Všechno je otázkou úhlů pohledu

---

Mnoho lidí má mylnou představu o tom, jak se takové uzdravení na duchovní úrovni provádí. Věří, že by měli neustále „pozitivně myslet“ a že tím se jim podaří ubránit se negativním myšlenkám. Obávají se, že by jim jejich odmítavé myšlenky mohly uškodit. Možná, že se kdysi ve svém životě ocitli v krizi, v níž velmi záporně mysleli i vnímali. Teď, když se cítí lépe, chtějí se vyhnout všemu negativnímu ze strachu, aby znovu „nesklouzli“ do negativního pohledu na svět. Proto všechny takové myšlenky popírají nebo potlačují a soustředí se výhradně na ty pozitivní.

U některých lidí to po nějakou dobu celkem dobře funguje, přesto se jednou tyto popírané nebo potlačované myšlenky a pocity opět vynoří napovrch, ať už jakýmkoliv způsobem.

Mnoho lidí, kteří experimentují s pozitivním myšlením, se proto ke svému překvapení dožije toho, že i přes veškerou jejich snahu zbavit se negativního přístupu se záležitosti pouze zhoršují. Místo aby se osvobodili od negativních myšlenek a pocitů, zaplétají se do nich stále hlouběji.

Vytěsňování čehokoliv nikdy nemůže vést k uzdravení. Nejdříve si musíme uvědomit jedno:

Uzdravování ducha je prastará záležitost

Duchovní uzdravování byla vůbec první forma léčby. Povolání jako léčitel, kněz a učitel bývala kdysi totožná. Později se k této léčbě sice přírodovědci zachovali macešsky, ale v současné době dochází k významnému obratu, a to především zásluhou prací profesora Josefa Rhineho, který svými přísně vědeckými pokusy dokázal, že například představy jedné velmi vzdálené osoby mohou vést k podráždění v mozku příjemce, nebo v něm vyvolat určité informace.

To tedy znamená, že dnes je už i vědecky potvrzená existence duchovní léčby, telepatického přenášení léčivých poselství – i když skutečnosti je naprosto jedno, jestli je vědecky prokázaná, nebo není.

Znovu si tedy uvědomte, že léčit může jen duch. Každé uzdravení je vždycky jedině duchovní uzdravení. To ale neznamená pouze pozitivně myslet a přitom nedbat na přírodní zákonitosti. Je také třeba umět rozeznat skutečnost, která se skrývá za vnějším zdáním. Musíme rozpoznat (a vnímat!), že všechno je projevem energie.

Co je to vlastně energie? Co znamená energie zcela konkrétně? My všichni jsme tvůrci, ať už jsme si toho vědomi, nebo ne. Ať vědomě, nebo nevědomky si vytváříme všechny životní okolnosti, události, setkání, vztahy i věci, které nás obklopují. Dokážeme to jen proto, že všude je k dispozici jakýsi druh substance, které říkáme energie.

Tato energie je připravena projevit se v libovolné podobě, jakmile ji „tvůrce“ zformuje. Forma, kterou dáváme svým myšlenkám, ovlivňuje tuto substanci či podstatu a připustí, aby se „zviditelnila“. To znamená, že cokoliv, na co tvůrce s jistotou přesvědčení myslí, se nějakým způsobem musí projevit.

…Současná věda právě začíná objevovat, co duchovní učitelé věděli už po tisíciletí – že náš vesmír se ve skutečnosti vůbec neskládá z hmoty, nýbrž z energie. Hmota je zhuštěný duch. Také my jsme energie. Neobjevujeme se jen jako osobnosti. To je pouze zdání, vnější podoba, forma „ztělesnění“.

Na hlubší úrovni jsme energetické pole, jehož jednotlivé částice komunikují spolu s fotony, světelnými kvanty. Uvnitř našeho těla se rychlostí světla vymění každou vteřinu na milion poselství. Tak se mezi sebou dorozumívají tělesné buňky. A ten, kdo tato poselství řídí, je vědomí, naše JÁ JSEM. Když si necháváme dělat kineziologický test, vidíme, jak tělo bezprostředně reaguje na jakoukoliv změnu ve vědomí – přesně jako měřicí přístroj. 

Malý příklad: všechno, co vnímáme, má okamžitě vliv na naše tělo. Nikdo nemůže nereagovat. Přemýšlejme o tom! Všechno, co sledujete v televizi a probudí ve vás nějaké city, všechno, co čtete, každý rozhovor, který vedete, každá myšlenka, jež vás napadne – všechno má okamžitý účinek na vaše tělo. Teď si záměrně něco „vymalujeme“ jen černobíle: pokud je myšlenka záporná, stejně jako třeba dojem, obraz, film či rozhovor, může mít jen a jen negativní účinek. Což také má!

Uvědomte si ještě něco. Jestliže vás někdo „zasype“ svou podrážděností, což vám moc dobře neudělá, právě jste si nechtěně přivodili něco negativního. Mnozí věří, že zdvořilost nám zakazuje, abychom podobné „duchovní smetí“, takové „nezdravé“ rozhovory přerušili. Chtěl bych vám to objasnit ještě důkladněji.

Během našich setkání u zahradního plotu moje dlouholetá sousedka znovu a znovu lamentovala, jak špatná byla předchozí noc a že měla zavolat pohotovost ... a že si měla vzít jen jednu tabletku místo těch tří, které ani doteď ještě nezabraly ... A potom že by ... Určitě znáte podobné nářky!

Jednoho dne, když jsem si uvědomil jak „přezdvořile“ reaguji na takový naříkavý rozhovor (jako skoro každý), jsem ji okamžitě přerušil a zeptal se jí: „Proč mi to všechno vyprávíte?“ Paní to očividně zmátlo. Po chvíli odpověděla: „Můj bože, copak se člověk už ani nesmí pobavit?“ Má poctivá odpověď: „Samozřejmě, ale tohle mě vůbec nebaví.“ Sousedka se poté uraženě odvrátila a odkráčela do domu. Ale druhého dne byla zase u plotu, sotva mě zahlédla – a hned to všechno začalo znovu jako obvykle:

„Pane Tepperweine, ta minulá noc ... Ach tak, s vámi se přece o takových věcech nesmí mluvit.“   – ,,Ale ano,“ namítl jsem, „to můžete kdykoliv, ale pokuste se prosím trochu uvažovat o řešení. Ptejte se třeba: Co mám udělat? Co podniknout, aby se mi dařilo líp? Jak se vyléčím? A o tom si s vámi milerád promluvím!“ Ujišťuji vás, že dodnes jsme dobrými přáteli.

Jinak řečeno potřebujete jen získat odvahu a rozhodnout se, jaké duchovní trápení si připustíte, když ostatní lidé (nebo noviny, časopisy, televizor) duchovní „odpad“ tolik rozšiřují. Ohodnoťte si někdy televizní zprávy na kladné a záporné. Kladné najdete jen stěží. Pro sdělovací prostředky je atraktivnější, kde kdo koho zase zabil. A kdo bude kdy šířit kladné zprávy? Nezdá se, že by to někoho zajímalo.

Teď byste mohli namítnout: Ano, co ale potom dělám v tomhle světě, který se zaměřuje jen na to záporné? Nemůžu v něm přece chodit se zavřenýma očima. Zacpat si uši a nic nevidět, neslyšet, nečíst. To přece nejde! Ne, v tom máte jistě pravdu. Ale záleží na tom, jak s tím naložíte!…

Všechno je jen otázkou úhlu pohledu. Určitě znáte, jak se říká, že sklenice je napůl prázdná nebo napůl plná. Pesimista tvrdí, že je poloprázdná, a optimista říká, že je skoro plná, a oba mají pravdu. Je však možné oznámit i zcela neutrálně, bez hodnocení – Ve sklenici je ještě voda. Cokoliv tedy můžete sledovat neutrálně, s odstupem, a cokoliv můžete sledovat také pozitivně. Jen vy se rozhodujete, jak s událostmi naložíte.

Samozřejmě že ne vždycky můžete ovlivnit, co se ve vašem životě děje (jako například počasí). Ale jak s tím budete zacházet, to už je zcela na vás. Můžete se klidně zlobit, když prší, jenže to vás stojí jen spoustu energie a táhne vás to dolů. Anebo i deštivý den prožijete v dobré náladě, protože se na všechno díváte jako na pomoc pro svůj vývoj, a jak se říká, „i z kyselého citronu dokážete udělat sladkou limonádu“. Možná že máte někdy celý den radost jen kvůli tomu, že někdo jiný udělal chybu. Protože i z jeho chyby se můžete něčemu naučit. A váš svět je v naprostém pořádku…

S každou myšlenkou dáváme všudypřítomné energii určitý tvar a tím také měníme své „dílo.“ To znamená, že i samotnou svou existencí proměňujeme svět. Dokonce víc než usilovným „pozitivním myšlením“. K čemu to je, když někdo je po devadesát procent dne negativní, otrávený, mrzutý a jen na deset procent z celého dne se „sebere“ a začne „myslet pozitivně“. Léčit jednotlivé myšlenky je velice prospěšné, ale nestačí to. Teprve když je váš duch vyléčený, vyzařujete pozitivní životní postoj celým svým bytím.

 

Ukázka z knihy Kurta Tepperweina "Sebeléčba"

Vydalo nakladatelství NOXI