„Skutečnost je totiž daleko horší, než jak vypadá zvenčí. Po celé republice už skupinky mladých lidí propadly teoriím, jež se začaly před časem objevovat na internetu, a jejichž klíčovým heslem je letopočet 2012. Zeměkoule se podle nich dostává do vlivu celé řady fyzikálních jevů, jejichž důsledkem má být další fáze evoluce. Evoluce člověka, který už nebude tím, jak jej známe po celá tisíciletí, nýbrž se jaksi přehoupne do vyšší, duchovní fáze. Pochopí, že celý jeho předchozí vývoj, založení nabudování materiální civilizace, byl omyl, a tudíž jakoby mávnutím kouzelného proutku se z dravé, sobecké bytosti, hromadící majetek a moc, stane osvícencem, vybaveným nadsmyslovými vlastnostmi od telepatie až po telekinezi. A to masově… Má to jediný problém – aby mohl tuto proměnu uskutečnit, musí nejdřív projít fyzickou smrtí…“, píše Klíma i v souvislosti s nedávnou sebevraždou dvou mladých studentů.
Psal jsem o fenoménu roku 2012 už před deseti lety, a také docela nedávno, v recenzi knihy Jiřího Maška. A v několika dalších článcích jsem se zamýšlel nad tendencí zjednodušovat a mást další čtenáře nejasnými pojmy, nebo špatnými překlady. Mluví-li se v původních článcích T. McKenny o zániku, je to jako s tím slavným rčením: co je pro housenku smrt, je pro motýla zrod nového života. Nebo s technicky správnými, ale úplně špatnými překlady téměř všech popisů rituálů a symbolů duchovních kultur, například té tibetské. Tam mají děsivé bytosti sekery a nože, a jejich účelem je odřezávat a zabíjet, ale nikoliv živé bytosti, to je přece v těchto kulturách, uznávajících a chránících život ve všech jeho formách, holý nesmysl. Tyhle sekery a nože zabíjejí naši vlastní ignoranci v boji se svými nezvládnutelnými emocemi, odřezávají pouta, kterými jsme připoutáni ke svému egu, chtíči atd.
Přečtěme tedy poselství o roku 2012 správně: …musíme projít smrtí (dosavadního pojetí a chápání racionality, materialismu a EGA), abychom mohli proměnu uskutečnit.
Pokud tedy i na českém internetu koluje takto (ke smrti) posunutá informace o roku 2012, je to opět jen dezinterpretace a blábol, takové další „rádio Jerevan“, nikoliv relevantní fakt.
Velmi zajímavý odkaz na velmi zajímavé video čtyř mladíků a jedné slečny z USA o konci internetu v roce 2012 ale posunuje „problém“ někam zcela jinam, a podle mne k naději. Když už se v dnešním světě děje tolik negativních věcí, jsou zde stále ještě možnosti, jak se negativním trendům bránit a ubránit. Jak věci změnit. Tihle mladí počítačoví a internetoví nadšenci chtějí varovat před jistou zatím velmi tajnou aktivitou několika korporací a vládních úřadů dokonale změnit internet, tak jak jej známe z dneška, v něco jako televizi: čím víc si člověk zaplatí, na tím větší kus kyberprostoru se dostane. Z opačného konce, kdo si „koupí“ jen nejlacinější, základní připojení, bude se moci dostat jen na vymezený okruh internetových adres.
Což by podle autorů tohoto videa, které má vyburcovat (nejprve americký, a posléze i náš) internetový svět mladých a svobodných surferů, byl konec internetu. Protože společnostem jde hlavně o peníze, a možnost vydělat na některých lidech víc i za cenu drastických omezení pro jiné, je přece mottem jejich podnikání.
Souhlasím. Naděje, kterou jsem naznačil výše, a o které hovoří i tihle mladí Američané (z nichž nejméně jeden je, podle lehkého přízvuku, naturalizovaný cizinec), tkví v tom, že zatímco jedni podnikají jen pro sebe, jiní podnikají (ochranné) kroky pro všechny. Linuxově se dělí s ostatními. A jsem si jist, že těch druhých (i když většinou mlčících) je i na internetu, a zvláště na něm, naprostá většina.
Pro ty, kteří se zase až tak v internetu a jeho zákulisí nevyznají, je důležitých prvních pět, šest minut zmíněného videa, majitelům serverů a internetovým publicistům doporučuji shlédnout to celé, protože jeho autoři navrhují i některé první obranné kroky.
Rok 2012 přijde, ať už bude internet v té době vypadat tak nebo jinak. Naděje a krása spočívá v tom, že jsme to my, jeho dnešní uživatelé, kteří jej formujeme. Budeme-li sedět za (internetovou) pecí pohodlnosti, a necháme-li si vnutit monopolními poskytovateli připojení či vyhledávacích služeb či vládními byrokraty tu jejich formu (nesvéprávného) připojení, budeme mít, co zasloužíme, právě tak jako vzepřeme-li se a budeme-li se vzpírat všem dalším a dalším pokusům internet bezohledně vykolíkovat a zpoplatnit. Protože právě na tom se naučíme bránit svou (v tomto případě internetovou) svobodu.
A pokud se internet hemží bulvárními senzacemi a sexem či spamem, je to také naše vina i naděje: nechali jsme se předběhnout. Ti špatně narození a poškození byli aktivnější. Hlasitější.
Je jen na nás, jestli to tak necháme. A rok 2012 (nebo jakýkoliv jiný za těch už jen několik let) bude vypadat podle toho, jestli začneme psát, mluvit, jednat NAHLAS, nebo jestli budeme jen tak šeptem pasivně komentovat všechny to zlořády ve světě (internetu).
Internet a rok 2012 jsou jaké jsou a budou. Jsme to my, kteří jej užíváme, a kteří se jej dožijeme, jenž dneškem formujeme zítřek. Jestli to bude smrt (internetu, jak jej známe a užíváme), nebo zrod nového (uživatelsky příjemného, vstřícného, neagresivního) internetu, to záleží na nás. A na naší schopnosti nenechat se opít rohlíkem (zisku a bulvarity) a podělit se o naději. Ta partička mladých amerických ajťáků dokázala to druhé. A co vy?