A on pravil:
Měli byste žít z vůně země a jako mnohé rostliny být vyživováni světlem.
Dokud však musíte zabíjet, abyste měli co jíst, a brát mládátům mateřské mléko, abyste uhasili žízeň, pak z toho učiňte obřad uctívání.
A nechť je váš stůl oltářem, na němž jsou čisté a nevinné dary lesa a plání obětovány za to, co je v člověku ještě čistší a nevinnější.
Když zabíjíte zvíře, promluvte k němu ve svém srdci takto,
"Stejnou silou, jaká zabíjí tebe, jsem zabíjen i já; a také já budu pozřen.
Neboť zákon, jenž mi svěřuje tebe do mých rukou, svěří i mě do rukou mocnějších.
Tvá krev a má krev není ničím jiným než mízou vyživující nebeské stromy."
A když drtíte jablko svými zuby, promluvte k němu ve svém srdci takto,
"Tvá jádra budou žít v mém těle
a květy tvého zítřka vykvetou v mém srdci
a tvá vůně se stane mým dechem
a společně se budeme radovat ve všech obdobích roku."
A na podzim, když sesbíráte hrozny ze svých vinic pro vinný lis, promluvte k nim ve svém srdci takto,
"I já jsem vinicí a mé plody budou sesbírány pro vinný lis,
a jako nové víno budu uchován v nádobách věčnosti."
A v zimě, když budete víno stáčet, nechť ve vašem srdci zazní píseň pro každý plný pohár;
a v té písni ať zazní vzpomínka na podzimní dny a na vinici a na vinný lis.