Přej a bude ti přáno

Autor: Lenka Pokorná Buštová <venice.music@seznam.cz>, Téma: Lenka Buštová nad dotazy čtenářů, Vydáno dne: 08. 03. 2009

Nastal čas, aby chamtivost nahradila vděčnost a sobecky pojaté slovíčko JÁ vyměnilo slovíčko MY. Poněvadž jedině tehdy bude moci být uzavřen kruh, který bude zabezpečovat trvalou Hojnost a zabezpečení v jakémkoliv ohledu.



Jedná se totiž o jednu věc. Je nutné si uvědomit, že ve skutečnosti tady neexistuje nikdo jiný, než my sami. Líbí se mi, jak o tom mluví Morfeus v prvním díle filmu Matrix. To, co vidíme, je pouze projekce naší mysli. Existuje zde jakýsi prostor, jakési „promítací plátno“, na něž promítáme obsah svojí mysli. Tudíž je skutečně pravda to, že za svůj způsob života si můžeme my sami, respektive způsob myšlení, kterým uvažujeme a nikdy nikdo jiný. Bude-li tedy naše mysl přeplněná myšlenkami na dluhy a nedostatek, slavnostně se na tuto naší vykonstruovanou realitu budeme dívat i vně. Zaplníme-li se ale myšlenkami na Hojnost a Dostatek, nebude nám nikdy nic chybět.

Bude ale třeba zabarvit myšlenky na peníze trošku nečím jiným, než nádechem výroku: “Hamty, hamty, hamty, ať mám víc než tamty.“ To už fungovat nebude, protože takovéhle myšlení nás přivedlo do současné celosvětové krize.

 

Budeme-li tedy přemýšlet způsobem již v Bibli  uvedeným: „Přej a bude Ti přáno, dej a bude Ti dáno“, uzavíráme tím vlastně okruh přání a dávání sami sobě. Neustále totiž vycházejme ze skutečnosti, že jsme tady sami, takže zase platí: „CO DÁŠ, TO DOSTANEŠ“, no a navíc v navýšené míře, neboť Vesmír vždy vše násobí.

 

Zamyslete se třeba nad třemi slovy: „JÁ SI PŘEJU“. Nepředstavují jen jakýsi požadavek, ale především formu vědomí vyjadřující: „JÁ PŘEJI SÁM SOBĚ“. Rozhlédněte se kolem sebe a podívejte se, kdo ve Vašem světe tomu druhému doopravdy přeje. Uvědomte si ale, že když budou mít Ti, u nichž jste zaměstnaní anebo zákazníci, kteří si kupují Vaše služby nebo zboží, dostatek peněz, budete se zákonitě mít dobře i Vy sami.

Budeme-li tedy umět přát sami sobě, budeme následně umět přát i ostatním, poněvadž nelze milovat druhé bez toho, že nejdříve začneme milovat sami sebe.

 Takže co z toho vyplývá? Začněme se mít rádi. Zkrátka si začněme přát a bude nám dopřáno.