Hodně jsme cestovali. Už jsem uměla hrát šachy, kulečník i Mariáš. Blbě. Pak jsem si užila i společnosti žen. Je jednodušší být ženou mezi muži než ženou mezi ženami. Muži jsou přímočaří, spory řeší srozumitelně.... ženy jsou složité, citlivé až přecitlivělé, mají rády tajemství i tajemno...... Těší mě být ženou, hodně jsem se naučila.
Debaty které zde proběhly na téma ženy - muži jsem zastihla se zpožděním a tak bych se ráda vyjádřila tady, teď, a takhle :
Je to hezký si takhle na netu povídat o tom jak jsou chlapi všelijaký...... až děsný. A v mnoha případech zvedám ruku pro, ano, souhlasím.
Ale povídání skončilo a mně napadá, že je třeba taky s tím něco konkrétního udělat. A myslím, že seminář jednou za měsíc je málo, jestli se chci pohnout z místa musím pracovat denně a to i na sobě.
A tohle se mi během čtení diskusí honilo hlavou.
Myslím, že každý máme svojí cestu, každý si musí najít svojí cestu sám, není nám dovoleno vstupovat na něčí soukromé teritorium ani dobře míněnými radami. Jestli nás na naší cestě čeká bolest musíme jí projít a jestli nás někdo té bolesti chce uchránit, jen nás na naší cestě zdržuje. Jak těžké je tohle pravidlo dodržovat!
Všichni, tedy muži i ženy máme v sobě obojí, mužské i ženské energie, mužský i ženský princip.... Mohu být ženou zrovna tak energickou, průbojnou i empatickou jako může být muž třeba něžný barbar. Chce to se rozhodnout. Taky víme, že přitahujeme do svého okolí, i toho nejbližšího, jen to co sami vysíláme. Vrána k vráně sedá má neomezenou platnost. Tedy máme přesně takové přátele i partnera, které máme mít. Nelíbí se nám na někom z nich něco?
Je náš partner agresivní, necitlivý, kritický, náladový.....
Odráží to také nějaké moje vlastnosti? No, změnit můžeme jenom sebe. Už to přehání a my nemáme sílu se mu postavit? ale máme, vydolujme tu skrytou sílu ze svého nitra. Je tam, určitě. Věřme si.
Není jednoduché být něžnou i progresivní ženou zároveň, ale podívejme jak ohromný kus cesty jsme urazili, kde byly ženy před padesáti lety?
Být k sobě upřímní, otevření a přijmout ze sebe i to za co se stydíme, co tajíme před sebou i okolím, přijmout i ty naše vlastnosti všeobecně hodnocené jako negativní chce odvahu, ale jenom sebepoznáním je možné přiblížit se ke svému středu a tam uvnitř, hluboko v našem středu objevit božství, najít sebe.
Odměna z přiblížení se ke Zdroji, k lásce, Lásce, LÁSCE stojí za to. Žít pak bez pocitů závislosti na čemkoliv a komkoliv přináší úplně jinou a novou kvalitu bytí.
všechny srdečně pozdravuje