Krkonošské kyselo? Patřilo k mnohým radostem mládí a kouzelného údobí pohádkových příběhů tisíce a jedné noci. Patřilo? Patří stále, generačně se ono kouzlo přenáší a pozvedá náladu v rodině k živosti, radosti a oživení vzájemné soudržnosti... vzpomínky celých generací a zkušeností vyplouvají do rozhovorů.
Vzpomínám, jak jsem o prázdninách v podkrkonoší (coby mrňavej špunt) častokrát "terorizoval" babičku po ránu otázkami:
"Bude zase dneska kyselo?".
-"Ne-e, došly houby, takže bude houby."
"Tak to já půjdu s dědou do lesa a přineseme. Dědóóó, půjdeme na houby? Babi uvaří kyselo." ... a děda se usmál, vzal hůlku, opřel se o ni a s obtížemi vstal. To už jsem byl zpět ze dřevníku s košíkem na houby v ruce. Děda vzal nožík a vykročili jsme... směr les, k objevování pokladů, kouzel a darů přírody.
Podobným způsobem mě po letech začaly "terorizovat" vlastní děti, když jsem jim dal prvně ochutnat z rozmanitosti chutí "babiččina" kysela.
...a jednoho dne, až se vyklubou na svět, začnou žadonit v hnízdech odrostlých dětí i vnoučata.
Kvasnicový základ s obsahem vitamínů "B" a hojivými oučinky na střeva, činí z kysela doslova pokrm k docílení dobré nálady a pohody.
Kdo tedy dosud nezná, co "Kyselo" vlastně je, tak tedy vězte, že:
Krokonošské kyselo není ani polévka, ani hlavní jídlo, spíše něco mezi tím. Především to však jest "pokrm". Zařazením patří mezi tzv. kvašené pokrmy (vzpomeňme na starodávný vžitý výraz - hodokvasy). Základem k přípravě krmě byl vždy chlebový kvásek (to v dobách, kdy se vlastní chléb pekl v chalupách). Dnes je pravý chlebový kvásek hůře k sehnání (dostupnost se liší podle kraje) a tak zde recepis, jak si vypomoci z dostupných surovin.
Chlebový kvásek, příprava:
Do kafáče, či jiné dížky dáme k večeru asi 1/4 litru vlažné vody, rozdrobíme 3 dkg kvasnic a rozkvrdláme 3 lžíce žitné mouky, přikryjeme a necháme do druhého dne v teple kvasinkama zapracovat (někdy přidávám drobet mléka a půl kávové lžičky cukru, ať si taky kvasinky osladí život k bujnosti). No, a pak už občas jen zkontrolujete, jak vše probíhá a případně spočítáte počet hlav, které druhý den budou přítomny u talířů a vynásobíte dvěma, aby bylo pro všechny porcí dost. Podle toho ještě před tím, než vylezete na kutě na peci k pantátovi (k panimámě), přidáte případně vodu a žitnou mouku.
Ráno, sotvaže obejdete statek, napojíte - podojíte "hovada", nasypete zobání a seberete od slépek vejce, tož potem postavíte velký hrnec s vodou na kamna a zatopíte. Připravíte brambory (ani moc, ano málo - šetřit nebo plýtvat podle toho, kolik se letos urodilo). Do hrnce nasypete levou rukou hrst sušených hub, zamícháte, a stejným způsobem přidáte hrst pravou rukou, opět zamícháte, řeknete formuli "abrakazdobra" a necháte zvolna vařit. Hospodář při návratu od stračeny, kterou mezitím vyvedl na pastvu, vám podá svazek mrkviček vytažených ze záhumenku, které následně očistíte a nahrubo pokrájíte do hrnce. Přidáte hrubě krájené brambory, přiměřené množství soli a kmínu. Poté už můžete zasednout ke stroji na výrobu peněz (tkalcovský stav), začít klidně tkát a přitom naslouchat klokotu z hrnce a pro vůně linoucí setnicí i tiše vzrušením štkát.
Když začnou brambory měknout, vmícháte kvásek a necháte dál zvolna vařit. Pak okem zkontrolujete barvu a nosíkem vůni díla. Dle úsudku a majetnosti můžete lehce osvěžit odstín i chuť kysela kysanou smetanou, či podmáslím a na závěr do toho rozklepnete několik čerstvých vajec a zvolna zamícháte tak, aby se z bílků a žloutků udělaly (sem tam) chuchvalce zářící bělostí a žlutí - k radosti z talíře na lžíci vynořené a ke kousání. Hrnec odstavíte na kraj kamen a necháte dílo stále teplem chutěmi dozrávat.
Opět můžete zasednou ku stavu svižně tkát a nějakou tu lidovou si zazpívat od srdénka a plic.
Až se dostatečně "vyhulákate" k ještě lepší náladě dnešního voňavého dne, tak jako závěrečnou tečku k procesu vaření zbývá drobně nakrájet cibuli (1., 2., až 3.) a osmahnout na másle do zlatava. Část dáte do hrnce a kyselo se tím rozvine vůněmi do prostoru okolí a zazvoní na nosy hladových strávníků. Zbytek osmahnuté cibulky pak přidáváte - coby zlatavé "očičko" - do talířů nadšených strávníků a jiných dharmožroutů.
Recepisy "pravého" podkrkonošského kysela se vždy lišily chalupou od chalupy, neb se prakticky do hrnce dávalo, co zrovna bylo po ruce a k mání. Někdy do hrnce spadl celer, jindy i kořen petržele, nebo jenom nacetlovaná nať. V další chalupě si přilepšili kyselo kysaným zelím, případně sólo vařenými vajíčky natvrdo a rozčtvrtkovanými do talířů... někdo zas raději smažená vajíčka a v další zase nakrájeným kedlubnem. U kolářů v hrnci do krvava obarvila kyselo červená řepa a myslí si, že díky blahobytí mají boršč. Prostě žádná křeč, kdo co má, to mu v hrnci plave.
Ke kyselu pak přikusujeme "domácí" chleba vydatně potřený ne-pročištěným odpadovým máslem, které zůstalo z výroby a čištění másla v máselnici, určeného pro vydatné zisky z prodeje na tržnici.
Tož dobrou chuť, trávení a včasné splasknutí vzniklých boulí za ušima. :-)
P.S. Přidám nakonec ještě jeden odkaz na zajímavý recepis, haby bylo jasno, že kyselo jest doopravdy pokrmem tisíce a jedné noci, kde lze vymyslet ledasco:
http://bucifousek.webgarden.cz/houby/kyselo.html
:-) ham, ham