Vysokonapěťové dálkové rozvody jsou mimořádně citlivé na narušené geomagnetické pole. Opravdu silná sluneční bouře by nám přinesla nejen krásnou polární záři, viditelnou u v našich zeměpisných šířkách, ale také velmi závažné problémy s elektrickou sítí. Plasmatická bouře indukuje v dálkových vedeních velmi vysoké proudy, na které absolutně nejsou stavěné. Přímo ohrožené roztavením by byly také velké transformátory. Při opravdu silné sluneční bouři by nebyla postižena jen malá oblast, jako třeba v březnu 1989 kanadská provincie Quebec.
Jak by mohl takový katastrofický scénář vypadat? Vypadávají veškeré komunikace. Pár hodin po kolapsu elektrické sítě nastávají vážné problémy, v domácnostech se začínají kazit potraviny v chladničkách a mrazácích, přestává fungovat vytápění. Kdo z vás má doma ústřední vytápění na tuhá paliva bez oběhového čerpadla, je na tom o poznání lépe. Ale problémy pokračují - neteče voda, protože nefungují čerpadla. Nejde ani plyn. Vlaky a veškerá hromadná doprava se postupně zastavila, problémy jsou se zásobováním. V obchodech i mrazírnách se začíná kazit zboží. Benzínové čerpací stanice jsou mimo provoz. Po pár hodinách se zastavuje prakticky veškerá výroba. Nemocnicím přestávají fungovat náhradní zdroje elektřiny. Chybí léky. Hromadí se odpady, začínají epidemie...
Po týdnu by mohlo být instalováno pár náhradních transformátorů a obnoveny některé rozvody, ale většina "civilizovaného" území je stále bez proudu. Ale jak dlouho by po takovém kolapsu trvalo obnovení do současného stavu, to si ani netroufám odhadovat. Spíš si myslím, že by to opravdu znamenalo "konec světa, jak jsme jej doposud znali". A nepotřebovali bychom k tomu ani Nemesis, ani mimozemšťany, ani NWO. Teorie spiknutí? Stačila by jen naše jednostranná orientace na techniku a sluneční bouře, která už v minulosti nastala vícekrát.
K zamyšlení mne inspiroval článek na newscientic.com, který doporučuji k přečtení.