Ve vyspělých zemích je možnost naočkovat se a většinou dokonce bezplatně nechat chránit sebe a svoje děti před většinou dříve rozšířených infekčních nemocí. Vědci neustále ve svých laboratořích pracují na dalších vakcínách proti zákeřným virům a bakteriím, které nás všude obklopují.
Vždyť stačí přece tak málo, sáhnout v tramvaji na madlo držáku a hned budete ohroženi virem žloutenky typu A. Někdo neznámý se skloní nad kočárkem vašeho dítěte a to může dostat v dnešní době opět se rozšířující tuberkulózu. Špičkoví odborníci se snaží vyvinout nová očkování, která by eliminovala vznik rakoviny. A pokud se každým rokem necháme očkovat proti chřipce, měli bychom být přece už stále jen zdraví, silní, šťastní a veselí.
Když se však podívám kolem sebe, zdá se mi, že někde musí být chybička. Moji známí se při setkání baví o svých nemocech, jsou přepracovaní a unavení. Jejich malé děti bývají třeba čtyřikrát i více do roka nemocní, neustále pokašlávají a berou jedna antibiotika za druhým. Mají tu nejlepší lékařskou péči, kvalitní stravu, dostatek vitamínů, jejich matky o ně pečují mnohem více a mnohem delší dobu než tomu bylo před 20-ti lety.
Tak co vlastně ještě potřebujeme, aby jsme byli opravdu zdraví? Ještě kvalitnější stravu? Ještě více vitamínu? Ještě delší a úzkostlivější péči maminek? Tohle všechno však generace vyrůstající před 20-ti nebo 50-ti lety neměla a přesto byl kašel nebo rýma jen sezónní záležitostí a alergie a astma se vyskytovaly naprosto výjimečně.
Potřebujeme tedy ještě nějaké nové vakcíny, které by nás ochránily? Anebo je to všechno úplně jinak? Jsou bakterie a viry skutečnou příčinou naších nemocí? A až je všechny pozabíjíme, až budeme vůči nim imunní, můžeme se pak těšit konečně na zdravý a plnohodnotný život?
Pro poučení bychom si měli odskočit do biologie. Bakterie a viry našli své místo na tomto světě v evolučním vývoji daleko dříve než lidé. Můžeme je najít v hlubokých geologických vrstvách i ve vzorcích z komet. To, že tu byli dávno před námi a umožnili další rozvoj života na zemi, přece naznačuje, že jejich jediným cílem nebude vyhlazení lidstva. Většina z nich žije v symbióze s přírodou, rostlinami a živými organismy. Několik milionů jich vědci odhalili i v našich tělech, kde nám pomáhají např. k lepšímu trávení nebo k ochraně našich sliznic. K nemoci dochází pouze při narušení jejich vhodného poměru, který je způsoben např. překyselením organismu nevhodnou stravou nebo podáváním antibiotik.
Neměli bychom se tedy snažit žít v míru a symbióze? Můžeme si vzít poučení z přírody a našich dřívějších chyb. Tam, kde člověk svým zásahem narušil přirozenou rovnováhu nebo vyhubil některé živočichy, se projevily negativní dopady v celém biotopu. Na místě zaniklých rostlin nebo vyhubených zvířat se rozšířily jiné druhy, pro původní prostředí často škodlivé až agresivní. Ty mnohdy původní krajinu značně zdevastovaly a někde i zcela změnily její ráz. Tak tomu bylo například při přemnožení králíků v Austrálii nebo při masívním spásání stepí užitkovými zvířaty v Africe, což vedlo ke zvětšení pouští.
Podobně je tomu i v našich tělech a prostředí kolem nás. Pokud se nám podaří vymýtit jeden druh patogenů, na jeho místo se dostává další, často více agresivní a nebezpečnější pro naše zdraví. Po zavedení očkování proti hemofylu, který ještě před 10 -ti lety způsoboval u dětí laryngitídu, se na jeho místo dostal mnohem nebezpečnější meningokok. Nyní už můžeme nechat i malé děti očkovat také proti tomuto viru. Kdo pak nastoupí na jeho místo?? A aby to nebylo tak jednoduché, viry a bakterie neustále mutují, stávají se odolné proti lékům a vracejí se pak po dlouhých letech ve vlnách, kdy už je nikdo nečeká a není na ně připravený, kdy jsou očkování proti nim už dávno neúčinná.
Nejdeme tedy do slepé uličky? I laikovi musí být za chvíli jasné, že není možné každého člověka proočkovat proti všem bakteriím, virům i jejich mutacím, protože je to ve skutečnosti boj proti větrným mlýnům. Navíc každé další očkování je pro člověka velkou zátěží na jeho imunitní systém. I značné procento dospělých mívá například po očkování proti běžné chřipce velké zdravotní problémy, ze kterých se vzpamatovává řadu měsíců. Jsou lidé, kteří po očkování proti klíšťové encefalitidě dostanou zánět mozku s velmi vážnými následky.
U dětí, které ještě nemají vybudovanou imunitu jako dospělí, již od porodnice následuje prakticky jedno očkování za druhým. Možná pak nedostanou spalničky nebo příušnice, ale lékařské statistiky registrují vysoký nárůst autoimunitních onemocnění včetně astmatu a diabetu prvního stupně. Také výskyt rakoviny v dětském věku je v posledních letech přímo alarmující. Již ve třech dnech věku je do bezbranného dítěte vpravena vakcína, která obsahuje oslabené bakterie TBC. Místo tuberkulózy má pak vysoké procento dětí často až do puberty ročně několik respiračních onemocnění, některé doslova celý rok prokašlají.
Evoluční vývoj na zemi je postaven na principu, že přežívají pouze ti zdraví a silní. Zvířata s dobrým genetickým základem a dostatečnou vitalitou jsou pak schopna přežít i vnější nehostinné podmínky a přenést své geny dalším generacím. Slabší a nemocní se stávají potravou silnějších. Ve světě lidí je tato zákonitost již dávno narušena. Neměli bychom si však vzít příklad z toho, co zde již funguje po milióny let? Péče o zdraví, zdravý životní styl a posilování fyzické kondice je totiž ta jediná cesta, která vede k odolnosti vůči všem patogenům.