Do poradny mi přišel následující dotaz, který sice s partnerskými vztahy příliš nesouvisí, nicméně považuji za vhodné se mu pár slovy zavěnovat.
Byl to dotaz typu, zda brát či nebrat za „duchovní poradenství“ peníze.
Představme si to asi takhle: porouchá se vám auto a vy jste nuceni jet do servisu a situace bude vypadat asi následovně. Majitel autoservisu Vás vítá s otevřenou náručí. Láskyplně zjistí stav Vašeho vozu a najde závadu, jejíž oprava mu zabere v tom nejlepším případě celý den. Okamžitě se na to vrhne a vy si večer přijdete pro svůj opravený vůz. On se s vámi s úsměvem rozloučí a ještě Vám na cestu zamává. A to všechno zcela zadarmo.
Je to samozřejmě naprostý nesmysl a taky to zcela postrádá logiku. Ale stejné je to i v našem případě, co se týká kartářů či podobných poraden.
Přijde za Vámi člověk s nějakým problémem. Pokud je daný poradce způsobilý a kompetentní k tomu, aby Vám pomohl, skutečně Vám poradí, jak dál a vy se můžete dát znovu na cestu, tentokrát ale již tím správným směrem a navíc v pohodě. Speciálně s tím autem situace čistě náhodná. Mně osobně to přijde ale více než symbolické, neboť stejně tak, jako technici v autoservisu opravují lidem vozy, poradci opravují lidem dušičky.
Svůj čas své práci obě strany věnují stejně a rovněž platí za pronájem prostor, kde své služby poskytují. Dle mého názoru je to velmi zdravý přístup si v případě, kdy oba pomohou, za svojí dobře odvedenou práci vzít peníze.
A pokud se stále někdo bojí si v okamžiku, kdy se rozhodl pomáhat ostatním formou dělení se o své zkušenosti s ostatními, brát za tuto svojí činnost peníze, měl by se zamyslet nad tím, zda ještě nemá problémy v otázce rovnováhy v přijímání a dávání.