Také jsem chtěla reagovat na výroky pana Marka ohledně jeho nářků na ženské hormony.
Čím více se cítím být ženou, tím více si užívam cykličnosti svého těla a všeho, co k tomu patří. Je pro mne úžasné pozorovat, změny v mém těle i psychice. Jsem přeci žena, tak to příroda ve své genialitě zařídila, proč bych to měla měnit. V době předovulační jsem lehce flirtující, radostná, přítulná, více optimistická, mám touhu po milování, v době ovulace cítím jemné bolesti právě ovulujícího vaječníku, které mne vedou do nitra a prohloubení prožívání ženství, po ovulaci uz nejsem tak přítulná, příliš se mi nechce milovat, ale na druhou stranu mnohem víc prožívám přírodu, jsem energeticky vnímavější, mám ráda osamělé toulky přírodou, komunikuji s ní i s Ní, trochu jsem temnější, více ostrá, o něco málo méně optimistická a pocitově nezávislejší. V době menstruace velmi vnímám touhu zklidnit se, být sama se sebou a vnímat očistu ducha i těla, vede mne to dovnitř a pokud mne pobolívá břicho, je to jen proto, že se toto mé centrum hlásí o pozornost, a pokud mu jí dám, bolest pomine a stane se krásně niterným ženským prožíváním. Vlastně se cítím trochu zranitelnější a křehčí, ale zároveň silná vědomím, že v tomto cyklu je dokonalost ženy.
Z mých řádků vyplývá, jak moc si to užívám, cítím propojení s cykly přírody a Luny a vůbec nechápu, proč bych na tom měla něco měnit, třeba chtít nemít předmenstruční dobu, proč? Vždyť bez tmy není světlo, bez smrti život, bez zimy jaro a bez novoluní první čtvrť. Takhle jsme my ženy zařízené, stvořené, chcete-li. Jak může chtít potlačit hormonální systém ženy člověk, který o nich píše, který horuje pro přirozené porody, jež řídí hormony. Jen proto, že se mu nějaká část cyklu ženy nelíbí!!! S takovým mužem bych nikdy nemohla být, kterému by vadily mé proměny v cyklu. Je v tom tolik pozitivního. Muži jsou lineární, ano, tak to také má být. Ale ženy ne. Jak může chtít někdo po boku ženu a nerespektovat, že je ženou. Já také po svém partnerovi nechci, aby se vzdal své linearity. Jen mi stačí, že respektuje můj cyklus a spolu se mnou se raduje, kolik přináší změn a já se zase raduji, z jeho stability, o kterou se mohu opřít.
Učím na svých kurzech ženy právě takovému prožívání, protože vnímání sebe sama ve všech změnách cyklu, vede k hrdosti na to být ženou, většímu sebevědomí, úctě k sobě a zároveň k toleranci toho a pochopení toho, že muži to mají jinak. Já nechci, aby se muži(v tomto případě prý duchovní!!) vraceli do doby, kdy poměřovaly ženy, jen svým metrem. Ženy jsou jiné, ženy jsou cyklické a ženy jsou v tom krásné. Kdyby ženy nebyly cyklické stanou se z nich muži. Naštěstí je v mém okolí mnoho mužů, včetně mého partnera, kteří oceňují onu jinakost žen, jejich změny v průběhu cyklu, mají možná až posvátnou úctu před jejich ovulací a menstruací, protože mohou nést život. A cítím se s nimi velmi dobře a na oplátku i oni se mnou, prostě vzájemná úcta k naším jinakostem. Nedštěte síru proti ženským hormonům, bez nich byste tu nebyl pane Marku.