Nabízí se otázka: Co způsobilo tuto změnu? Jsou mladí lidé hodnotnější než starší? Pro koho jsou „hodnotnější“? Z jakého důvodu jsou na trhu práce „cennější“? Má to hmotnou nebo duchovní příčinu? Proč najednou je uzavřena studnice hojnosti na hmotné úrovni pro starší a zkušenější, mnohdy skutečně moudřejší?
Na toto téma medituji před spaním již několik let a teprve nedávno se mi dostalo odpovědi.
Už delší dobu se mi sen opakuje. Procházím tržištěm a za ním vidím hromady kravského hnoje. Ještě se z něho kouří. Jsou skutečně velké a není vidět odkud pochází – nikde nevidím kravín. Hromady jsou na sebe hodně nalepené a nikde není kousek čisté uličky, abych mohla projít a být přitom čistá.
Konečně jsem se dočkala závěru – podobenství, které je závěrem. Je jen na mně, jak si ho vyložím.
Protože jsem tudy již mnohokrát šla, tentokrát mám obuty holínky. Potkávám své dva přátele, kteří jsou mi na této úrovni již dlouho partnery. Zpravidla vše „řešíme“ společně. Máme na starosti nácvik situací skupiny lidí. Učíme je, jak řešit situace v pozemském životě. Provádíme „nácvik“ možných situací a jejich možných řešení. A tím samozřejmě pracujeme především sami na sobě. Učíme, co se sami učíme. Je to způsob výuky, kdy se nepozná, kdo je učitel a kdo žák. Autoritu si musíme vysloužit svými činy, tzn. být stále v čele, ale zároveň nechat se projevit i ostatním. Je to stejné, jako v pozemském studiu, kdy mistr přivede žáka na práh „místnosti“, ale krok do ní už musí žák udělat sám. Takto bude jeho moudrost získaná prožitím situace úplná, protože svobodná a na základě svobodné vůle žáka prožitá. Je to jeho zkušenost, jeho moudrost.
Moji dva partneři pozorují okolí a dělají si starosti. Hnůj je fakt všude. Jak tím projdou naši svěřenci? Všimli si, že mám na nohou holínky. Výborně. Koupíme jim holínky.
Dívala jsem se na ně a kroutila hlavou. Bylo mi divné, že si toho nevšimli. Proč je všechny nepřevedeme stejnou cestou, kterou teď kráčíme my tři? Vždyť tady je čistá ulička.
Celý náš život je studnicí hojnosti.
Jak jím procházíme, překonáváme různá úskalí, jež jsou zdrojem našeho poznání, zdrojem naší hojnosti. Ta spočívá v moudrosti, v těchto prožitcích skryté.
S každým naším krokem se stáváme moudřejšími. S každým naším krokem se nám otevírají další prameny moudrosti a hojnosti zkušeností, jichž jsou zdrojem.
Každá naše další moudrost je klíčem k další hojnosti. Nacházíme je, jak kráčíme uličkou poznání v poznání samotném, v moudrosti v něm obsažené.
Naši rodiče nám vždy říkali a říkají: Učte se, abyste byli bohatší. Mají na mysli bohatství hmotné. Ale my už víme, že hmotné bohatství je druhotným projevem bohatství duchovního. Teď jen si uvědomit jak spojit obě tato bohatství.
Kdo vlastní skutečné duchovní bohatství, duchovní inteligenci, duchovní moudrost – ten už nyní je bohatý i na hmotné úrovni. Má vhledy, které mu umožní zvolit tu nejčistší a nejméně obtížnou cestu k bohatství hmotnému.
Třeba jen v tom, že si uvědomí, kolik toho vlastně k životu na hmotné úrovni skutečně potřebuje. Pak stačí jen spojit obě bohatství a máme vystaráno.
Každý další klíč, každá další dosažená moudrost otevírá další komnatu poznání, další zdroj bohatství – hojnosti.
Tato symbolika zobrazuje nikdy nekončící zdroj poznání – hojnosti, kterým je život sám.
Mladí lidé jsou ještě nepopsaná kniha. Ještě neměli čas – pokud jsme je my dospělí nenaučili – osvojit si předsudky. Jdou Cestou moudrosti – hojnosti – mnohem rychleji a méně obtížně. Proto jsou více ceněni na trhu práce. Neptají se a kráčejí životem. Když dospějí k nějakému závěru, získají moudrost – další zdroj hojnosti. Pak buď zůstanou nebo jdou k jinému zaměstnavateli, aby poznávali a moudřeli jinak. Sbírají zkušenosti – sbírají moudrost.
Všichni se usmějeme, když nám dojde jakákoliv moudrost.
Přeji nám všem nikdy nekončící úsměv.