Zrcadlení

Autor: Jari <@>, Téma: Duchovno, Vydáno dne: 09. 07. 2009

Mám takový pocit, že neustále od svého života něco chceme. Že očekáváme vše sladké a božské zvenčí. A tak se stává, že nic stále nepřichází a my prohlašujeme, nebo si to myslíme, že život je zlý. Nebo dobrý.


Bylo by namáhavé a vlastně nemožné chtít po životu aby se choval podle našich přání. Těch přání je totiž obrovské množství, každý ho má. Poté jsme nespokojení, nespokojení že nemáme to co chceme, že se ten a ten nechová podle našich představ, že nám tohle nevyšlo, že máme smůlu a že jsme vlastně úplně zbyteční. Nejsme zbyteční, nikdo se zbytečně nenarodí. Tak to je. V tom nejhlubším smyslu naše narození a smrt nic neznamená. Je to jen určité přeskupení energie zastřešné nekonečnou duší. Několik substancí se sloučí do jediného celku a po smrti se vrací tam, odkud původně přišly. Tělo do země, duše do neviditelného oceánu energie. Když se smějeme, smějeme se zevnitř a nikoho k tomu nepotřebujeme. Smát se dokážeme jen tak, pro smích samotný. Když pláčeme, běžíme k těm druhým. Minimálně ke svému přemýšlení nad důvody smutku. Smích důvody nepotřebuje, smutek ano. Smutek je více izolovanější a pochopitelnější, výraznější.

Život je cesta, ale tu cestu ve skutečnosti nikdo neřídí ani ji nevytvořil. Tu si každý člověk vytváří sám. A události jsou možnými ukazateli. Proč možnými ? Protože je občas lidé nevidí a láteří obecně nad nespravedlností osudu který se jim udál. Přestavte si třídu a učitele. Učitel se pečlivě snaží své žáky naučit dané látce. A jeden z nich, takový snílek, vůbec neposlouchá. A tak učitel mluví hlasitěji a naléhavěji, potom začne i křičet a nic. Tak přistoupí k onomu snícímu studentovi a zatřese s ním, potom mu dá pohlavek. Student se probudí a buď začne brečet a stěžovat si na toho hrozného kantora, nebo si uvědomí že je ve škole a učitele pochopí. Tak je to s námi, osud nás učí. Pokud neposloucháme, jeho učební praktiky se projevují v hrubším upozornění a to jsou ty těžkosti osudu. Moudrý člověk rozpozná, že vlastně tak trochu spal, nebo svůj život neprožíval dokonale a že to, co do nynější doby dělal, pro něho příliš nefunguje. Tak se dostane na rozcestí své cesty a pouhým vlastním sebepozorováním najde mnohem funkčnější a lepší cestu pro svůj další vývoj. Spíše pro své další probuzení a procitnutí.

Je dobré se ptát, z čeho mám strach, co mě netěší, jak jsem manipulovaný sebou i okolím, jak by můj život neměl vypadat ?

Proto, když se potkám s někým kdo je nešťastný a on mně nedokáže říct co si z toho vzal, moc se mu nevěnuji. Hodně lidí se touží jen svěřit, nechat se politovat, ale se svým dosavadním životem nechtějí dělat vůbec nic. Z mnoha ( rozumných a pochopitelných ) důvodů.

Říkám ano, projev své emoce, něco rozbij, poplakej si ale nech si energii na to abys viděl co ti velký učitel říká. Protože šťastné lidi nikdo učit nemusí, ty nešťastné ano. Možná by bylo lepší, kdyby nás učitel nechal na pokoji. Ale jeho motivace se rozprostírá mnohem dál než jsou hranice našich současných životů. Máme v sobě objevit přítomnost božích energií, to je vysvobození.

Lidé už dávno vypozorovali vliv tohoto učení v nauce o karmě. Karma není nic jiného, než příležitost k uvědomění toho nesprávného i správného v historii naší duše. Takže musíme své činy dotáhnout do konce, jestliže jsme v jednom životě byli ubližujícím, v příštím bychom měli poznat i pocity oběti. Není to proto abychom si to museli uvědomit jen v tomto životě, je to nekonečné učení naší duše. A karma není stoprocentně podmíněná svým dokonáním, my sami se můžeme natolik změnit, že už není koho a čemu učit.

Faktem je, že lidé, kteří se dostanou do vyšších tříd jsou adepty na zrychlené učení a jejich život bude ze strany osudu podroben i těžším zkouškám. Je to ta hustá tekutina na dně karmické nádoby, moc ji tam již není, ale to co tam je stojí za to. Někdy osud naprosto rozmetá všechno cenné, na čem jste svůj dosavadní život stavěli a bude vás dramatickým způsobem tlačit do jiného uspořádání, do jiných činností, do jiného živobytí, k jiným lidem. V těchto těžkých chvílích nesmírně pomáhá důvěra, že je to s námi myšleno dobře a že učitel má neomezený přehled a prostředky. Proto Ježíš tak zdůrazňoval víru v tohoto učitele, neboli víru obecnou.

Tato víra ovšem není pro každého, i když je to poměrně velmi jednoduché. Dělej si s mým životem co chceš Pane, přijmu vše. I člověk, který má víru podléhá školícímu procesu a pokud se neučí, ráj ho bezpečně mine. Musí začít v příštím životě znovu. Nazáleží na tom jak se chováme navenek, ale jak se měníme uvnitř. Z každé situace máme vyjít pozměněni, z každé situace má vyjít hluboké vnitřní pochopení které k té změně vede. To jestli je člověk věřící či nevěřící na celém procesu nic nemění. Dá se jen říct, že věřící lidé by mohli mít větší vnímavost a důvěru k ukazatelům cesty. Zatímco lidé nevěřící tlačí události silou vůle a energie.

Takže moudré je přijmout to co se stalo, s tím nic v daném okamžiku neuděláme. Moudré je si zachovat chladnou hlavu a prozkoumat křižovatku před sebou, abychom se opět nevydali na tu samou cestu která není pro nás vhodná. A nemoudré je s tím nedělat nic. Projít křižovatku bez povšimnutí a konat stejné věci jako před tím. Další rozcestí určitě přijde a prožitky mohou být mnohem krušnější než před tím.

Zajisté si mnozí všimli, že staří lidé umírají protože nechtějí dál žít. V podstatě to znamená, nechtějí se dál učit. Osud je milosrdný a pokud se nám naše třída už nelíbí, dá nám prázdniny ve formě odejmutí naší fyzické schrány a ustarané mysli. Také se určitě stává, že se lidé už nemají co učit, poznají to a odcházejí. I ve formě sebevraždy. Je celkem snadné rozpoznat, kdo utíká a kdo odchází, neboli ukončuje svou třídu se skvělým prospěchem. Poté nezáleží jakou to provedl formou, zda zemřel přirozenou smrtí či spáchal sebevraždu.

Lidé kteří utíkají právě formou sebevraždy se setkají s touto sebevraždou příště, kdy jim někdo drahý tímto způsobem odejde. Existuje tu dokonalý zrcadlový efekt. Pokud jste obětí zločinu, poté si můžete být jistí, že jste byl zločincem. Nikdo vás netrestá, jen je ukázáno osudové karmické zrcadlo. Takže způsob reakce může být dvojí. Buď propadnete depresi, zlosti a pocitu nespravedlnosti a tento způsob ?komunikace? si zopakujete, nebo prostým vstřebáním, odpuštěním a pochopením tento skutek ukončíte. To se děje ve vesmíru neustále, výkyvy se vyrovnávají opačnými výkyvy do rovnováhy. Pokud zotročujeme zemi, přírodní bohatství, za nějaký čas bude země zotročovat lidstvo. Což se děje. Je na tom něco nespravedlivého ? Není, je to prosté zrcadlení.

Takže, pokud se budete chovat celý život hezky, mile a vstřícně, ještě to neznamená, že si neprožijete své zrcadlení. Ale je velká šance, že vaše změna bude tak zřejmá a dokonaná, že hodně karmických dluhů bude vymazáno. Pokud ovšem děláte něco, co vás nečiní šťastnými a naplněnými, stále budete vystaveni tlaku osudu abyste svou cestu našli a tím dospěli ke své nirváně. Nic co se ve vašem osudu děje není svévolné, vše má hlubokou logiku a moudrost.