Kráter po dopadu Tunguzského meteoritu nalezen?

Autor: Převzato <@>, Téma: Astronomie, Zdroj: www.astro.cz, Vydáno dne: 02. 07. 2008

Téměř po 100 letech hledání italští vědci pravděpodobně našli kráter, který vznikl v roce 1908 po dopadu meteoritu do Tunguzské oblasti. Sibiřské jezero Čeko mohl vyhloubit jeden z fragmentů explodujícího tělesa.


Při identifikaci kráteru je potřebná velká obezřetnost. Ale pokud se tento objev potvrdí, bude to znamenat důležitý objev a základ dalšího studia.Při identifikaci kráteru je potřebná velká obezřetnost. Ale pokud se tento objev potvrdí, bude to znamenat důležitý objev a základ dalšího studia.

lake_cheko.jpg Mohutná exploze v ranních hodinách 30. června 1908 vyvrátila a polámala stromy v oblasti asi 2 000 km2. Zvuk výbuchu, seizmické efekty a zjasnění noční oblohy bylo zaznamenáno ve velké části Evropy a celé střední Asii. Většina vědců je přesvědčena, že se jednalo o kamennou planetku, která explodovala ve výšce 5 – 10 km nad zemským povrchem. Síla výbuchu byla větší než 10 megatun TNT (některé zdroje uvádějí 25 nebo dokonce 50 megatun TNT). To z Tunguzského meteoritu dělá největší srážku s mimozemským tělesem, zaznamenanou v historii lidstva. Ale žádná z početných expedic do vzdálené a neobydlené tundry nedokázala objevit kráter nebo fragment explodovaného objektu.

Nyní Luca Gasperini (Institute of Marine Science, Boloňa, Itálie) tvrdí, že téměř kruhové jezero Čeko, nacházející se asi 8 km od epicentra exploze, může být hledaným impaktním kráterem. Jezero o průměru 300 m má velmi neobvyklý příkrý trychtýřovitý profil. Na rozdíl od ostatních jezer v této oblasti má velmi strmé stěny, svažující se do hloubky 50 m. Podle Gasperiniho jeho tvar, „odlišný od subarktických sibiřských jezerech, také neodpovídá pozemským stavebním nebo erozivním procesům, ale je kompatibilní s dopadem kosmického tělesa“. Navíc ve středu jezera, asi 10 m pod usazeninami, objevili „hutnější hmotu“, o níž si myslí, že může být fragmentem tělesa, které narazilo do Země. Proto na příští léto plánují hloubkové vrty do dna jezera.

Podle planetární vědce Davida Morrisona (NASA's Ames Research Center in Mountain View, Kalifornie), který se specializuje na srážky Země s planetkami, je studium tohoto dopadu velmi důležité. „Je to jediný historický příklad megatunové exploze.“ A ještě dodává, že v budoucnosti by se podobné zničující srážky mohly opakovat.

Pokud se objev potvrdí, musely by se poopravit modely, které danou událost vysvětlují. Simulace počítají s explozí ve vzduchu, při níž by vznikly jen malé fragmenty, které by nemohly vytvořit tak velký kráter. Podle Morrisona by větší kusy mohly vzniknout v případě, kdyby byl objekt tvořen shlukem různých typů materiálů s různými fyzikálními vlastnostmi. Podle posledních výzkumů takto vypadá většina planetek.

„Představa, že opravdu najdou kosmické těleso, je fascinující,“ říká Alan Harris (Space Science Institute, Boulder, Kolorado).

Tvrzení, že jezero Čeko může být impaktním kráterem, je podle specialisty na planetky Richarda Binzela (Massachusetts Institute of Technology) racionální. Jen se to musí skutečně potvrdit. Proto říká: „Jděte do toho: vrtejte.“

 
Aktuálně Centrum.Cz (29.6.2008):

David Cohen, zpravodaj špičkového britského populárně vědeckého časopisu New Scientist se před pár dny vypravil na místo.

V dnes třítisícovém městě Vanavara hovořil, v kanceláři v dřevěném domku, i s Ludmilou Luganovovou, ředitelkou národního parku, v němž leží i místo katastrofy.

"Jezero Čeko že je meteorickým kráterem? Ale jděte!" řekla mu. Podle ní místní lidé Evenkové uvádějí, že toto jezero už existovalo dávno před rokem 1908. Navíc jsou některé stromy kolem jezera mnohem starší než sto roků. Těžko by přestály drtivý dopad kosmického balvanu.

Italští badatelé v těchto dnech hledají u Podkamenné Tunguzky nové důkazy pro svou hypotézu.

Pravděpodobně se tam potkají s Jasonem Morganem z americké Cornellovy univerzity. Ten zase právě zkoumá jinou hypotézu. Navazuje s ní na šest let staré úvahy astrofyzika Wolfganga Kundta z univerzity v Bonnu a geologa Vladimira Epifanova ze Sibiřského výzkumného ústavu pro geologii, geofyziku a minerály.

Podle nich katastrofa vůbec nemá kosmický původ. Soudí, že ji vyvolal náhlý únik a pak vznícení deseti milionů tun metanu. Plyn mohla uvolnit sopečná erupce, protože oblast leží v oblasti vulkanické aktivity.

Najde tedy letos létě konečně některý z vědců dost důkazů pro to, aby vyřešil sto let starou tunguzskou záhadu? Uvidíme.