Ten kdo ukrývá své oči za tmavými brýlemi, ten kdo je klopí a bojí se podívat, je cizincem sám sobě a jeho zapomenutá duše je uvězněna pod nánosem nabyté přetvářky a nedůvěry. Vyhasly ti oči protože tvá mysl říká, že svět okolo nás, okolo tebe, je tak zlý a nepřístupný. Polykáš nové a nové vlny zpráv o ukrutnostech a bolestech tohoto světa a srdce se ti sevřelo bolestnými obavami. Život sám o sobě nemůže být jen zlo či dobro, život je neviditelná, mohutná a klokotající energie pohánějící naše smysly, city, tělesné procesy. Ano, jsme napjatí, protože život jež jednoho dne opustí vychladlé tělo přináší tak velké uvolnění, úlevu. Velmi často říkáme jak se ten obličej zesnulého změní, je uvolněný a krásný. Bloudí snad naše duše zmítaná těmi samými starostmi a nepřijímáním ve věčných hlubinách prostoru vyvržených ?
Tvá duše, ať popíšeme tento neznámý fenomén jakkoliv, je stržena do hlubin zapomnění právě tím co vidíš, po pravdě chceš vidět. A my si svůj svět utváříme, to jak jej vidíme, takový je. Říkáš-li zlý, jsi uvnitř plná zla, říkáš-li nepřátelský, podívej se i na své nepřátelství, říkáš-li nemilující, nemáš v sobě lásku, už ji neznáš.
Ano, je to tak že velmi mnoho lidí se potácí od milníku jedné naděje k naději druhé. Od jednoho snu k dalšímu snu, aby vždy nacházeli jen hlušinu svého očekávání a hledali viníka jež neexistuje. Ten kdo viní je viníkem, ten kdo odsuzuje je odsouzeným, ten kdo nemiluje je nemilovaným.
Ptáš se mně: „Kde jsem ztratila své sny“ ? Ty jsi je nikdy nemohla ztratit. Ale teď se hrozíš vlastních snů, protože nenaplněné sny těžce drásají naší mysl a stav prožitku dne. Pláčeš že nemůžeš najít přátel, ale koho hledáš ? Hledáš někoho kdo splní tvé přísné požadavky a bude ti sloužit ? Tak tomu není, neboť přátelství k nám přichází vždy samo, nepozváno, a jsi to ty, kdo se stane magnetem pro magnet vášně toho druhého. Jsi to ty, kdo má otevřenu náruč pro lásku jež třepotá svými křídly na louce společenství lidí. Jsi to ty, jenž ničeho nežádá a přesto je zván do náruče.
To čím často procházíme, těmi sny a přáními společenosti ve které žijeme, nejsou naše vlastní sny. Je to sen, tužba někoho kdo již možná dávno není mezi živými. Každou myšlenku, každou cestu někdy někdo formuloval a cizí cesty se spíše míjejí s cestou kterou máme kráčet.
A tak jsi jako malé dítě stále plnila cizí sny. Sny svých rodičů, učitelů, přátel, kněží i politiků. Každý rád vidí svůj vlastní sen rozprostřený v myšlenkách a činech těch druhých. Všichni svatí, stejně jako všichni diktátoři měli své sny a tužby. Člověk je člověkem a tyto tužby jsou vetkány do každého z nás.
Tak často slýchám o smyslu tohoto života ? Existuje skutečně jiný smysl než ten že ho máme žít tak abychom byli rádi, že jej žijeme ? Ptát se po smyslu něčeho tak velkolepého, nedosažitelného je tak zbytečné a naivní protože není v našich schopnostech rozpoznat život v jeho rozsáhlosti. Stále nás bude znovu a znovu překvapovat každý nový den, jiné osudy lidí, náš vlastní osud. Nelze určit universální smysl a ten kdo se o to pokusil ve formě doktríny je směšný. Život s námi přece nekomunikuje ve formě akademické debaty, život jen žijeme, nic jiného se s ním dělat nedá. Plujeme v řece událostí a v danou chvíli jsme tam kde jsme. Jinde být nemůžeme, ale můžeme uvidět seskupení energie které nás přiláká, nebo se ocitneme v kalném místě a můžeme odplout. Život je řeka, nikdo její tok nezastaví, ani největší z ryb ne.
Dívám se ti do očí a říkám ti, vyhasl tvůj oheň, ne oheň světa. To jen tvůj vnitřní žár zapálí plamenem tvou duši a ta vykvete v divukrásnou, nesmrtelnou růži. Jsou jiné ohně a čas od času někdo poskytne palivo lásky pro tvou hranici snů. Ale oheň musíš udržovat sama, ten druhý má oheň svůj a dva spojené ohně plápolají mohutným plamenem.
Sdílíš-li vášeň, požehnání a toleranci s člověkem druhým, s více lidmi, zažíváš mohutnější energii společného prolínání . Ovšem jistota sídlí jen v tobě protože se obrazy žití mění. Lidé odplouvají a připlouvají, lodě jsou poničené i skvostné, ale tvůj přístav zde zůstává navždy. Je-li tvůj přístav pohostinný, prosluněný a přátelský, ty lodě si vždy najdou cestu k tobě. Pokud ne, bude i tvé útočiště pusté a osamělé.