Pět překážek a co s nimi

Překážky mohou být zdrojem úděsného trápení, nebo cenným podnětem k růstu vhledu. Prvním krokem při práci s těmito energiemi je nutně jejich jasné rozpoznání. Obvykle se jmenuje pět základních překážek, i když jste možná objevili nějaké svoje vlastní… Abychom jim lépe porozuměli, postupně si je probereme.

První je touha po smyslových rozkoších: příjemných zrakových podnětech, zvucích, vůních chutích, tělesných vjemech, mentálních stavech. Co je v nepořádku s touhou? Kde je chyba? Nikde, opravdu. Těšit se z obohacujících zážitků není nic špatného. Je hezké je mít vedle obtíží, se kterými se v životě setkáváme. Požitky nás však ohlupují a obelstívají. Podloudně nás dohánějí ke způsobu myšlení v intencích „kdyby tak“: „Kdybych tak mohl mít toto“, nebo „Kdybych tak měl dobrou práci“, nebo „Kdybych tak mohl najít ten pravý vztah“, „Kdybych tak měl správné šaty“, „Kdybych měl správné vlastnosti“, byl bych šťastný. Učíme se, že budeme-li mít rychle dostatečné množství příjemných zážitků, jeden za druhým, náš život bude šťastný… Naše společnost je mistrem v kladení léček: „Kup si tohle, oblékej se jako tamten, jez toto, jednej jako tenhle, měj tamto… a pak i ty budeš šťastný. Není nic špatného na radosti z příjemných zážitků a meditovat neznamená zavrhovat je. Požitky však ve skutečnosti neuspokojí srdce, není-liž pravda? Na okamžik sice prožíváme radostnou myšlenku nebo chuť či pocit, ty však poznenáhlu pomíjejí a s nimi se rozplývá i pocit štěstí. Pak nezbývá než přistoupit k dalšímu zážitku. Celý proces se může stát velmi únavný a prázdný…

Intenzita našeho toužení nezávisí na jednotlivém předmětu touhy, ale na stupni připoutanosti naší mysli. Touha po kousku cukroví může být stejně silná jako touha po posledním modelu mercedesu. 

Ještě jednou: problémem není předmět touhy, ale energie mysli. Energie touhy nás nutí vstát a vyhledávat, co danou touhu uspokojí. Toužící mysl je bolestivá sama o sobě. Jde o samoobnovující se rozpoložení mysli, které nám nedovolí být tam, kde jsme, protože chňapáme po něčem jiném někde jinde. A i když nakonec dostaneme, co jsme chtěli, chceme víc, nebo něco jiného, jelikož zvyk chtít je velmi silný. Jde o jakýsi dojem, že tady a teď není dost, že jsme tak nějak neúplní, dojem, zabraňující nám prožít radost z vlastní přirozené úplnosti. Nikdy nejsme spokojení…

Tlak touhy tedy dokáže zatemnit mysl. V těsném závěsu pak přichází překroucení a obluzení... Toužení překáží naší schopnosti svobodnějším, radostnějším způsobem se otevřít věcem, jaké doopravdy jsou…

Další záporná energie, s níž se střetáváme, je odpor, nenávist, vztek a zlovůle. Zatímco toužení a chtění mysli svádí a dokáže nás snadno oklamat, opačná energie vzteku a odporu je průhlednější, jelikož její charakter nepříjemnosti je očividný. Zlost a nenávist jsou obvykle pociťovány jako bolestivé. Na chvíli v nich můžeme nacházet zalíbení, uzavírají však naše srdce. Mají příchuť palčivosti a napjatosti, kterých se nemůžeme zbavit.

Stejně jako touha je i zlost mimořádná síla. Někdy prožíváme velkou zlost v souvislosti s minulými událostmi, které jsou dávno pryč a už je nemůžeme nijak ovlivnit. Kupodivu se dokážeme rozzuřit i kvůli něčemu, co se vůbec nestalo a co si jen představujeme. Jestliže je vztek v mysli silný, dokáže zabarvit celé naše prožívání života. Pokud máme špatnou náladu, nezáleží na tom, kdo přijde do pokoje, nebo kam toho dne jdeme, něco je zkrátka špatně. Zlost dokáže být zdrojem strašlivého utrpení v naší vlastní mysli, v našem jednání s druhými a ve světě vůbec.

Strach, kritizování a nuda jsou formy odporu, i když o nich jako o takových zpravidla neuvažujeme. Když je zkoumáme, zjišťujeme, že se zakládají na naší nelibosti, pociťované vůči některému aspektu naší zkušenosti. Pokud je mysl přeplněná nelibostí, plná touhy oddělit se či odtáhnout se od právě prožívané skutečnosti, jak se potom můžeme soustředit a v objevitelském duchu prozkoumat přítomný okamžik? V meditaci se potřebujeme těsně přiblížit k přítomnosti a tento okamžik prozkoumat, ne se od něj odtahovat, nebo ho potlačovat. Potřebujeme se tedy naučit pracovat se všemi jmenovanými formami odporu.

Neklid, opak malátnosti, je čtvrtou z hlavních překážek. Projevuje se jako těkání sem a tam, nervozita, napětí a obavy. Mysl se točí v kruzích, nebo sebou mrská jako ryba na suchu. Tělo může zároveň přetékat neklidem, chvět se, nadskakovat… Je pochopitelně úplně jedno, jak moc se ohledně něčeho užíráme starostmi, danou situaci to nijak neovlivní. Mysl je stále chycená ve vzpomínání a lítosti a my trávíme hodiny přehráváním příběhů. Když je mysl neklidná, skáčeme z předmětu na předmět, pozornost je roztěkaná.

Poslední z pětice překážek jsou pochybnosti… Přepadnout nás mohou pochybnosti všeho druhu… pochybnosti o sobě a svých schopnostech… Nezáleží na tom, co je předmětem pochybností, když se nás zmocní skeptická, pochybovačná mysl, jsme v koncích.

Jmenované překážky se každému z nás staví do cesty stále znovu a znovu. Je tedy důležité naučit se s nimi zacházet. Jestliže s nimi dokážeme pracovat dovedně, můžeme je dokonce využít k posílení, projasnění a prohloubení svého uvědomění a pochopení.

Jak k nim přistupovat? Jistěže ne s posuzováním a potlačováním. Potlačení k ničemu nevede, protože je samo o sobě jednou z forem odporu. Otupuje a zpomaluje naše uvědomění i život sám. Na druhou stranu se však rovněž nechceme se žádnou se zmiňovaných překážek zaplést a jednat navenek v jejím duchu. Tím bychom ji jenom posílili (a mohlo by nám to přinést další obtíže.)

Nechce-li tedy tyto energie potlačovat, ani jednat pod jejich vlivem, co nám zbývá? Nejpřímější cesta je být si jich prostě vědom, všímat si jich, učinit je předmětem meditace… Práce s nimi může být zdrojem vhledu a energie. Můžeme přímo pozorovat podstatu touhy, zlosti, pochyb a strachu a doopravdy pochopit, jak tyto síly působí na mysl… Nemusíme s nimi bojovat, abychom si je podrobili. Místo toho prostřednictvím uvědomění dovolíme, aby nás jejich energie naučila svým zákonitostem. Můžeme se naučit zakoušet je dokonce v jejich extrémní podobě, aniž bychom se s nimi zapletli či jimi byli přemoženi. Naučit se tímto způsobem zacházet s překážkami je obzvlášť důležitá součást provádění našeho cvičení uprostřed stresu a požadavků denního života…

Když je soustředění poměrně silné a všímavost dobře rozvinutá, vyvstává možnost dané stavy jednoduše nechat být v okamžiku, kdy se objeví. Toto nechání být nemá v sobě žádný odpor, jde o vědomou snahu opustit jeden stav mysli a přesměrovat soustředění k dovednějšímu předmětu, jako je dech nebo stav mentálního klidu. Tato schopnost se spontánně dostaví v pokročilejších stadiích cvičení… Nelze ji využívat v ranných stadiích, protože bez dostatečné vyváženosti a ustálenosti se z ní snadno stává odpor, snaha zbavit se překážek, místo jejich sledování s všímavostí…

Musíme si dát velice záležet, abychom své všímavosti dodali kvality otevřené mysli a srdce. Potřebujeme všechno prožít plně, i kdyby to znamenalo dotknout se nejhlubších rezervoárů zármutku, žalu a vzteku v nás. Jde o síly, které hýbají naším životem, a právě proto je musíme plně prožít a smířit se s nimi. Nejde o jakýsi proces zbavování se něčeho, ale o otevření se a porozumění…

Strnulost a malátnost jsou další negativní energie, které se nám stavějí do cesty… Když rozpoznáme, že ospalá a líná mysl je ve skutečnosti odpor, můžeme si někdy těsně pod ní všimnout strachu či jiné překážky. Takovým stavům, jako jsou pocity osamělosti, smutku, prázdnoty a ztráty kontroly, se běžně snažíme vyhnout, a pokud je dokážeme zachytit všímavostí, celé cvičení se může posunout do nové úrovně…

Účelem meditačního cvičení tedy není dosáhnout určitého stavu mysli. Každý stav je vždycky dočasný. Jde o to pracovat přímo s nejzákladnějšími prvky zkušenosti, se všemi aspekty těla a mysli, abychom uviděli, jakým způsobem padáme do pasti svých strachů a tužeb a vzteku a abychom se přímo naučili schopnosti svobody. Pokud s nimi pracujeme, překážky náš život obohatí… Naším cvičením je použít všechno, co vyvstává v rámci naší zkušenosti, k růstu pochopení, soucitu a osvobození. 

 

Ukázka z knihy
Jack Kornfield, Joseph Goldstein: „Hledání srdce moudrosti“