Pokud o úrovních víme, poté pochopíme proč nám komunikace s někým vázne, proč ho nemáme rádi, proč se mu vyhýbáme a na straně druhé, kteří lidé nás okamžitě nadchnou, rodí se láska na první pohled, přátelství na celý život.
Říká se že všechny cesty vedou do stejného cíle. Je tomu tak. Existují cesty po kterých jdou lidé, ale existují i lidé, kteří ještě ani nestačili vyjít. Protože motivace mohou být různé, můžeme toužit poznat to věčné a můžeme toužit hromadit to pomíjivé. To je záležitostí volby.
Jestliže se dostaneme do situací, kdy někoho rádi nemáme, on nemá rád nás, měli bychom to pochopit jako prostou skutečnost, se kterou nic v daném čase udělat nemůžeme. Prostě to tak je. Úrovně se mění, prolínají se a ten samý člověk nám může být mnohem bližší po nějakém čase. My se učíme nasazovat si masku slušného chování a tak si ani nepřiznáme tu přirozenou nechuť se s někým stýkat. Mnoho lidí se až křečovitě snaží zanechat dojem na každého a uvnitř jsou nasáklí jedem. Poctivost ke svému cítění a prostý projev vyjádření našeho skutečného pocitu přece neznamená, že tím druhým člověkem pohrdáme, nevážíme si ho, nepřejeme mu to dobré na jeho cestě, pokud už není naše. Je vzácné být upřímný a křišťálově čistý. Může se stát, že proti nám stojí skutečně obrovská masa lidí, kteří nám dávají najevo naši nevoli a my musíme projevit odvahu nezradit sama sebe. To se může stát v případě, že se střetneme se zájmově propojenou skupinou podobně smýšlejících lidí, například určité církve nebo i státního zřízení.
Člověk, který se neustále operativně přizpůsobuje vlivu a tlaku okolí ztrácí to nejcennější, sebe. Intuice se vytrácí a člověk sám sobě nerozumí. Rozumí tomu co má hrát, jak se chovat, co říkat a dělat, ale není to on, originální a svébytná lidská bytost. Nemusíme se líbit každému, prostě to nejde, protože máme odlišné vnímání, potřeby, názory, pravdy a zkušenosti. Naše setkávání, mnohdy řízené osudem, se poté samo vyfiltruje tak, že potkáváme lidi, které máme potkat. Hrajeme-li se sebou a se světem komedii či tragédii, budeme potkávat lidi, kteří nám nic nemohou dát a my nemůžeme nic dát jim. Pokud cítíte hodně velké nepřijetí okolí, věřte, že na světě chodí obrovská spousta lidí, které byste museli milovat. Jsou jako vy, jsou ve stejné třídě, ve stejné úrovni.
Jedním z nejcennějších darů, kterými se můžete obdarovat, je věřit tomu co jste, to jak chápete, cítíte a jednáte. Pokud je to autentické. S tím by měl každý začít, prozkoumat kde hrajeme, a přestat hrát a vidět se tak, jací jsme. Ať je to z našeho pohledu hezký nebo nehezký poznatek. Jen v této čistotě a jednoduchosti jste pánem nad svým životem i osudem. Život a osud nepůjde proti vám, spíše vás bude usměrňovat k tomu, co skutečně hledáte.
Lidé často žijí s někým kdo není v jejich úrovni. Proč k tomu dochází ? Protože pokud sami používáme masky, hrajeme něco co nejsme, přitáhneme také masku. A ty masky nedrží pevně a po čase padají dolů. Potom se zděšením zjišťujeme, že svého milého, milou vůbec nepoznáváme, že jsme přemýšleli formou masek a snů a z našeho miláčka se stává cizí člověk. Nemá cenu mu nic vyčítat, vyčítejme snad jen sobě, ale hlavně, dávejme si napříště pozor pokud tento vztah nechceme opakovat do nekonečna. Podobné přitahuje podobné, maska masku, autentický člověk autentického člověka. Zrcadlíme. Vesmír, Existence, se neustále vyrovnává a proto jsou k sobě jako houpačka v obrovském lunaparku přiřazovány podobné atrakce.
Poznal jsem lidi, kteří jsou mně velmi blízcí a přitom jsou tak opuštění. Mohu jim říkat že to tak není, je to prostá charakteristika této úrovně. Nakonec, v té úrovni jste vy a to stačí, každý další člověk je požehnáním. Úrovně nejsou stejně rozlehlé, někde je mnohem více lidí než třeba v té vaší. Pokud si vzpomenu na Ježíše, právě jeho popravili lidé kteří nebyli v jeho úrovni. Neexistuje v našich podmínkách universální, všemi akceptovaná úroveň. I tak skvělý člověk jakým je bezesporu Dalajláma má nespočet nepřátel v Číně i jinde. Tak to je.
Je hloupost se snažit přesvědčit, přitáhnout, milovat, inspirovat každého. Je to ztráta času a jakési sebestředné konání, které supluje osud a danou rovinu. Nedělejte to, protože lidé vaší úrovně si vás vyhledají sami. A i malé množství, jedinci vás dokonale naplní. Máte-li oponenty, nepřátele, pusťte je z hlavy. Oni jsou někdo naprosto jiný i když ve své hluboké podstatě jsme identičtí, stejní. Nezabředněte do jalových diskuzí kdo má a nemá pravdu. Hledejte svůj poklad tam kde se nachází, nehrabte se v pro vás neplodné hlušině. Máš mě rád, nemáš mě rád ? Obojí je v pořádku. Žijete s někým kdo je v jiné úrovni ? Odejděte, nebude to zřejmě fungovat pokud neuvidíte výrazné pokroky směrem ke sblížení. Nebo, pokud se vy sami snažíte proniknout do jiné úrovně, musíte opustit tu svoji. Srdce a intuice vás povede správným směrem, pokud se tak rozhodnete.
Pro mě samotného je rozdělení na státy, rodinu, zájmové společenství naprosto nepodstatné. I v mé rodině žijí lidé na jiné úrovni než je ta moje. To ovšem neznamená, že se těchto mně blízkých lidí zřeknu. Ale nebudu jim nutit svůj svět. Bylo by to zbytečné. Žij a nech žít. Jak prosté.