Šamanismus a ztracený archaický svět

Autor: Ukázka z knihy <@>, Téma: Šamanismus, Zdroj: Pokrm bohů, Vydáno dne: 25. 04. 2009

Mircea Eliade vystižně definoval šamanismus jako "archaickou techniku extáze". Použití termínu "archaický" je zde velmi důležité, protože nás upozorňuje na roli, jakou šamanismus bude muset sehrát ve skutečné renesanci živoucích archaických forem bytí, života a chápání světa.


Šaman získává přístup do světa, jenž zůstává uzavřený těm, kdo žijí pouze v běžné realitě. V tomto jiném rozměru sídlí pomocné i zlovolné síly. Jeho zákony nejsou zákony tohoto světa, připomínají spíše pravidla, kterými se řídí mýty a sny. Šamanští léčitelé trvají na existenci inteligentního Jiného, a to kdesi v blízkém rozměru. Ekologii duše nebo netělesnou inteligenci však věda nemůže uznat a pracovat s nimi, aniž by popřela své vlastní předpoklady, zvláště pokud toto Jiné bylo vždy součástí pozemské přírody, přítomné, ale neviditelné, jakýsi globální spiklenec.

Díla Carlose Castanedy a jeho imitátorů vyústila v určitou módu "šamanského vědomí". Tato móda zapříčinila, že postava šamana se změnila z okrajové figury v kulturně antropologické literatuře ve vzor chování pro členy neoarchaické společnosti. Přestože je šamanismus mohutným zdrojem lidové obrazotvornosti, moderní věda nikdy nebrala vážně nadpřirozené fenomény, které šamanismus předpokládá, a to i v těch vzácných případech, kdy psychologové a antropologové byli pověřeni jeho analýzou. Toto odmítnutí vidět paranormální jevy vytvořilo jakousi intelektuální a kulturní žlutou skvrnu v našem nazírání světa. Vůbec si neuvědomujeme existenci magického světa šamana, jenž je daleko zvláštnější, než si umíme představit.

Představte si šamana, který požívá rostliny, aby komunikoval se světem nelidských inteligencí. Připomíná nám to titulky bulvárních plátků. Ačkoliv nás antropologové neustále o takových věcech informují, nikdo nehne ani brvou, protože máme tendenci myslet si, že šaman své zážitky při intoxikaci interpretuje jako komunikaci s duchy nebo předky. My bychom asi takový zážitek interpretovali jiným způsobem, a proto si nic neděláme z toho, že nějaký chudý a nevzdělaný campesino si myslí, že mluvil s andělem. Tento xenofobní přístup představuje vlastně zajímavou metodu zkoumání, protože říká: "Ukaž mi techniku své extáze, a já posoudím její účinnost." To jsem přesně udělal. Tady je dokumentace teorií a názorů, které zastávám.

Zpočátku mě šokovalo vše, co jsem viděl: svět šamanismu, spojenců, změn podob a kouzelných útoků je o mnoho realističtější než nějaké konstrukce naší vědy. Duchy předků a jejich stíny totiž můžeme vidět a cítit, můžeme je poznávat ve světě výjimečné reality.
Zaměříme-li svou pozornost na fenomén rostlinných halucinogenů, které používají šamani, očekává nás něco záhadného, nepředvídaného a bezmála nepředstavitelného. Lidé mimo naší západní kulturu, ti, kteří žijí ještě ve snovém čase analfabetismu, udržují plamen obrovského mystéria při životě. Uznání této skutečnosti a poučení se od nich vyžaduje značnou dávku pokory, ale to také je součástí renesance archaického způsobu života.

Tím nechci tvrdit, že bychom měli stát s otevřenými ústy před úspěchy "primitivů". To bychom ostatně jenom prezentovali jinou verzi "vznešeného divocha Cha-Cha". Každý, kdo kdy pracoval na tomto poli, si je vědom rozporů mezi naší představou o tom, jak by "opravdoví obyvatelé deštných pralesů" měli žít, a jejich skutečným každodenním kmenovým životem. Nikdo však ještě neporozuměl tajemné inteligenci světa rostlin nebo důsledkům tvrzení, že příroda komunikuje chemickou řečí, která je sice nevědomá, ale velice hluboká. Zatím jsme nepřišli na kloub tomu, jak halucinogeny transformují zprávy našeho nevědomí do obrazů ve vědomé mysli. Lidé archaických kultur vybrušovali své intuitivní schopnosti i smysly používáním různých rostlin, které měli po ruce. Měli málo času na filosofii. I důsledky šamanského objevu inteligence přírody čekají dosud m své plné ohodnocení.

Šamanismus mezitím tiše a mimo historii pokročil ve svém dialogu s tímto neviditelným světem. Šamanský odkaz může sloužit jako spolehlivá síla, zaměřující naši pozornost na kolektivní osud biosféry. Šamani věří, že lidstvo tady není bez spojenců. Jsou tu síly, které nám pomáhají v úsilí o zrození lidstva jako inteligentního druhu. Jsou však tiché a stydlivé, neskrývají se v korábech mimozemšťanů odněkud z hlubin kosmu, nýbrž jsou tady blízko, v samotné přírodě, u vodopádů, m loukách a pastvinách, na které nyní zabloudíme už jen zřítkakdy.

Proč náš lidský druh tak fascinují změněné stavy vědomí? Jak tyto stavy ovlivňují naše uvažování, naši estetiku i duchovní aspirace? Co ztrácíme kriminalizací jedinců, kteří chtějí užívat chemické látky k prožitku transcendentních a posvátných stavů otevřené mysli?
Doufám, že si odpovíme na tyto otázky upřímně. Pak snad i zpochybníme současné převažující názory, které odpírají přírodě duchovní rozměr a nazírají na ni jen jako na nějaký "zdroj", o nějž je nutno válčit a který je třeba drancovat. Informovaná diskuse o těchto problémech však jistě nebude pohodlná lidem posedlým kontrolou druhých, přihlouplým náboženským fundamentalistům a fašistům všeho druhu.

Otázka, jaký má naše společnost 20. století vztah k psychoaktivním rostlinám, otvírá následující otázku: Jak nás během doby formovaly ony neustále se měnící vztahy, které jsme během svého plahočení se bludištěm dějin utvářeli a rušili s různými členy rostlinného světa? Touto otázkou se budeme podrobněji zabývat v následujících kapitolách. Pramýtus naší západní kultury se otvírá v rajské zahradě pozřením ovoce ze Stromu poznání. Pokud se nepoučíme z minulosti, tento příběh může skončit celkovou otravou a devastací planety. Její lesy pak zůstanou pouhou vzpomínkou, biologická rovnováha bude otřesena a z našeho rodového dědictví zbude jen pustina zarostlá plevelem. Zřejmě jsme dříve, v minulých pokusech o pochopení svého původu a místa v přírodě, něco přehlédli. Jsme však dnes vůbec schopni ohlédnout se zpět do historie a pochopit zcela novým způsobem nejen svou minulost, ale i budoucnost? A naopak, budeme-li schopni oživit ztracený prožitek přírody coby živoucího mystéria, pak si můžeme být opravdu jisti i novými perspektivami kulturního dobrodružství, které se před námi otvírají. Dnes máme konečně příležitost oprostit se od temného historického nihilismu, jenž charakterizuje naši hluboce patriarchální a na dominanci založenou kulturu. Měli bychom tedy obnovit archaické chápání svého takřka symbiotického vztahu k psychoaktivním rostlinám jako zdroji poznání a harmonie, které k nám do lidského světa plynou z rostlinné říše. Tajemství našeho vědomí a schopnosti sebereflexe je nějakým způsobem spojeno s tímto komunikačním kanálem mezi neviditelným vědomím a lidmi. O tomto vědomí šamani tvrdí, že je duchem živoucího světa přírody. Zkoumání tohoto mystéria bylo pro šamany a šamanské kultury vždy důvěryhodnou alternativou života v izolované materiální kultuře. My, obyvatelé industriální demokratické společnosti, si můžeme vybrat: Bud prozkoumat tyto neznámé dimenze nyní, nebo počkat, až neustále se zrychlující destrukce života na planetě postoupí natolik, že jakýkoliv další výzkum pak bude zbytečný.

Terence McKenna, Pokrm bohů: hledání pravého stromu poznání, DharmaGaia , Praha 1999