějšku - jeden je vysoký a druhý malý, jeden je muž, druhý žena, jeden je hezký, druhý ošklivý atd. Podstata zazenu je pro každého stejná, takže co se týká zazenu samotného, oba cvičí zazen jako buddha, v tom rozdíl není.

 

4, čo vôbec obsahuje ?transmisia dharmy?? Ak naozaj všetko, čo je potreba reálne predať, je: aká je správna pozícia pri zazene a to že celý trik spočíva v tom sedieť v zazene a opakovať to niekoľko krát denne? Ak je to naozaj takto jednoduché, nie je potom celá línia majstrov tak trocha smiešna? Jediné čo majster najlepším žiakom naozaj predá je ?hej kamoš!! Je to naozaj, ale naozaj takto jednoduché!? Takže jediné čo reálne odlišuje majstra je, že uveril tomu, že zazen je všetko, čo je potreba a mal vytrvalosť, ho desaťročia opakovať?

Transmisi dharmy většinou žák obdrží - když pomineme úpadek v dnešním Japonsku, kdy transmise se předává automaticky s otce na syna bezohledu na to, jestli je opravdu uprímně zajímá buddhismus - od mistra tehdy, když mistr vidí, že žák ve svém životě prokázal, že pravidelně a upřímně cvičí zazen a že se nesnaží v buddhismu najít nějaký prospěch pro sebe sama. Obdrží ji ten, v ideálním případě, kdo je oddaný buddhismu, oddaný pravdě, oddaný zazenu, oddaný realitě a žije každodenní život jako obyčejný člověk. Takových lidí, kteří dokončí "velký úkol celoživotního cvičení" (pochopení, že zazen nemá žádný cíl a že se cvičí až do konce života bez čekání na nějaký výsledek), jak to popisuje Dogen, je opravdu málo. Je málo takových, kteří se mohou stát učiteli buddhismu. U mnoha převažuje hra na něco, samolibost, snaha ovládat davy, snaha být oblíbený, užívat si pohodlného života... Skutečný mistr překonal faleš v sobě - dokonce když udělá chybu, nezakrývá to před druhými. Když má problémy, neskrývá to. Když má chuť na nějakou věc, nepředstírá, že je bez touhy. Je sám sebou se všemi chybami, které k životu člověka patří. Jeho život je ovšem prost skandálů, propastných krizí, extatických stavů, které by si pěstoval, nejdou za ním skoro nikdy davy, protože na něm jakoby nic není, nesnaží se dosáhnout obrovského bohatství, ani se nevzdává veškerého majetku na efekt. Žije úplně obyčejný život, jen s tím rozdílem, že rozumí buddhistické filozofii a každý den cvičí zazen. A pravděpodobně má několik žáků, které vede k realistickému, skutečnému životu a učí je různým aspetkům buddhistické filozofie a cvičí s nimi zazen, když je to možné.

 

5, pokiaľ ?osvietenie = zazen? znamená to, že zazen je postačujúca, ale zároveň aj nutná podmienka pre osvietenie? To by znamenalo, že všetky ostatné duchovné cesty, kde sa nesedí zazen, nevedú k osvieteniu? Takže všetci ostatní sa mýlia jediný, kto má pravdu je Dogen?

Zazen není podmínka pro osvícení. Zazen je totéž co osvícení. Kdyby zazen byla podmínka, už by mezi zazenem a osvícením byl rozdíl. Zazen je akce v tomto okamžiku a tato akce je současně osvícením. Takže nejde o to, že zazen VEDE k osvícení. Všechny ostatní praktiky jsou ostatní praktiky. Nic nevede k osvícení, protože všechno je osvícení. Číst noviny je osvícení, pít čaj je osvícení, dívat se na TV je osvícení, modlit se v kostele k Bohu je taky osvícení. Rozdíl mezi zazenm a ostatními praktikami je v tom, že zazen nikam nevede a je už osvícením. Ostatní praktiky, ačkoli jsou též osvícením, se snaží někam člověka dovést. Ovšem jestli jediný Dogen má pravdu? Jestli se ostatní mýlí? Na to si každý musí odpovědět sám. Když stojí tři lidé u cesty a jeden říká, že Košice jsou doleva, druhý doprava a třetí rovně, jak poznáš, který z nich mluví pravdu? Nejlépe, že se jim podíváš dobře do očí. Kdo mluví jasně, klidně, bez přetvářky a nejde mu o jeho prospěch, ten zřejmě mluví pravdu. Ale to musíš vyzkoušet ve vlastním životě. Buddhismus je víra v pravdu, hledání a následování této pravdy, cvičení každý den bez prospěchu a zkouška toho všeho znovu a znovu ve vlastním životě. Funguje to? To poznáš brzo. Když se ti to nebude nějak zdát, zkušíš něco jiného. Ale tady nejde o soupeření nějakých škol. Musíme dělat co je v našich silách, abychom studovali a sledovali a poznávali pravdu. Pro mě osobně je Dogen nejkompletnější učitel buddhismu v literatuře a jeho filozofie a učení lze aplikovat v tomto složitém moderním světě - to je pro mě důkaz, že jeho učení je platné a autentické.

 

Pozn. na záver... aby nedošlo k omylu :) ...som presvedčený, že zazen je výborná metóda a snažím sa ho viac prakticky cvičiť, ako intelektuálne študovať. Mám v tom ešte rezervy, ale pracujem na tom :) Na druhej strane si myslím, že ísť cestou zenu, nutne nevyžaduje, úplne vypnúť premýšľanie. Práve naopak, pochopenie princípov, môže na ceste pomôcť. V tom vyššie citovanom odseku, aspoň na prvý pohľad, vyzerá byť hneď niekoľko protirečení. Zaujímalo by ma, ako ich vysvetľuješ?

Filozofie buddhismu je složená z protikladů. Na jedné straně klam, na druhé osvícení, na jedné straně obyčejný člověk, na druhé buddha. Na jedné samsára, na druhé nirvána. Lidé uvažují v protikladech a buddhistická filozofie používá logiku lidí, aby jim vysvětlila pravdu, která je za protiklady, která je syntézou pro a proti. Je čaj kladný nebo záporný? Je dnes dobře nebo špatně? Je zazen nahoře nebo dole? Jsem buddha nebo obyčejný člověk? Skutečnost je taková, že přirozeně zahrnuje tyto protiklady. Zazen je k ničemu, protože tento okamžik je sám postačující, takže proč cvičit zazen? Teprve zazen v tomto okamžiku, bez hledání budoucího prospěchu, je zazen, který má smysl.

Myšlení je nutnou součástí inteligentního života, a bez myšlení nemůžeme chápat buddhistickou filozofii. Musíme přemýšlet a současně se učit nepřemýšlet, podle momentální potřeby. Většina lidí nedokáže přetnout souvislý proud myšlenek a žijí v jakémsi myšlenkovém světě, kdy jim uniká skutečnost samotná. Na druhou stranu je třeba co nejlépe využít naši inteligenci a nadání k tomu, abychom studovali, co je to pravda, jak intelektuálně, tak v praxi, kdy jednáme mimo oblast myšlení.