Oč v průlomovém (a škoda že ne precedentním) stanovisku jde? „Provozovatel serveru, na němž se diskutuje, také smí (v některých případech dokonce musí) dodatečně odstraňovat nevhodné příspěvky, protože, ač se to zdá absurdní, provozovatel serveru může nést právní následky za jednotlivé komentáře.“
„Někteří čtenáři internetových novin či časopisů,“ píše O. Pohl, „se už se naučili tlačítko pro vstup do diskuse ignorovat, ale pokud neodoláte, dostanete se vždy do podobné společnosti bez ohledu na médium a obsah článku. Někteří diskutující se snaží vylepšit si náladu po špatném dni peskováním novináře za to či ono výrazivem, za které by se nemusel stydět ani Miloš Zeman. Zvláště pak, pokud jim dá nebohý žurnalista do ruky zbraň v podobě pravopisných nebo věcných chyb.“
Navíc blog je svébytný literární útvar, přímo vybízející k osobnějšímu tónu a subjektivnější formě (umožňuje větší tvůrčí svobodu a nevyžaduje poznámkový aparát, protože se předpokládá, že všichni ostatní blogeři a čtenáři neberou autora za slovo a za nějaký ten překlep či omyl mu okamžitě nenalepí nálepku vyvrhele lidstva).
„Když se situace vyhrotí, nastoupí ´cenzor´ a odstraní nevhodné příspěvky, ovšem ne proto, aby hájil čest redaktora, ale aby bránil redakci před možnými právními následky,“ pokračuje článek. „Tím si vyslouží další spršku nevole od diskutérů a vše se opakuje, dokud není článek odsunut do pozadí novějšími událostmi.“ S trolly totiž diskutovat po dobrém nelze, protože jejich úmyslem není upozornit přátelsky na překlep nebo věcnou chybu, ale ulevit si a „hůl“ na autora si najít za každou cenu.
Tvrdím již dlouho (začal jsem na internetu pravidelně publikovat před jedenácti lety), že sám formát diskusních příspěvků (vymezený počet slov a příliš snadná a lákavá anonymita) je předem zabarvuje do osobního tónu a vulgarity. I zde platí, že co by člověk neudělal v kruhu rodinném (nebo několika přátel či sousedů), snadno udělá skryt mezi dav fanoušků na stadionu. I zde platí, že co je malé, je hezké (a přece jen slušné). Všiml si toho i O. Pohl:
„Při diskusích na malých serverech takové problémy nebývají. Diskutéři zde většinou tvoří stálý okruh, a proto mezi sebou udržují virtuálně přátelské vztahy. Debaty tak bývají plodné, článek vhodným způsobem doplňují a rozvíjejí. Jak ale počet čtenářů roste, začínají přibývat i problematické jevy. Ty se nejdříve daří zvládat různými (auto)regulačními mechanismy, ale jakmile počet návštěvníků překročí kritickou hranici, diskuse se zvrhnou v přehlídku lidské ubohosti a původní účastníci je se znechucením opouštějí.“
Situace je bez různých omezení a nějakého zásadního systémového obratu neřešitelná. „Zdá se, že povinná registrace, hodnocení příspěvků a následné označování těch nevhodných jsou jen slabé náplasti na současnou situaci,“ ví i autor zmíněného článku. „Možná by stálo za zvážení, zda je vůbec moudré nechat čtenáře podílet se na obsahu média“ píše dále O. Pohl. „V počátcích internetu byla taková možnost přijímána s nadšením, ale současný stav bohužel potvrzuje Platónova slova o tom, že na řízení státu se nemohou podílet koželuhové na Agoře. Obsah diskusí je tak uboze předvídatelný: A tak se ptám – má při současném stavu ještě smysl diskutovat o nějaké svobodě slova?“ Smysl jeho článku napovídá a souzní i s mým stanoviskem: nemá.
Jak vidno z předchozího, ohánět se svobodou slova v případě trollů je nesmysl. Pomohu si alegorií: představte si, jak v průběhu ligového utkání v kopané vběhne na hřiště nějaký anonymní divák, a začne nějakého útočníka (který má své jméno navíc na dresu) tahat za tričko a sprostě mu nadávat (třeba že ta minela před chvílí byla příšerná a že on zavinil, že nejsou první v tabulce, nebo že zdražily cigarety). A pokud se napadený prostě otočí a chce odejít, křikloun mu podrazí mu nohy a křičí, že má přece ústavou zaručené právo diskutovat.
Hrát ligu je pocta a důsledek dlouhé cesty, od žáků a dorostenců, až po první mužstvo. Každý, kdo na hřišti před diváky hraje, prokázal, že něco umí, že má mužstvu (a divákům) co nabídnout. Je přece nesmyslně krátkozraké ve jménu svobody slova dovolit každému anonymně vběhnout do utkání. Ligu a možnost hrát před vyprodaným stadionem si musí každý fotbalista zasloužit.
Ať si trollové (a všichni, kteří tak rádi pod článkem o vozech diskutují o kozách) vymezí vlastní plácek někde mimo dosah slušných diváků, kde by se mohli svobodně a vášnivě vyjadřovat (nadávat si, urážet atd.).
Co se asi stane, když pořadatel nezasáhne a ve jménu svobody slova dovolí kdykoliv komukoliv vběhnout na hřiště a obtěžovat svými výlevy profesionály? Hráči budou stále otrávenější a raději přestoupí do jiného klubu (kolik VIP a jiných blogerů za poslední rok přestalo pravidelně psát na respekt.cz?), diváci přestanou chodit na fotbal (čtenáři přestanou blogy číst) a celková úroveň fotbalu (v tomto případě respektu.cz), bude nezastavitelně klesat. A ona, všimli jste si toho, klesá…
Tak jako jsem si jist, že by terorismus přestal být celosvětovým problémem, kdyby se média dohodla a prostě o jakémkoliv teroristickém činu zásadně mlčela, i trollové by se zklidnili, pokud by nemohli tak svobodně a beztrestně napadat všechny a všechno jen pro tu rozkoš z napadání (chcete-li vědět, jak snadné je spadnout do žumpy, zkuste diskusi zde a zde). Víme, že většinu trestných činů páchá jen malé procento stále stejných psychicky od dětství poškozených delikventů. Nebudu vůbec překvapen, když psychologové a psychiatři v budoucnu zjistí, že trollovství je úchylka (či patologická strategie obranného chování), a společnost jako taková začne hledat, a doufám, že nalezne způsob, jak tyhle lidi od samého počátku (tedy od dětství) léčit (a jak se jim bránit).
Naznačuji již dlouho, že situaci není radno podceňovat (administrátory respektu.cz snad omlouvá jejich mladická nezkušenost): když si dlouhodobě a pracně a často i bolestně získanou svobodu (a výhody života v technologicky stále pohodlnější a příjemnější současnosti, nebo blog s docela slušnou úrovní) necháme systematicky nahlodávat několika narušenými (nemocnými) jedinci, zdi naší demokratické společnosti se pak dříve či později zřítí. A všem nám skončí svoboda, a začne všeobecná žumpa.