Past na chlapy

Autor: Lenka Pokorná Buštová <venice.music@seznam.cz>, Téma: Lenka Buštová nad dotazy čtenářů, Vydáno dne: 16. 05. 2008

I když bych možná měla jako žena hájit zájmy stejného pohlaví, věnuji dnes pár slov především mužům. Vycházím totiž ani ne tak z dotazu jako spíš už ze zoufání jednoho z nich.


 

Předpokládejme, že se nacházíte ve dvacet let trvajícím manželství, ostatně, ta doba může být i podstatně kratší. Všechno skvěle funguje ovšem až na jedno.

 

Chlap žije v domácnosti, která je perfektně uklizená, prádlo je voňavě vyprané, vyžehlené a krásně v komíncích srovnané v odmolovaných skříních, večeře každý den voní na stole, o děti je také perfektně postaráno a zdánlivě není co řešit…ovšem až na zablokovanou energii ve druhé čakře. 

Na výše uvedeném samozřejmě není vůbec nic špatného a už vůbec ne nepříjemného. Jedinou otázkou však zůstává čistota záměru, s níž dané činnosti Vaše žena vykonává. Buď to může dělat z ryzí lásky k Vám a nebo z jiného důvodu. Myslím, že již cítíte lehký nádech ironie vyřčeného. A cítíte správně, neboť v této chvíli narážím právě na manipulativní záměr těchto žen. 

Žena tohoto typu se o „svého“ muže nestará proto, že by ho tak nevýslovně milovala, ale především ze strachu, aby jí neutekl. Určitě víte, že labutě chované v zajetí ztloustnou na té úrovni, že už by nedokázali svobodně vzlétnout s divokými příbuznými, i kdyby neměly přistřihnutá křídla. Stejné je to i v tomto případě. Když si někoho ochočíte tímto způsobem, zákonitě ztloustne, poněvadž ho nepohání svobodný duch. 

Tudíž jakmile takový muž, o něhož je skvěle postaráno, zavětří ženu, která je krásná a navíc plná života, ocitne se najednou uprostřed mlýnských kamenů. Na jedné straně je to nádherné zázemí, tak bezproblémově plná lednička a svíčková se šesti a na druhé straně se mu dělá až špatně z toho, jakou má na onu krásku chuť. Chlap, který není dostatečně silný na to, aby v sobě dokázal zlomit řetězy otroctví a nevzít si to, na co má chuť, má v tu chvíli hodně velký problém. Sužují ho pocity viny vůči manželce kvůli tomu, jak se o něj hezky stará a on by jí najednou vyvedl tohle, ale co si budeme povídat, nemusí tam být ani pocity viny, stačí jen strach ze ztráty toho pohodlíčka, když byse o jeho záletu někdo dozvěděl. 

Dovolím si tvrdit, že tam, kde nebude volně proudit sexuální energie, tam se postupem času přestane dařit všechno, protože Vás Vaše touha ovládne natolik, že nebudete schopní ničeho a Vaše energie Vám bude utíkat vyřčeným směrem. 

A navíc určitě víte, jak to asi dopadne, když se uzavře přehrada, ale voda bude stále přitékat. Jak asi ta hráz může dlouho vydržet? Logické totiž také je, že čím větší množství vody ve finále zadrží, tím drtivější budou následky. Takže nebylo by lepší průběžně upouštět? 

Tudíž. Nebudete-li se chovat eroticky, budete se chovat neuroticky. Plní-li se ustavičně něco něčím, jednoho dne to přeteče a nakonec, čím víc si dopřáváte toho, co Vám chutná, tím menší moc to nad Vámi bude mít. 

Proto, když máte nutkání si odskočit, tak to klidně udělejte, protože se stejně opět  s největší pravděpodobností nejedná o lásku, ale o pouhou biologickou potřebu. Protože až budete umět skutečně milovat, nebudete s nikým uzavírat ani svazky, neboť ty nejsou o lásce, ale o nenávisti. Nesetrváváme v nich, abychom se milovali, ale abychom spolu bojovali. 

A pokud by se skutečně jednalo o něco opravdovějšího, tak to poznáte podle intervalu, s nímž se s danou zmíněnou budete chtít po půl roce stýkat a taky podle toho, jak moc Vás od té současné bude odvádět. Jen si zkuste uvědomit, jak moc a za jak dlouho Vás bude zase po aktu přitahovat.  

A ještě něco. Když si takto ulevíte, budete mít alespoň čistší hlavu a všechno budete hodnotit jinak než se zmíněným přetlakem nejen v hlavě a hlavně i všichni ve Vašem okolí budou v klidu, poněvadž je nebudete prudit s Vaší sexuální frustrací. 

No a co na to manželka v případě, že se to dozví? Ta sice bude možná dělat scény, ale paradoxně jí to k Vám ještě více přitáhne, protože kde by ona koho hledala, na kom bude moci uplatňovat svojí potřebu být potřebná. 

Ovšem, aniž si to možná uvědomujete, Vy na této své válečné výpravě získáte významnou kořist, a to kořist v podobě poznání, jak to vypadá mimo tu dětskou ohrádku, ve které se jinak každý den nacházíte. A postupně si sám uvědomíte, čemu ve finále dáte přednost. Stačí jen opět následovat to, co cítíte a v tomto případě speciálně to, co po Vás chce Vaše tělo.

 

Takže ve zkratce jaká je moje odpověď? Osobně nevidím jediný pádný důvod, proč Vašemu tělu nedopřát, o co Vás žádá.

Pakliže ale ještě zůstává strach z toho, aby Vás to nakonec „nevytrhlo z kořenů“, tak přeci není nic krásnějšího, než létat společně s tím, ke komu cítíte něco víc, vzhůru ke hvězdám, anebo spolu padat do nekonečných hlubin…