Zamyšlení z pohledu globálního vývoje evropské společnosti
Na mnoho otázek v životě neexistuje jediná správná odpověď. Málokdy je ale odpověď tolik protikladná sama k sobě a přitom v obou verzích správná. Není to ale nepochopitelné, když si uvědomíme, že Ano a Ne jsou jen dvě strany jedné mince, které nemohou existovat odděleně a jedna nemůže vytlačit zcela druhou, tak jako mince se dvěma stejnými stranami nebývají pravé...
Muž a žena, chlapec a dívka jsou také jen takovými stranami mincí, jejich odlišnost, ať už biologickou, citovou či historicko-společenskou nebude nikdo se zdravým rozumem zpochybňovat. Díky jiným vrozeným dispozicím a hlavně jinému základnímu životnímu poslaní prakticky nikdy nebude vhodné ani možné zcela zaměňovat jejich role. Nic na tom nezmění ani ženy kosmonautky, ani muži využívající mateřské dovolené.
V tomto ohledu je patrně snazší či dosažitelnější ženám naučit se zvládat mužskou roli, protože s vypětím sil či za pomocí technických vymožeností se i žena může naučit vyměnit prasklé kolo na náklaďáku, muž však zatím (naštěstí) není (a doufám že ani nikdy nebude) schopen donosit zdravé dítě.
Mužské zásahy do ženského světa jsou v dnešní době často považovány za pokrokové a pozitivní. Řešení klesající neplodnosti metodou umělého oplodněné je takovým typicky mužským přístupem, protože medicína je ostatně již po staletí ovládána mužským fenoménem. Ženským řešením by bylo spíše napravit problémy, které vedly k nemožnosti přirozeného početí a ještě lépe jim předcházet, např. eliminací škodlivých látek z životního prostředí.
Oba světy – mužský a ženský mají jiný přístup k životu i k řešení životně důležitých otázek. Evoluce a vůbec schopnost přežití lidstva je závislé na vyváženosti obou principů a při jejich narušení se vývoj ubírá do slepé uličky.
Poslední 2 tisíce let byl mužský svět ve značné převaze. Muži díky své síle, ale také tomu, že na výchovu potomstva vynakládají mnohem méně času, ovládli postupně klíčové oblasti společenského života: církev, politiku, průmysl, zdravotnictví. Současně tím však umožnili, aby ženy zůstaly stále ženami, se svým ženským přístupem, ženskou „logikou“, ženskými povinnostmi. Svět žen tak - i když ve stínu toho mužského – měl příležitost také růst a sílit. I ženy tak mohly dosáhnout mnoho při výchově svých dětí, péči a starostlivosti o své nejbližší, při udržování a rozvíjení vlivu rodiny. Jedině silná a zdravě fungující rodina pak poskytuje zázemí pro vývoj zdravého a úspěšného jedince, který bude v dospělosti prospěšný nejen této rodině, ale i širší společnosti. A tak se kruh či spirála uzavírá, protože jedno je podmínkou druhého a narušením jedné role trpí i možnosti druhé části.
Nutnost zachování odlišného přístupu k dívkám a chlapcům je tedy nezbytně nutnou podmínkou zachování civilizace samé. Bohužel poslední století nás názorně přesvědčuje, že tento trend je silně narušen.
Převaha technických vymožeností teoreticky uvolnila ženu z okovů domácích povinností, aby jí nasadila okovy jiné, podstatně těžší. Odchod do mužských profesí je naučil i více mužsky myslet a přijmout mužský, agresivnější model chování, aby vedle nich obstály. Největším nebezpečím pro svět není skutečnost, že žena vloží nádoby do myčky nebo uvaří večeři v mikrovlnce ( i když proti tomuto mužskému vynálezu mám vážné výhrady) a bude ušetřený čas věnovat své profesi, ale že přijímá model chování a myšlení mužů. Náš svět je stále více světem technických vymožeností, elektroniky x-té generace a dravých komerčních sil, kde ženská bezbrannost, citovost a či bezradnost nemají své místo...
Aby ženy obstály ve vnějším světě, za hranicemi svého domova, musejí používat dominantně levou mozkovou hemisféru, potlačovat své emoce a maskovat svou ženskost kalhotami či firemními kostýmky. Žena plačící nad porouchanou pračkou již dnes nikoho nedojme. Svět požaduje akční a schopné bytosti ženského pohlaví, které dokáží minimálně najít v telefonním seznamu číslo příslušného servisu a domluvit se s technikem.
Nenechte se mýlit trendem svůdných manekýnek a mediálních sexy-hvězd, protože i ty jsou jen přizpůsobením se mužským požadavkům vyvolaných poptávkou a mají do přirozené ženskosti hodně daleko. Důsledkem přizpůsobení se „mužské poptávce“ jsou pak i 14-leté dívky v čekárnách gynekologů, které do 35 berou hormonální antikoncepci, aby chlapcům nedělali problémy a byly více žádané a od 35 navštěvující střediska umělého oplodnění. A jsme zpátky u mužského řešení a v začarovaném kruhu.
Ke stejnému bodu se dá však dospět i opačným směrem. Hýčkaný chlapec, který nikdy nepoznal mokrou plenu, kterému moderní matka odstraňuje během dospívání z cesty veškeré překážky, stejně jako hubí superúčinnými desinfekčními prostředky v bytě všechny bacily, se patrně nikdy v životě nestane odvážným rytířem. Jestliže prožije většinu života v pohodlném městském bytě, s ústředním topením, tekoucí teplou vodou a jeho největším denním výkonem po práci v kanceláři bude ulovit potravu z regálu supermarketu do košíčku, těžko předá dalším generacím kvalitní genetický materiál. Vlivem technických vymožeností se tak stírají fyzické rozdíly mezi mužem a ženou a ženské hormony tekoucí z vodovodních kohoutků či léčba rakoviny prostaty prostřednictvím estrogenů je již jen jednou z posledních teček této desetiletí psané věty.
Ten jediný a společný cíl výchovy dívek i chlapců by měl být proto v dosažení harmonie mezi oběma odlišnými světy, k vytvoření takového modelu společnosti, kde by fungovaly ochranné mantinely pro narození a výchovu dalších generací. K tomuto společnému cíly však mohou vést dvě různé cesty, postavené na protikladných principech. Výchova k ženskosti a výchova k mužnosti s respektováním všech specifik, která příroda kdysi moudře vytvořila a které se člověk v roli čarodějova učně pokouší napravit.