Další zajímavá alternativní komunita žije na několika místech v Jižní i Severní Americe. Podobně jako komunita Amišů a i ona je postavena na víře, skromnosti a pracovitosti. Protože nejsou tak ortodoxní jako Amišové, je jejich společnost i více ohrožena moderními vlivy.
JINÁ MENTALITA, JINÉ VÝSLEDKY
Prosazovatelé politické korektnosti nám tvrdí, že všechny kultury jsou rovnocenné. Opovažuji se nesouhlasit, nejsem schopen přehlédnout rozdíl mezi počínáním vegetariánů a kanibalů.
Rovněž nejsme pouhými produkty materiálních ekonomických vlivů, ač jistěže život té které společnosti dovedou notně poznamenat. Příkladem mi poslouží obyvatelé některých pacifických ostrovů. Tam postačí vztáhnout ruku ke stromu, natrhat a hlad bude zažehnán. V takovém prostředí šťastlivci věru neměli důvod vytvořit si ideál dříčů stachanovců, jen se přetrhnout. Porovnejme třeba s Čínou, kde víc než miliarda lidí aby se uživila na nepatrném procentu zemědělsky použitelné půdy, na níž pak lopota nikdy nepřestává. Jinak se vyvíjel život a mentalita mezi lidmi, půdu kultivujícími a pastevci, jejichž dobytek se jen pásl a poté táhli dál.
Přispěchám se svou trochou do mlýna a sice příkladem Mennonitů a jejich výkonu v dálné Paraguayi. Své jméno převzali od Menno Simonse, holandského náboženského reformátora. Je to sekta, zrozená z Anabaptistů ve Švýcarsku. Nepraktikují křest novorozeňat, ten je pouze pro dospělé věřící, jsou důslední pacifisté, odmítají složit přísahu věrnosti komukoliv a bible je jejich jediným zdrojem víry. Přes Atlantik se stěhovali z Německa, Švýcarska, Holandska, též z Ruska a jejich řečí je Plattdeutsch - starodávná němčina z šestnáctého století. Mají několik větví, mezi nimiž ti hodně konzervativní jsou Amišové, odmítající modernizaci včetně automobilů či telefonů. Zbožní, pracovití, ve svých staromódních hávech snadno rozpoznatelní, hodně je jich v kanadské provincii Ontario, v amerických státech Ohiu a Iowě a zejména v Pennsylvánii, na okrese Lancaster (se vesnicemi zajímavých jmen jako třeba Intercourse či Bird-in-hand).
Ve dvacátých letech dvacátého století se též přistěhovali do Paraguaye, do prázdnoty pouště Chaco, dějiště úplně zbytečné, hodně krvavé a nic nevyřešivší války s Bolivií. Je to oblast o rozsahu víc než poloviny celé země, ale s pouhými dvěma procenty obyvatelstva ( z 6,5 milionu), s nedostatkem vody, přebytkem hmyzu a úděsnými horky přesahujícími 45 stupňů Celsia. Odborníci považovali tuto končinu za prakticky neobyvatelnou.
A těmto zbožným, pracovitým křesťanům se tam povedlo vytvořit zdárně prosperující zemědělství, kypící hospodářství v zemi, ekonomicky nevalně si počínající. Zbudovali své školy, nemocnice, infrastrukturu, zavedli bezpečnost, vlastní daňový systém, vznikl stát ve státě. V osmdesátých letech Mennonité získali kontrolu čtyř pětin mléčného průmyslu v zemi, stali se vývozci hovězího masa nejen do sousední Brazílie, Peru a Chile, ale i do vzdálené Angoly, Izraele a Ruska. Jejich per capita příjem je trojnásobný v porovnání s národním průměrem. Vyšvihli se i do vládních rolí, jsou v čele ministerstvech jako například financí, vysoce jsou oceňováni pro svou integritu, poctivost – to v prostředí, v němž korupce bují v nápodobě té nejdivočejší džungle.
Jenže příliš úspěchu začíná škodit potomkům těchto obdivuhodných pionýrů. Výstavbou silnic končí odříznutost od ostatního neřestného světa. Valí se jim tam zájemci cizáci. Mennonité ve Filadelfii, jejich největším městě (6.500 duší) se stávají menšinou, jejich starodávný německý dialekt začíná mizet, z původních německých uličních nápisů většina už je španělská.
A nikde již nezbývá prostor znovu začít s tradiční poctivou pionýrskou kulturou k přetváření světa, nad nímž by zejména fatalisté s nepochopením zírali.