Transformace, která slouží životu

Autor: Müller Michal <muller.michal@gmail.com>, Téma: Sebepoznání, Vydáno dne: 22. 08. 2008

Na jednom našem večeru v Centru padla otázka: ?Co je to vlastně ta transformace? Proč je tak důležitá pro život a jaký má význam? ?

Uvědomil jsem si, že mnoho lidí vlastně neví, co znamená transformace s ohledem na jejich osobní vývoj. Stanislav Grof často opakuje ve svých knihách, že radikální vnitřní transformace lidstva a jeho pozvednutí na vyšší úroveň vědomí může být naší jedinou šancí do budoucna. Osobně s ním musím souhlasit. Už jste možná nervózní a rozzlobení, že pořád tady píšu o transformaci a vy stále nevíte, co to je. Uvolněte se, prosím, a pozvěte k sobě onu hravou část ve vás - vnitřní dítě.



Transformace tedy je:

Přechod z jednoho stavu existence do druhého.

Příkladem může být zakuklená larva. Je ve stavu strnulém a nesvobodném. Když se z larvy zrodí motýl, stane se zázrak. Motýl může létat, kam chce. Je svobodný. A přitom jsou larva a motýl stále stejná bytost, která jen změnila formu.

Možná se zeptáte: ?OK, to je hezké a jak to souvisí s člověkem, tedy konkrétně se mnou??

Většina z nás je více či méně v roli té larvy. Někdy je nám tam dobře, někdy špatně a často ani nevíme, že v ní jsme. Máme pocit, že jsme obětí života, manipulace druhých nebo naopak druhé ovládáme a snažíme se je využít ve svůj prospěch. Naše životní možnosti jsou omezené a my se cítíme odděleni od ostatních, přírody, Vesmíru a Toho, co nás všechny smrtelníky přesahuje. Žijeme si své strachy, úzkosti a obsese, ale zároveň také někdy lásku a spokojenost s životem, který máme. Můžeme také žít úplně jiný život, než ten svůj ? nejsme sami sebou, i když si připadáme spokojení. Takový život může být dobrý a může být i krásný. Možnosti života jsou ale daleko širší.

Můžete namítnout: ?OK, ale mně to stačí, já jsem spokojený, co více si mohu ještě přát, život je prostě takový, ne? Existuje ještě něco víc, co by mně mělo zajímat??

Jsem přesvědčen, že v každém z nás je alespoň jiskřička touhy po svobodě a lásce. Ta se zažehne mnohem více, když vyhlédneme z naší zamčené komůrky, ve které jsme se zamkli. Stačí malý pohled z okna a uvidíme ten nekonečný prostor kolem, plný kvetoucích luk, říček a hor. A najednou se nám chce vyletět ven z té komůrky. Máme chuť začít běhat po těch lukách a povídat si s motýli. My se staneme taky motýlem, který se raduje každým mávnutím svých křídel. Když tak chvíli létáme po louce, tak si občas všimneme té staré komůrky, ve které jsme byli. A tady je jedna past: Můžeme odmítnout, to čím jsme kdysi byli a v čem jsme žili. Jenže to k nám patří a nemůžeme se toho zbavit. Jedinou cestou je udělat z té možná zaprášené komůrky taky louku - živoucí prostor plný lásky a svobody. A tomu já říkám transformace.

Transformace není jen samotné nakouknutí a chvilkové létání po louce, ale hlavně proměna naší zaprášené komůrky se špinavými okny a rohy plnými pavučin. Můžeme dostat strach, protože začneme měnit něco, na co jsme si zvykli a stalo se pro nás domovem a iluzí jistoty. A zároveň se lekáme rozlehlosti té louky všude kolem nás. Je to období nejistoty, životních změn. Setkáme se s vlastními démony a stíny. Vykopáváme truhly se starými rodinnými dědictvími, která nemusí být zrovna příjemná. Jednoduše řečeno vymetáme staré pavučiny z naší komůrky.

Namítnete: ?Mám já zapotřebí se takhle stresovat??

To záleží na vás, samozřejmě. Pokud ale trpíte touto nejistotou, stačí když se podíváte na člověka, který takou transformací dlouho prochází a přirozeně je čím dále více sám sebou, bez toho, aby musel manipulovat a nebo si hrát na oběť. Je čím dál více svobodný. Sám se stává láskou, která ho překračuje. Chci zdůraznit, že se jedná hlavně o proměnu vnitřní. Ono se totiž může zdát, že takové změny všechno staré ničí a rozbíjejí. Nefunkční vztahy a manželství se rozpadají přicházejí nejrůznější ?pohromy? a staré struktury světa pro nás přestávají být jistotou. My ale uvnitř víme, že to vše je v pořádku. Že si takto ono nové otevírá cestu do našich životů, ve kterých budou moci vznikat nové naplňující vztahy a příležitosti k naplnění našeho potenciálu. Louka začíná prokvétat naší komůrku a my stále více zjišťujeme, že jsme neseni něčím větším, než sami jsme. A začínáme důvěřovat, že vše co, se nám děje, má hlubší smysl a že se tomu můžeme odevzdat.

Mnoho štěstí přejí vám i sobě v transformaci, která slouží životu!

Michal Müller, www.michalmuller.cz