Démon ega - Tisícihlavá hydra

Autor: Jiřina Miltech <miltech@silesnet.cz>, Téma: Duchovno, Vydáno dne: 12. 06. 2008

Měla jsem velmi obsáhlý a obsažný telefonát. Zase někdo nemohl spát a nebo nechtěl usnout. Rozebírali jsme, jak fungujeme jako lidské bytosti. Krásně jsme to rozebrali z hlediska energetiky – napracovávání a zákonitostí zvyšování duchovních vibrací i  z hlediska víry. Nejlíp se mi dařilo vše chápat z pohledu Cesty moudrosti skrze fyzickou zkušenost.


Před 10 lety jsem spolupracovala s Hnutím pro vědomí Krišny. Zde se mi dostalo základního klasického, protože věky ověřeného, vzdělání. Co nebo kdo je Bůh, Jak vypadá hinduistická duchovní hierarchie. Co je karma, co je jóga, co je reinkarnace a podobně. Védská filozofie je velmi obsáhlá. Védy obsahují vědění minulé, přítomné i budoucí. Kdo si dá tu práci, najde zde vše. Je jen třeba zvolit patřičný přístup.

Vybavila se mi stať, kde se hovoří o tom, co tvoří lidskou bytost. V prvé řadě je to fyzické tělo a jeho 5 hmotných smyslů. Ty slouží k uspokojení ega. Za egem je mysl, jejíž vlastností je neustále být činná. Za myslí je inteligence a teprve za inteligencí je naše duše.

Jak stojí ve védách, je naším úkolem žít tak, abychom zaměstnali své smysly ve službě Bohu a druhým lidem, to je jejich účelem. Tím také změníme své ego, jež nás už nebude tolik ovládat na fyzické úrovni. I naše mysl bude zaměstnaná službou druhým a nebude tak těkat. Dostaneme se do stavu nepřetržité meditace, protože vytvoříme mezimyšlenkový prostor, kterým k nám může neustále promlouvat naše vyšší vedení. Naše inteligence se měří podle toho, jak a nakolik jsme schopni se v této službě zaměstnat. Harekrišnovci zastávají názor, že skutečná inteligence je míra vědomí Boha. Jak ho známe a jak ho přijímáme. Až toto vše zvládneme, dostává se ke slovu naše duše, její potřeby: to, proč jsme na tento svět přišli. Úkol naší duše v tomto vtělení. Ve všech vírách a náboženstvích je všechno o pokoře.

V Cestě moudrosti skrze fyzickou zkušenost (tzn. život na fyzické úrovni) – tím myslím pochopení souvislostí a souvztažností všech dějů a událostí, cítím skutečný význam našeho bytí tady a teď. Je to ona transformace skrze vědomé pochopení. To je možné jedině neustálým kreativním – tvořivým přístupem k našemu životu, ke všemu co prožíváme, s čím a s kým se v životě setkáváme. A to za neustálé přítomnosti pokory k sobě samému. Protože stále platí, pokud pokoru, ve smyslu úcty – neobrátíme k sobě samému, nejsme jí upřímně schopni ani ke komukoliv jinému. Platí zde ono prozaické: kdo nemá rád sebe, nemá rád nikoho. Jde o to vážit si možnosti žít tady a teď, tedy své nynější inkarnace.

Plně souhlasím s harekrišnovci, že každý z nás je tu sám za sebe. Dodávám, že nikdo a nic za nás neudělá práci na nás. My musíme pochopit. Pochopení druhých je fajn, ale to nám zvýšení vibrací nezprostředkuje. Příklad druhého člověka je dobrý. Ale jeho moudrost nikdy nemůže být naší moudrostí. Každý jsme jiný. Cesta každého z nás je specifická. Prožíváme jiné situace. Naše moudrost je odlišná, neopakovatelná. Nenahraditelná. Ta je naším příspěvkem k moudrosti Veškerenstva.

No a k čemu jsme v našem nočním telefonním rozhovoru došli?

Teprve až se nesměle dotkneme „posledního, zasutého“ někde v koutečku, článku naší bytosti – naší duše, plně a do všech důsledků pochopíme, jaký význam má naše bytí na fyzické úrovni. Teprve tehdy oceníme naše fyzické bytí, jeho význam na náš duchovní rozvoj. Do této doby naše moudrost nebyla úplná, protože ji neakceptovala na vědomé úrovni celá naše bytost.

Docela mně zajímalo, proč takováto složitá filozofická dišputace před spaním. Pokud nevím, zeptám se. A jak jinak, než směrem vzhůru ke svým průvodcům z vyšších rovin bytí. Odpověď přišla. Jak jinak než  ve snu, v podobenství.

Jsem doma a věnuji se pečení. Myslím na samé dobré věci. Když mám napečeno, vyrážím mezi lidi. Vidím sebe a mnoho dalších, jak rozdávají chutné sušenky. Někomu chutnají ty, jinému tamty. Přijímají všichni podle své chuti.

Pak vidím nestvůru podobnou hydře z antické mytologie. Podobá se krakatici, ale pracuje všude v prostoru. Plivá jed a šíří kolem sebe otravu.

Planeta Země je tvořená láskou, tj. dobrem. Takže jsme dokázali za pomocí jejího hlavního elementála hydru porazit.

Pak vidím hydru poraženou. Táhneme ji silnou lodí. Je bezvládná. Každou hlavu má zakončenou zobákem, ze kterého vytéká jed a jedovaté výpary. I když mrtvá, přesto ještě škodí. Ještě se jí bojíme a máme z ní obavu.

Celý náš životy i ty předcházející, nás měly připravit na nynější situaci. Měli jsme pochopit, že démon ega – velmi důležitý učební program, který nás žene kupředu, dokud nepochopíme, že není démonem, ale výukovým programem. Přivede nás v konečné fázi k pochopení, že už ho nepotřebujeme. V tom okamžiku jako démon končí a zůstává pouze moudrost tímto pochopením získaná.

Nepotřebujeme již negativní program, abychom pochopili pozitivní, to dobré a moudré, co na Cestě moudrosti skrze fyzickou zkušenost se máme naučit. Hnacím motorem našeho duchovního vzestupu pak již není strach – démon, ale touha po moudru skrze naši tvořivost, skrze akci tady a teď.

Podoba hydry zde je také na místě. Neustále se hovoří o krystalické mřížce. Co to vlastně je a co jí tvořilo doteď – v netransformované formě.

Dala jsem si tu práci se studiem a podařilo se mi dojít k informaci, která byla platná doteď. Náš vesmír, který je tvořen Světlem – dobrem – je utkán na osnově, která je tvořena Tmou – údajným zlem. Tma aktivuje Světlo k projevení se. To platilo doteď.

Jsem skutečně jen vzorek lidské populace. Když jsem tuto informaci byla schopna realizovat já, zcela bez pochyby toho bylo schopno mnoho lidí. Pochopením a přijetím této informace byl otevřen – zpřístupněn další program duchovního vzestupu. Má za úkol nám zprostředkovat pochopení a přijetí toho, že akceptací stavby našeho vesmíru platné doteď, je možno vše změnit a postupně začít z našeho vesmíru, z jeho osnovy, vytěsňovat Tmu.

Byla nám zpřístupněna informace o transformaci harické linie na harickou mřížku – užívá se název „krystalická mřížka“, která má nahradit osnovu našeho vesmíru tvořenou energiemi Tmy. Tento program duchovního růstu – růstu duchovního potenciálu, je již nastartován a běží.

Samozřejmě bytosti, jež uznávají jako dominantní energii v našem vesmíru energie Tmy, se nechtějí jen tak lehce vzdát. Vyrobili ochranný program, který má chránit osnovu našeho vesmíru činnou doteď. Proto ona hydra a jejich tisíc hlav. Co hlava, to bod harické – krystalické mřížky.

Na likvidaci hydry jsme si my lidské bytosti přizvali nejbližší akční energetickou pomoc a tou je pomoc Hlavního elementála Matky Země. Je to mocná bytost, která organizuje a připravuje energie a situace nejenom Planety Země – velmi pokročilé bytosti, která zvolila formu duchovního vývoje jako formu bytí nebeských těles. Tento elementál se také podílí na organizace energií naší globální reality zvané pozemské lidstvo.

Duchovní vzestup náš jako pozemského lidstva a osobní reality planety Země jsou spojeny. Proto Hlavní elementál Země již netrpělivě očekával, až ho my lidé vyzveme ku pomoci, až k tomu budeme připraveni. Tento okamžik nastal a spojenými silami se dílo podařilo.

A co na to naše vyšší já? Jsou potěšena. Konečně jsme se zbavili energií Temna, které se usadili na samém základě – osnově našeho velmi důležitého vesmíru. V minulosti, v minulých věcích, již bylo lidstvo na pokraji dalších etap duchovního vzestupu. Jelikož však nebyla ještě harická linie transformovaná, objevovali se stále mocnější a mocnější démoni. Tyto programy ztěžovaly a většinou přímo znemožňovaly duchovní vzestup. Lidské bytosti si byly stále vědomi síly Tmy – destrukce. Upadaly do beznaděje na další postup k ještě „většímu a silnějšímu“ Světlu. A nakonec podlehly. Nyní máme další možnost globálního vzestupu coby pozemské lidstvo. Od nás se odvíjí duchovní vzestup i našich vyšších já. Proto ta nadšená spolupráce. Protože dlouho očekávaná.

Vše je postupný proces. Proto nějaké viditelné zlepšení pro běžné lidi – nevěřící Tomáše není. Ale již máme nakročeno a tím nejlepším směrem.

Ze všeho mám nakonec úlevný, osvobozující pocit. Je nezvyklý, ale mám ho ráda. Přeju si a také to očekávám, aby ho se mnou sdíleli všichni. Vím, je to těžké po všech těch věcích, kdy „démoni“ (potažmo strach) řídili náš duchovní vzestup. Ale také vím, že časem se takto svobodně a v bezpečí budeme cítit všichni.

Budeme neohrožení – někteří už jsme a cítíme se tak. Protože nás už nemá co ohrožovat.

Jiřina Miltech