Malá, skoro předvolební úvaha, kterou jsme dostali mailem od našeho čtenáře.
Ivan Hoffman
Politika jako zločin
Říct, že politika, ve smyslu spravování věcí veřejných, degeneruje, je banální.Říct, že politika, ve smyslu spravování věcí veřejných, degeneruje, je banální. Snad ale má smysl si položit otázku, zda v poslední době nezdegenerovala politika natolik, že už ji nelze zachránit.
Říct, že politika, ve smyslu spravování věcí veřejných, degeneruje, je banální. Každý to už ví. Snad ale má smysl si položit otázku, zda v poslední době nezdegenerovala politika natolik, že už ji nelze zachránit. To by totiž mělo několik podstatných důsledků. Předně by ztratilo smysl volit. Neslušností by bylo kandidovat. A hlavně, bylo by třeba za politiku najít alternativu… Pokud bych tedy měl odpovědět na otázku, zda ještě lze prostřednictvím politických struktur spravovat věci veřejné, odpověděl bych, že už to možné není. Bod, kdy ještě byla šance navrátit politice demokratický rozměr, jsme minuli. Bez ohledu na to, zda jsou si toho politici vědomi, jsou nám k nepotřebě. V lepším případě reprezentují už jen sami sebe, v tom horším ekonomickou mafii.
A nyní k těm důsledkům. Pokud v minulosti stála otázka, zda ve volbách upřednostnit nějakou vizi, zda volit menší zlo, anebo jestli se uchýlit k protestní volbě, kterou ztrestám podvodníky, jež jsem naivně volil minule, pak dnes klíčové dilema zní: mám účastí ve volbách na sebe vzít spoluvinu na praktikách, které nápadně připomínají organizovaný zločin? Posloužím demokracii tím, že přitakám některému z gangů, které jsou ostatně vzájemně propojeny, byť předstírají, že mezi sebou soupeří? Nepředstavuje účast u voleb pouhé alibi, že jsem se veřejně vyjádřil a tím pádem se už ode mne nemá další čtyři roky čekat nějaká společenská aktivita? Volit není občansky odpovědné. Není to už ani projev naivity. Dokonce ani důkaz hlouposti. Je to čirý alibismus čili špatnost.
Podobně je tomu s kandidaturou. Tvrzení některých kandidátů, že právě s ohledem na politickou bídu je třeba do politiky vstoupit, je směšné. Na výběr jsou totiž jenom dvě možnosti. Dělat sehrané partě, která je zde u moci, opoziční křoví, anebo se s nimi koaličně spolčit. Mluvit o dobrých úmyslech ztratilo smysl poté, co se každá z partají nějakým způsobem kompromitovala a co se nezávislí politici nakonec vždy k něčemu pokleslému přidali. Politik jistě může být užitečný v nějakých jednotlivostech, ale drobné zásluhy jsou pouze drobnou polehčující okolností. V zásadě platí výstižné „spolu chyceni, spolu pověšeni".
Zásadním problémem, kvůli kterému mimochodem budeme agonii politiky přihlížet i nadále a nejspíše až do nějakého hořkého konce, je ta alternativa. Jestliže má politika věčný sklon raději společnost manipulovat a ovládat, nežli jí sloužit a společné záležitosti občanů spravovat, je to dáno preferencí materiální agendy. A alternativou politiky coby bezohledného kšeftu je nepolitická politika, opřená o ideály. Z pozic nepolitické politiky se občas podaří demaskovat politiku politickou jako zločinné protispolečenské spiknutí. Pak ale nadejde okamžik, kdy si idealisté, kteří zametli s proradnými politiky, řeknou: „Kdo, když ne my, a kdy, když ne teď?" S předsevzetím rehabilitovat politiku vykročí po cestě, na které se rychle stávají stejně arogantními manipulátory, intrikány a kšeftaři, jaké před tím kritizovali.
Řešení není v lidech, kterými se v politice zamění jiní lidé, neboť elitářské prostředí nakonec intelektuálně anebo mravně devastuje kohokoli. Podstatné je, jak silnému proudu občanské společnosti politika čelí. Čím hlasitěji jsou politici okřikováni, když lžou, podvádějí a kradou, tím méně si ve své drzosti dovolují a tím jsou i škody, které páchají, menší. Což platí ve „velké" politice i v té komunální. V situaci, kdy jsme bezprostředně politikou ohroženi, je třeba říct jasně několik věcí: slušný člověk nevolí a nekandiduje! Je důležité, aby politici měli minimální mandát a aby bylo zcela zřetelné, že jsou to vesměs hulváti a vyžírkové. Odpovědný občan ať se podle svých individuálních možností a schopností angažuje proti jednotlivým špatnostem, které politika kryje, anebo přímo organizuje. A co to znamená konkrétně? Ten nejlepší způsob, jak čelit politické zvůli, je stále stejně prostý: žít v pravdě.
----------------------------
Jenom bych přidal - celá osobní i společná "realita" je neustále tkána našim vlastním vědomím, na co myslíme, to "materializujeme". Ačkoliv se to zdá šílené, je to tak - stačí si přečíst poslední poznatky kvantové fyziky. Naši předkové mnohdy věděli více, než současná "věda" (kmen Dogonů, např.). Svojí pozorností (=energie) posilujeme děje, takže pozornost věnovaná politice celý ten hambinec udržuje v pohybu.
- starejte se o "hlavní"
- nečiňte ostatním, co nechcete, aby oni činili vám....
a to stačí ke štěstí.