Jak se stát bdělým snílkem

„Nasytit duši znamená účastnit se samotného mechanismu stvoření – stát se spolutvůrcem vlastního života a světa…“

   

 

Nejvyšší možný stupeň štěstí a spokojenosti je poměrně snadno dosažitelný. Bohužel mnohé z nás trápí pocit odloučenosti od vlastní existence, od ostatních lidí, od života vůbec. Carl Jung jednou prohlásil: „Zhruba jednu třetinu mých pacientů netrápí nějaká klinicky nedefinovatelná neuróza, ale spíš pocit nesmyslnosti a prázdnoty života.“ 

Jung popisuje vývoj člověka jako lidského jedince pomocí čtyř stadií. Na nejnižším stupni, který nazývá „atlet“, se klade důraz takřka bezvýhradně na tělesnou podstatu. Na druhém stupni, zvaném „dobrodruh“ či „válečník“, se fyzická zdatnost rozšiřuje na okolí. Odtud se pokračuje do stadia „státníka“ či „moudrosti“, kdy tělesné výkony jsou potlačeny a energie se primárně přeladí na moudrost. Ve čtvrtém, nejvyšším stadiu zralosti, nazývaném „spiritualista“, se spíše než na tělesnost či myšlení klade hlavní důraz na duševno.

Poskytnout potravu duši znamená nasytit tohoto „spiritualistu“, váš nejvyšší stupeň. Abychom tak mohli učinit, znamená to rozšířit svou vizi života. Zjišťujeme, že záležitosti, které nás tolik zaměstnávaly, například zdůrazňování vlastní tělesnosti… začíná ztrácet svůj význam.

Přestanete-li se zajímat o výše uvedené záležitosti, máte možnost kultivovat onu část vaší osobnosti, kterou nazývám „svědek“. Coby svědek začnete zjišťovat, že nejste tím, co jste neustále pozorovali, nejste všechno to, co jste vypozorovali na svém těle. Namísto toho se stáváte pozorovatelem.

Jakmile zjistíte, že jste pozorovatel, začnete chápat mechanismus stvoření – dojde vám, že to, co chcete vytvořit ve vlastním životě nebo na této planetě, není podmíněno tím, co provádíte s vlastním tělem. Namísto toho jsou vaše tvůrčí schopnosti podmíněné tím, čemu věnujete svou pozornost – a kde vaše pozornost poleví. Jako svědek se můžete začít spolupodílet na „kvantové mechanice stvoření“. Stáváte se stvořitelem, protože vše, co pozorujete, je ovlivněno skutečností, že to pozorujete. Akt pozorování se stává aktem tvůrčím.

Svědkem se stáváte díky své duši, nikoli zraku, neboť duše je ta část vašeho já, kterou máte předem danou, cosi božského, co vše pozoruje. Věnujete-li více energie a pozornosti své duši, začnete odhalovat onu „božskou“ část uvnitř sebe sama a všude okolo. Nasytit duši znamená účastnit se samotného mechanismu stvoření – stát se spolutvůrcem vlastního života a světa, aby byl takový, jaký ho chcete mít.

Lidé, kteří setrvávají ve stadiu „atleta“ či „válečníka,“ nebo se neustále zaobírají svými myšlenkami, si vykládají výraz „duševní potrava“ tak, že to znamená všechno, co dělají ostatní lidé. Když se však přenesete přes tyto stupně – nebo, jak říká Jung, „vyzrajete přes tato stadia“ – všechny ty věci, které vám na nižších stupních připadaly tak hrozně důležité, teď pro vás postrádají jakýkoli smysl. Stávají se z nich záležitosti, které pouze pozorujete. Svrchovanost získává duše.

Překročit nižší stupně a stát se svědkem znamená naučit se, jak rozvíjet a nasytit duši… Existují rozdíly mezi egem a vaším vyšším já, rozdíly, které lze vypozorovat a použít jako vodítka… Stačí být pozorný, klidný a věřit. Uvnitř vyšší části vašeho já existuje „vědomí“, že nejste osamoceni, že jdete tam, kam jít máte, že vás na vaší cestě někdo povede, že se můžete v klidu odevzdat a všechno bude tak, jak má být. Vyšší já vám pomáhá hledět na sebe i na ostatní spíše z hlediska lásky nežli strachu. Budete-li naslouchat opravdu pozorně, uslyšíte rozdíl mezi egem a vyšším já. Pochopíte, jak pomocí energie vzniklé díky vaší pozornosti dokážete nasytit vlastní duši.

Během procesu, kterému říkám „záměr“, začnete vnímat svůj život jako cosi mimořádného.

Pro ilustraci pojmu „záměr“ si představte, co se děje, když se vám v noci něco zdá… Ve stavu snění o ničem nepochybujete především proto, že dokážete vymazat svou minulost. Ve snu nemáte žádnou „historii“. Nemáte-li žádnou historii, nemáte žádný vzor, kterým byste se měli řídit. Toho všeho se zbavíte a sami sebe osvobodíte. Necháte-li za sebou svou minulost a prožíváte-li čistě přítomný okamžik a zbavíte-li se dále veškerých pochybností, pak pochopíte, co měl Jung na mysli, když používal výraz „synchronace“. Začnete spolupracovat s osudem. Začnete si všímat, co právě v daném okamžiku potřebujete, neboť vám to vstoupí do života. … Stačí vám jediné – stát se bdělým snílkem.

Jedna z mých oblíbených metafor názorně dokazuje, jak významné je uvědomit si, co skutečně minulost představuje. Představte si, že jste na člunu a míříte na sever rychlostí asi čtyřiceti uzlů. Jak tak stojíte na zádi a hledíte do vody, napadnou vás tři otázky. Nejprve se zeptáte: „Co po mně zůstává?“ Odpověď zní, že za vámi zůstává jen zbrázděné moře. Pak si položíte otázku:

„Co pohání člun?“ Odpověď zní, že člun pohání energie generovaná v daném okamžiku motorem. Poslední otázka je nejdůležitější:

„Je možné, aby brázda za námi poháněla člun?“ Odpověď je pochopitelně „ne“, neboť brázda za člunem je jen následek. Ta přece nemůže nikdy pohánět člun!

Teď si představte, že onen člun představuje váš život a zbrázděné moře za člunem symbolizuje všechno, co se vám přihodilo v minulosti: jak vypadá vaše tělo, jací byli vaši rodiče, kolikátý v pořadí jste se narodil, jak s vámi zacházela matka, jestli byl váš otec alkoholik a cokoli dalšího. Většina lidí žije v iluzi, že brázda, kterou po sobě zanechali, „pohání“ jejich další život – což je absolutně nemožné. Chcete-li rozvinout svou duši, musíte se dokázat „vymanit z oné brázdy za člunem“. Když se vám to podaří, zvládnete i své pochybnosti, budete-li v sobě „rozvíjet pozorovatele“. Stáváte se pozorovatelem namísto toho, abyste byli jen pozorováni.

Jeden ze způsobů, jak rozvíjet duši a stát se tak pozorovatelem, je umlčet vnitřní dialog a naučit se být potichu. Potřebujete určitý klid, abyste poznali vlastní duši. Jak řekl Melville: „Bůh má jen jeden jediný hlas, totiž ticho…“

Proces odstranění veškerého hluku vás zavede do stavu nazývaného „splynutí“. Ve stavu splynutí zmizí vše, co vás rozptyluje…

Ego není skutečné, neexistuje. Ego jako takové není. Je to spíše naše idea o sobě samém coby čemsi odděleném, zvláštním a významném, které potřebuje konzumovat, kterému se ubližuje a tak podobně. Ego je jen idea, kterou vláčíme všude za sebou. Když se nad tím zamyslíte, je ego v podstatě šílené. Šílenství se přece definuje jako víra, že jste něco, čím nejste, a ego vás vlastně přesvědčuje, že jste něco, čím nejste. Vnucuje vám přesvědčení, že jste vaše tělo, že jste vaše znalosti a dovednosti, a že soutěžit a být lepší než ostatní lidé, je důležité.

Vy nejste vaše ego. Ve skutečnosti jste božský a nekonečný duch. Jste duchovní bytí, které se nikdy nenarodí a nikdy nezemře, které jen získává zkušenost lidské existence. A když poznáte Boha, stanete-li se součástí mechanismu stvoření, dosáhli jste nejvyššího stadia svého života.

 

Wayne Dyer: „Jak se stát bdělým snílkem"

Ukázka ze sborníku „Kniha nejen o duši“, sestavili Richard Carlson a Benjamin Shield