A on odpověděl:
Kde budete hledat krásu a jak ji naleznete, nebude-li ona sama vaší cestou a vaším vůdcem?
A jak o ní budete mluvit, jestliže ona sama nebude utkávat předivo vaší řeči?
Ti, kdo jsou zoufalí a zranění, říkají, "Krása je laskavá a jemná.
Jako mladá matka plaše skrývající svou vlastní slávu, kráčí mezi námi."
A ti, kteří cítí vášeň, říkají, "Ne, krása je velmi mocná a strašlivá.
Jako bouře otřásá zemí pod našima nohama a nebem nad naší hlavou."
Ti, co jsou unaveni a vyčerpáni, říkají, "Krása je stvořena z něžného šepotu. Promlouvá v naší duši.
Její hlas proniká do našeho ticha jako mdlé světlo zachvívající se obavami ze stínů."
Ale ti, co cítí neklid, říkají, "Slyšeli jsme ji hlasitě volat uprostřed hor,
A v jejích výkřicích se ozýval dupot kopyt a údery křídel a řev lvů."
V noci ti, kteří střeží město, říkají, "Krása se objevuje za úsvitu na východě."
A v době polední poutníci a ti, kteří těžce pracují, říkají "Viděli jsme, jak zachází za obzor země z oken západu slunce."
V zimě říkají ti, kteří se brodí sněhem, "Objeví se s jarem a vyhoupne se na vrcholky hor."
A v letním žáru ti, kteří žnou klasy, říkají, "Viděli jsme ji tančit s podzimním listím a zahlédli jsme vločky sněhu v jejích vlasech."
Tohle vše jste říkali o kráse,
přesto ve skutečnosti nemluvíte o ní, ale jen o svých neuspokojených potřebách.
A krása není potřebou, ale vzrušením a extází.
Nejsou to žíznící ústa, ani natažená prázdná dlaň.
Ale je to planoucí srdce a okouzlená duše.
Není to obraz, jaký byste mohli spatřit, ani píseň, kterou můžete slyšet,
ale je to představa, kterou vidíte se zavřenýma očima, a píseň, jíž je možno slyšet jen když si zacpete uši.
Není to míza prýštící z vrásčité kůry, ani křídlo připoutané k pařátu,
ale je to zahrada, jež je stále v květu, a hejno andělů, kteří jsou stále v letu.
Lidé z Orfalesu, krása je život, když život odhalí svou svatou tvář.
Ale vy jste život a vy jste závoj.
Krása je věčnost hledící na sebe v zrcadle.
Ale vy jste věčnost a vy jste zrcadlo.