Cesta domů: Sdílení - základ společného vzestupu

Autor: Jiřina Miltech <miltech@silesnet.cz>, Téma: Duchovno, Vydáno dne: 26. 05. 2008

Obvykle vstávám, třeba s migrénou, ale s dobrou náladou a obrovskou chutí prožít co nejradostněji a nejlépe jak dokážu další den. Tentokrát to však bylo jinak. To, co jsem zažila v noci, mně vůbec nenaplňovalo příjemnými pocity. Bylo mi smutno, cítila jsem se zklamaná a po dlouhé době zase osamocená.


Mé sny pro mě již dlouho mnoho znamenají. Věřím, že je to souběžná realita s naší fyzickou. V nich obdržím mnohá vysvětlení dějů nejen v mém životě. V nich se učím. Inspirují můj bdělý život, vysvětlují jej a dávají mu smysl. A naopak. Někdy až po prožitém dni mi mé sny teprve dávají smysl.

Mé sny jsou prorocké. Plní se. Od jisté doby se má skutečná realita a sny doplňují. Ve snu propracovávám nadcházející děje v mém fyzickém vědomém životě. Ve fyzickém životě pokračuji v propracovávání těchto dějů a informací. Ve snech se připravuji na svůj bdělý život a v nich ho také vyhodnocuji.

Tento dvojí stav života – v době, kdy mé tělo odpočívá a v době, kdy skrze něj aktivně a akčně žiji, tento stav mi dává možnost žít a prožívat dokonaleji. Mám více možností, jak řešit děje a události v mém životě. Následné vyhodnocení bez účasti fyzického těla a jeho smyslů mi dovoluje vytěžit z mého života mnohem více než kdybych využívala a vnímala jen polovinu života. Fyzické tělo se svými 5 smysly je velmi zavádějící v hodnocení čehokoliv. Nad smysly totiž vládne ego a to kontroluje, co můžeme svými smysly vnímat.

Použiji názoru z orientální védské filozofie. Přirovnává naše fyzické bytí k vozu taženému oři. Vůz je naše fyzické tělo. Koně jsou naše smysly a ty řídí naše ego, které je kočím vozítka, kde v koutku na sedátku se krčí naše duše a čeká až se uspokojí smysly, skrze ně naše ego, kterému slouží naše inteligence sídlící v mozku. Pak se teprve dostává ke slovu naše duše.

Kde se tedy vzal můj smutek onoho rána?

Poselství v mých snech přichází v podobenstvích. Děje jsou však velmi prozaické a skutečné, reálné.

Jsem zkušenou a pokročilou dušičkou, která má za sebou již mnohá zasvěcení. Mám nestarosti celou komunitu. Pečuji o své svěřence s láskou a upřímností. Tak to cítím a prožívám. Zrovna celá moje skupinka dosáhla svými vibracemi úroveň středního stupně duchovnosti, řekli bychom, že mají po maturitě.

Přepravujeme společně velkou slavnost, abychom uctili jak naše zdatné studenty, tak i všechny, kdo se na jejich úspěchu podílejí. Součástí je divadelní představení. Herci jsou jak oslavenci, tak učitelé. Připravujeme také občerstvení.

Vše je přichystané. Hosté se už scházejí. Vysílám skupinku svých nejbližších pro Starší, pro bytosti, které jsou na velmi vysoké vibrační úrovni. Jsme domluveni, že také přijdou a budou sdílet naši radost. Vždyť oni učili a učí i nás, pokročilejší. Hlediště je již plné. Herci připraveni. Čeká se jen na čestné hosty a vyslance.

Nepřicházejí. Nepřicházejí ani naši vyslanci. Divadlo nemůže začít, protože nám chybí mnoho z hlavních herců. Je mi smutno. Ostatní se na mně dívají se smutkem a zklamáním v očích. Nemohu odejít, chci být s nimi v tento okamžik. Vyslanci jsou nejlepšími z nás. Věřím, že své poslání splní a stále na ně čekám. Všichni se už začali bavit, je to jejich velký den, přece mají co oslavovat. Snažím se být nad věcí. Nevím jak se mi to podařilo.

Jsem doma a medituji, abych se zklidnila a necítila bolest a zklamání. Čekám jejich příchod a vysvětlení. Přichází jen jeden. Jde domů, jeho místo je přece u mě.

Oni slavili u Starších a bez nás. Vím, že jim tam bylo dobře. Vím, jak je v jejich společnosti blaze a veselo. Jen nechápu jak se mohou radovat beze mě a bez mých svěřenců. Jejich radost nemůže být celá. Vždyť ji nesdíleli s oslavenci. S těmi, s kterými bylo zapotřebí slavit, protože oni byli důvodem k oslavě. Jejich úžasné bytí ve vyšších vibracích, kterých zrovna dosáhli. Jejich vibrace se přidají k vibracím nás mírně pokročilejších a starších.

Vždyť si vychováváme armádu samých Kristů v akci. Nevím, co je důležitější. Tyto úžasné bytosti s nekonečným potenciálem jsme zapálili Světlem, aby ho nesli dál. Zapalovat může jen ten, kdo hoří. A já jsem měla pocit, že svou nepřítomností ti, co vedou nás, tovaryše Světla, dnes skutečně nepřidali Světla našim mladým.

„Ten guláš byl stejně slaný,“ – to přece není žádná omluva. Bodejť by nebyl slaný. Osolila jsem ho svými slzami.

Jaké je poselství tohoto příběhu?

Základem pro globální duchovní vzestup lidstva je duchovní vzestup každého jednotlivce. Víme to, proto pracujeme s každou bytostí individuálně, s láskou a upřímností.

Potravou duše je energie čisté síly, moudrosti a lásky.

Síly, abychom měli sílu vzestup absolvovat.

Moudrosti, aby z našeho vzestupu měli prospěch všichni.

A lásky, abychom vše dělali s láskou.

Základem úspěchu našeho snažení, jehož cílem je globální vzestup nejenom lidstva, ale i planety, je všechno sdílet.

Sdílet úspěch, sdílet, i neúspěch.

Sdílet s bytostmi nižších vibrací, ale i vyšších. 

Umět vibračně sestoupit a sdílet, ale i vystoupit a sdílet.

Sdílet nejenom práci, ale především výsledky.

Všichni se všemi.

Společná práce, společná radost, a – nemohu si odpustit – i společná oslava.

Jiřina Miltech