Hra o moc

NESMÍM DO NIČEHO MLUVIT
Pro člověka je velmi příjemné mít partnera, který nikdy neodporuje a udělá vždycky všechno, co chceme. Vzniká tak velké pokušení vytěžit z toho pro sebe výhody. Není to nutně výraz čisté lásky, ale zato častá realita. Pro druhou stranu už to tak příjemně nevypadá. Cítí se využívaná a neví, co si má počít. Jakýkoliv opatrný pokus o změnu je hned v zárodku potlačen a zanechává po sobě jen frustraci a beznaději. 

Jaké jsou příčiny?
Mnoha lidem je příjemné, když za ně rozhodují jiní. Nepotřebují pak přebírat odpovědnost. Většinou jeden partner přebírá ve vztahu odpovědnost za druhého a zaujímá tak zvanou dominantní roli. Když tento vývoj nic nebrzdí, dospějeme jednou k bodu, kdy jeden z nich už nesmí do ničeho mluvit. Některým lidem to dělá docela dobře, protože už nenesou žádnou odpovědnost, na druhé straně jim ale bude dříve či později těsno. Jakmile tento pocit jednou převládne, začnou být nespokojení. Pokud se vám to stalo, zeptejte se sebe sama, proč nechcete o ničem rozhodovat a proč nechcete v životě přejímat žádnou odpovědnost. Důvodem je strach, že se rozhodnete špatně. Museli byste se pak – kdyby se všechno nedařilo podle vašich přání – chytit za nos, vždyť jste tak sami rozhodli.

Co dělat?
Ať už v životě uděláte cokoliv, nesete za to vždycky odpovědnost. Pokud necháte rozhodování na někom jiném, i to je vaše odpovědnost, protože jste to dovolili. Je proto rovnou lepší, když odpovědnost převezmete vědomě… Pokud ve vztahu nesmíte do ničeho mluvit a chcete to změnit, musíte se rozhodnout a být ochotni nést i důsledky. Rozhodněte se převzít odpovědnost za svůj život: stejně ji máte, tak ji neste vědomě… Poznejte, že máte moc sami utvářet svůj život, a pak vám rozhodování bude dělat radost.

NEUMÍM ŘÍKAT NE
Kdo neumí říkat ne, nemá to v životě vůbec lehké. Nelze dávat za pravdu všem současně. Dosvědčit to mohou mnozí, kteří se o to pokusili. Když se budete pokoušet neříkat nikomu ne, dostanete se do situací, které si sami přihrajete. A i když se vám to bude dařit relativně dobře a okolí s vámi bude docela spokojené, ba možná vás bude i chválit jako příjemného a vždycky ochotného člověka, budete stále cítit, že nejste tak docela spokojení. Kdo dává neustále za pravdu jiným, potlačuje svoje vlastní potřeby. Trvá-li to dlouho, dostaví se nespokojenost a především to stojí námahu.

Jaké jsou příčiny?
Neumět říkat ne vlastně znamená nechtít říkat ne. Potřeba uznání jinými lidmi je tak velká, že se pokoušíme dát za pravdu všem. Myslíme si, že nás budou mít rádi jen tehdy, když splníme všechna jejich přání a potřeby. „Ne“ by mohlo znamenat, že nám odepřou svou lásku a že nás odmítnou, a tak se tomu snažíme vyhnout. Mnozí lidé navíc pochybují, jestli vůbec smějí pro vlastní užitek říkat jiným ne, jestli vůbec mohou prosazovat svá přání.

Co dělat?
Uvědomte si, že říkat ne vám přijde zatěžko jen proto, že se sami nedokážete brát takové, jací jste. Kdybyste se uznávali a měli rádi takoví, jací jste, nepotřebovali byste tolik uznání a lásky od ostatních. Mít se rád, to znamená dbát svých vlastních potřeb. Jistě, může se stát, že někdo neuslyší vaše odmítnutí rád, jenže to neznamená, že by vás miloval, kdybyste mu přitakali. Vaši bližní jsou vždycky zrcadlem vás samých. Když budete mít rádi sebe sama, budou vás mít rádi i ostatní. Pokud nebudete dbát svých potřeb, těžko můžete chtít na ostatních, aby je respektovali. „Miluj bližního svého jako sebe sama“ – to není jen výzva, to je zákon. Jen ten, kdo miluje sebe sama, může milovat i své bližní.

MŮJ PARTNER DĚLÁ VŠECHNO, CO CHCI
Jsou lidé, pro které to je velice žádoucí stav, zatímco jiné to upřímně nudí. Možná že dlouho usilovali, aby partner byl povolnější, ale teď poznávají, že je to vlastně nuda.

Jaké jsou příčiny?
Na všechny partnerské problémy jsou vždycky dva. Je nesmysl říkat, že ten druhý má problém, se kterým nemáme nic společného, a přitom jím trpět…

Co dělat?
Vlastnost nebo postoj, proti nimž se bráníte, je přesně to, co odmítáte u sebe samých. To, že s tím jste teď konfrontováni zvenčí, svým partnerem, to je výzva, abyste to akceptovali a smířili se s tím. Pak to přijmete i u svého partnera a to už možná bude počátek změny. Položte si tedy otázku, co to vlastně přesně odmítáte. Je to odmítání odpovědnosti a kontroly, což vy si nedopřejete? Nechtěli byste se také jednou zbavit starostí a nechat toho druhého, ať se snaží? Možná byste někdy nechali rádi běžet věci svou cestou a nenutili se kontrolovat je, ale zatím se toho neodvážíte? Jste ochotni nechat věcem volný průběh? Když budete zároveň zjišťovat, jaké postoje a zábrany vám přivodily nynější situaci, příčiny se vám brzy ukážou. Už jen proto, že budete připraveni, stane se spouštěcí mechanismus zbytečným, a tak brzy dojde ke změně.

NEMŮŽU SI DĚLAT, CO CHCI
I když bychom čekali, že takové jevy patří už dávno minulosti, přesto se stále setkáváme s řadou párů, jejichž vztah se podobá spíš hře na pána a otroka než soužití dvou rovnoprávných lidí. Ale i na tuto hru musejí být vždycky dva. Kde není otrok, není ani pán, a bez pána zase není otrok. Pánovi se zpravidla daří dobře, od něj stížnosti neslýcháme, ale otrok ve své nesvobodě trpí. Je neustále poučován, jak má vypadat společný život, co se bude dělat ve volném čase, s kým se smí stýkat, a vůbec co vlastně smí dělat, a hlavně, co dělat nesmí. „Když nebudeš ... , tak ... !“ To je varování, někdy vyslovované a jindy ne, před případnými následky.

Jaké jsou příčiny?
Pokud se cítíte omezováni a myslíte si, že nemůžete dělat, co chcete, pak bych vás na tomto místě rád upozornil na jeden omyl. Někdy to tak sice vypadá, ale ve skutečnosti tu není žádné „nemůžu“, ale spíše „nechci“. Jistěže můžete dělat, co chcete, musíte být ale připraveni nést následky. Když je strach z následků příliš velký, pak raději setrváte v nesvobodě. Uvědomte si ale, že je to vaše rozhodnutí.

Co dělat?
Rádi byste dělali, k čemu vás srdce táhne, ale brání vám v tom strach před následky. No, a právě tohoto strachu se musíte zbavit. Představte si celou situaci a vypište si všechny následky, které by mohly nastat, kdybyste opravdu dělali to, co chcete. Když vám bude nápadné, že jste si vypsali jen negativní následky, doplňte si laskavě seznam i o všechno příjemné, co by z vašeho rozhodnutí mohlo vyplynout. Když budete sledovat jen negativní následky, mohlo by vás to uvrhnout do pasivity. Jakmile se rozhodnete změnit svou situaci a jste připraveni nést následky, promluvte otevřeně s partnerem o svém problému a sdělte mu své rozhodnutí. Možná to všechno dopadne docela jinak, než jak jste očekávali. Nezapomeňte ani na pozitivní možnosti. Stane se to, na co zaměříte pozornost. Tu situaci jste si přivodili, abyste se naučili opět stát na svém a být věrni sami sobě. Když se s tím smíříte a rozhodnete se pro tuto cestu, pak vnější situace, jejímž úkolem bylo přivést vás právě k takovému rozhodnutí, začne být zbytečná. Svou úlohu splnila a může se teď změnit.

VŠEDNÍ DEN
„Nikdy nevymačká pořádně zubní pastu.“ „Všechno nechá ležet, jak mu to z ruky vypadne.“ „Nic nemůže udělat v klidu.“ „Copak musí pouštět hudbu tak nahlas?!“ A tak podobně. Tyto různé představy a návyky se projeví v každém soužití. Čím jsme si blíž a čím více času spolu trávíme, tím víc nabývají na důležitosti. Někteří se takovým problémům dokážou šikovně vyhnout, protože si ponechají nějaký koutek, kam se mohou stáhnout, a tak vlastně nikdy nejsou stále jen spolu. I když mohou tyto problémy na začátku vztahu vypadat docela nevinně, přece na nich už ztroskotalo nejedno manželství.

Jaké jsou příčiny?
Na cestě za jednotou jsme stále znovu konfrontováni se svým druhým pólem, který ještě není integrovaný a který bychom měli udělat součástí svého vědomého já. Všechno, co prožíváme jakoby zvnějšku, se dříve či později stane součástí našeho bytí. Proto nás přitahují lidé, kteří se od nás tolik liší. To neznamená, že bychom měli být stejní jako oni, ale že i my v sobě neseme jejich vlastnosti. Potom už tyto lidi nebudeme z nějakého důvodu ani odmítat, ani stavět na piedestal, ať už jsou čímkoli zvláštní. Naučíme se je brát a mít rádi takové, jací jsou.

Právě malé, zdánlivě nevýznamné problémy máme tendenci odsouvat stranou, vždyť přece nestojí za to, abychom se jimi zabývali. Jenže tím je bohužel nevyřešíme, jen je potlačíme. A jak tak leží, začnou narůstat, až sud plný maličkostí přeteče. Využijte drobných nesrovnalostí, abyste se později naučili zacházet s velkými problémy. Čím déle budete vyčkávat, než se do něčeho pustíte, tím těžší se to bude zdát…Bez ohledu na konkrétní podobu problému jde především o to naučit se partnera přijímat i s jeho odlišnými návyky. Má na ně stejně tak právo, jako vy na své. Nikdo není lepší nebo horší. Když kritizujete druhého, je to, jako byste kritizovali svoje vlastní zvyklosti. Promluvte si s partnerem o všem, co vám vadí. Neobviňujte ho, jen mu řekněte, co vám vadí a s čím se nemůžete srovnat. Někdy jsou vaše zvyky tak protichůdné, že to vypadá, že je kompromis vyloučený. Když se ale oba budete snažit najít řešení, pak ho také najdete.

Vybráno z knihy Kurta Tepperweina „Jsem z tebe nemocný!“ 

Vydalo nakladatelství EUGENIKA