„Internetové diskuse poskytují účastníkům do značné míry anonymitu. Čím anonymnější pisatelé jsou, tím vulgárnější. Do anonymity se utíkají zpravidla mimořádní zbabělci. Mají plnou hubu agrese, ale jsou přitom tak zbabělí, že se neodváží za svůj názor veřejně postavit. I ten nejhorší politik je proti nim vlastně rytíř,“ napsal Cyril Höschl v jednom svém pravidelném sloupku v časopise Reflex.
S touhle formou „svobody slova“ a možnosti anonymně špinit na internetových diskusích je to jako kdybyste pyromanovi stále znovu dávali krabičku sirek: když něco podpálí, nebo mu krabička vypadne, podáme mu další (on na to má přece právo!).
„Mnohé internetové diskuse se tak stávají stokou, jež spíše než ke tříbení názorů slouží k ventilování nezvládnutých emocí zamindrákovaných jedinců, kteří místo respektu budí spíše soucit,“ ví zkušený psychiatr a publicista.
Jedna čtenářka se ho totiž zeptala, jestli tahle vulgární diskusní aktivita, či spíše exhibice (ve kterou se zvrhne původně třeba i konstruktivní diskuse, a následuje vzájemné osočování většinou jen několika desítek stále stejných rejpalů), není psychopatologická. Odpověď je logická a víme to vlastně všichni (jen jsme příliš líní a možná i trochu zbabělí se proti ´těm několika jedincům společně a systémově vzepřít).
„K tomu někdy přistupují výlevy nerušených či vyloženě duševně chorých osob, včetně sexuálních deviantů. Nemusí jít pouze o „slídiče“, ale také o „skatology“, kteří se ukájejí zděšením druhých. Ti se dříve projevovali obscénními telefonáty, dnes mají k dispozici internet,“ napsal jí dr. Höschl, a dodal: „ O tom, že v takovýchto případech nejde o pouhé hulvátství, dané výchovou a prostředím, ale vskutku o duševní poruchu, svědčí právě nápadný kontrast mezi chováním dotyčného v anonymitě, a chováním tváří v tvář. V jednom případě telefon ní skatologie v USA se například ukázalo, že dopadený byl rektorem místní univerzity.“
Čerstvý ex-šéfredaktor Reflexu Petr Bílek si také všiml, že „elektronické sítě mají kromě mnoha praktických předností jednu magickou. Kultivovaní ekologové se na nich mění v obhroublé honáky dobytka, noblesní dámy v trucovitě podupávající rozmazlence nebo arogantní dominy a rození podvodníci v přesvědčivé autory.“
Už mnohokrát jsem připomínal, že sám formát diskuze (např. jakési zrovnoprávnění anonyma s regulérním blogerem) láká, ve smyslu McLuhanova výroku, že médium je message, k vulgaritě a zneužití anonymity. I slušné diskusní příspěvky pod nedávnými blogy ale naznačují, že většina bloggerů (bohu a nám všem žel) stále do hloubky nepochopila, o co tu jde, a že si stále velmi lehkomyslně nechává kálet do vlastního hnízda.
Je tedy i jejich (ne)činěním stále zřejmější, že psychopatologie na internetu je infekčně nakažlivá a plíživě se šíří.