Před nedávnem mi bylo – samozřejmě ve spánku – to je doba, kdy naše fyzické tělo pod dozorem našeho dokonalého kompjútru, jímž je náš mozek – odpočívá a naše duše se jde zregenerovat po dlouhém a mnohdy velmi únavném celodenním pobytu ve fyzickém těle. Nástroje duše na její regeneraci jsou velmi mocné, zbývá ještě mnoho času na přípravu na další den a předpřípravu na dny příští. Takže před dvěma dny mi bylo řečeno mými učiteli, že jsem už připravena. No ale na co? Vždy dostaneme prostor pro vlastní tvořivost, pro vlastní rozhodnutí. Skutečně jsem nevěděla, na co jsem již připravena. Možností je vždy více. Připravujeme se na změny v našem životě někdy velmi dlouho předem.
Poprosila jsem o osvětlení, k čemu jsem to vlastně připravená. Odpověď přišla, samozřejmě jak jinak, v podobenstvích. Věštilo se z rozdrcených skořápek měkkýšů. Modrá hromádka, růžová a bílá na jedné podložce. Vytvořila se srdíčka s okénky. Bílé srdíčko, jakoby posunováno modrým a růžovým, sjelo z podložky a proměnilo se v nádherného koně. Vyběhl ven a oběhl oválné jezero. Vracel se zpátky a nikdo nechtěl na můj příkaz otevřít dveře, protože běžel za mnou. Měla jsem pocit, že se nemůžu hnout. Nakonec jsem to dokázala. Vběhl dovnitř, postavil se na zadní a řehtal. Vzala jsem ho za uzdu, otočila a chtěla nasednout. Změnil se na krásnou mladou ženu v bílém. I vlasy měla bílé. Dívala se na mně a v očích měla lásku a smutek, že mi nemůže vyhovět tak, jak bych si přála.
Já nemůžu jet s tebou? A kdy?
Ještě máš hodně práce.
Rozplakala jsem se a objala ji. Pak jsem ucítila její obavy a rozpaky. Usmála jsem se a řekla: Neboj se, pomůžu ti. Začaly jsme se smát. V tom okamžiku už u mne stál muž ve stříbrném. Na rameni měl vlny, orla a delfína. I já jsem měla stříbrné šaty a kolem nás stála spousta sympatických lidí a všichni jsme se smáli.
Odpradávna považuji sebe sama za vzorek populace. Mám za to, že více či méně ve své podstatě prezentuji stav duchovních energií lidských bytostí na této planetě. A když říkám vzorek, mám na mysli, že každý z nás je vzorkem lidské populace. Toto sdělení proto považuji za sdělení pro všechny. Více, či méně se bude tedy týkat všech.
Jala jsem se vyložit, co mi vlastně je sděleno. Modrá hromádka z rozdrcených skořápek měkkýšů symbolizuje duchovnost a vše, co s ní souvisí. Růžová znamená stav prociťování a používání lásky. Bílá je čistota. Symbolizuje stav, na který se podařilo vyčistit vnímání nejenom sebe sama, ale i celého Veškerenstva. (Naše okolí je odrazem našeho nitra, Vše souvisí se vším. Všichni jsme vzájemně svojí součástí.)
Bílá barva také ve svém spektru obsahuje všechny barvy. Pokud tedy vidím bílou sněhobíle čistou, podařilo se mi transformovat pochopením děje a události a jejich souvislostí a souvztažností. Dalo by se říci: běh světa. Když chápeme, můžeme konečně začít prožívat svůj život rozumně, tak jak se má. To znamená moudře. Už na to máme. V tomto okamžiku žijeme v harmonii předlohu své osobní reality, reality na globální úrovni planety Země i na úrovni předlohy našich úkolů té nejširší reality, reality Veškerenstva.
Přijali jsme zodpovědnost za své energie. Zasloužili jsme si zodpovědnost za sebe sama a je nám dána plná důvěra Veškerenstva, co se týká našeho tvoření v rámci Stvoření.
Okénka v srdíčkách jsou symbolem otevřenosti se další transformaci již transformovaného. Je to rozhodnutí otevřít se ještě větší moudrosti. Vyjadřuje pochopení, že jsme teprve nakročili v duchovním vzestupu. Došlo k dílčímu rozklíčování a bude následovat další práce za využití již dosaženého moudra.
Přeměna srdíčka v bílého koně znamená akci a sílu odhodlání. Bílý kůň v tomto případě symbolizuje akční rádius čistoty. Skrze pochopení duchovnosti a lásky. Je vyjádřením doposud skrytého potenciálu lásky. My, lidské bytosti, ani netušíme, jakou energii a potenciál láska má. Věčně naříkáme, že nám chybí síla a přitom jsme silou tvoření. Vše, především však my sami, jsme tvořeni láskou. Již věky nás učí různá náboženství, že se máme zbavit ega a máme se obrátit do sebe a hledat v sobě Boha. A co je Bůh? Je jiným vyjádřením slova láska. Bůh Otec-Matka je láska a my jsme jich děti. Láska nikde nekončí ani nezačíná. Láska je věčná. Tedy síla lásky je věčná. Nevyčerpatelná. Láska prostě je.
Koníček obíhá oválné jezero. Ležatý ovál je polovina znaku nekonečna. Uprostřed oválu jsem viděla křišťálově čistou vodu. Voda je přítomna všude ve vesmíru. Je úžasným nosičem informací. Báječné nosné médium. Všude ve vesmíru je stejná, jen je poplatná dimenzi, ve které se nachází. Ovál naší sféry jsem již oběhla, proto se koníček ke mně vrátil. Dobře jsem naslouchala intuici, že jsem chtěla na něj nastoupit. Protože do další sféry stvoření jsem již chtěla jet s ním.To však ještě skutečně není možné, ještě mi chybí (a vlastně nám všem) další kus cesty. Musíme na sobě ještě hodně pracovat.
Žena v bílém s bílými vlasy. Už jsem se s ní ve svých snech setkala. Pochází z páté sféry stvoření. Veškerenstvo bylo tak milostivé, že mi ji poslalo, abychom společně pracovaly na svém dalším duchovním vzestupu. Ano. Jsem to já. Je to má část multidimenzionální, v tomto případě multisférické bytosti tam.
Kdysi jsem měla vidění, jak na konci své cesty kráčím v ústrety sama sobě. Od té doby jsem učinila poznání, že vždy při přechodu na další dimenzionální úrovni splývám energeticky sama se sebou. Vždy mi pomáhá – je mým průvodcem – má multidimenzionální součást tam překonat mezi námi energetický – vibrační – rozdíl. Víme, že základní jednotkou energie je informace. Čili učení, učení, učení.
Teď však, jakoby ke mně „sestoupila“ část mé multidimenzionální bytosti hodně vzdálená vibrační úrovni tady a teď a to jistě má nějaký další význam.
Nyní mi má intuice připomíná, že se chystá skutečný duchovní kvantový skok. Bude to skutečně největší jízda, jakou Veškerenstvo ještě nezažilo. A nám je dopřáno té cti účastni se.
Muž ve stříbrném, který stojí vedle mne, má v očích nekonečnou lásku a porozumění. Na jeho levém rameni je vyobrazeno moře, delfín a orel. Neznám totemová zvířata. Určitě to něco znamená. Já jen vím, že my dva patříme k sobě. Jsme si vzájemně doplňkem ve své božské přirozenosti. A také vím, že v páté sféře je umístěna 18. hvězdná brána, skrze kterou budou procházet skuteční duchovní partneři a za ní již splynou v jednu bytost, v jednoho duála. Je na každém z nás, aby si toho svého partnera, svůj boží doplněk našel a připravil se na konečné splynutí. Pak nás čekají ještě další čtyři sféry, kde je bezpodmínečně nutné skutečné partnerské splynutí, nejenom těla, ale i duše.
Ano. Jdeme cestou moudrosti, síly a lásky. Je to cesta ke stále vyšší blaženosti. Jsou to nesmírně silné energie lásky a my se k nim teprve musíme dopracovat. A věřme, to, co nás k cíli dovede, bude zase jenom láska.
Až dosáhneme Otce-Matky, čeká nás skutečné nekonečno.
Povede nás potenciál lásky, pro nás nyní již ne skrytý.